Autoforum

/

Foto: Archiv Autoforum.cz

Německé SUV rozhodně není vozem pro masy, spíše luxusní záležitostí. To jen potvrzuje facelift přinášející více chromu i koní pro V6 TDI.

Od debutu první generace Volkswagenu Touareg uplynulo již dlouhých dvanáct let. Kupodivu za celou tu dobu jsem za jeho volant usedal jen sporadicky a spíše náhodou než úmyslně. To ovšem nemá nikterak naznačit jeho pochybnou kvalitu, ale pouze osobní preference. Vždy mne totiž lákali spíše sourozenci „lidového vozu“, tedy Audi Q7 a Porsche Cayenne. První zmíněný model jsem si ovšem po několika projížďkách zaškatulkoval jako obřího mastodonta, který na silnici zabírá neskutečné množství asfaltu, ovšem třeba po otevření zavazadlového prostoru máte problém i s naložením dětského kočárku. Něco takového mě u srdce nevzalo.

Co ovšem nezlákalo mne, to oslovilo mnohého zákazníka. Volkswagen tak nakonec během osmi let, po které vydržela na trhu první generace 4,8metrového SUV, prodal 475 000 exemplářů, což ještě korunoval úspěch nástupce. Ten byl představen v roce 2010, tedy před čtyřmi roky. Přesto tu již máme 300 tisíc registrací a potenciál dalšího růstu. Kategorie SUV se totiž veze na vlně značné obliby a Touareg rozhodně nehodlá stát stranou. Proto německá automobilka přistoupila k jemnému faceliftu, který by měl vozu vlít čerstvou krev do žil.

Souběžně s tím bychom ale měli přehodnotit samotný pojem „lidový vůz“. Kvůli tomu se musíme vrátit do 30. let minulého století, kdy se budovaly základy automobilky. A to z prosté potřeby levného vozu, neboť tehdejší německá produkce cílila především na movitou klientelu. Díky tomu si nové auto mohl dovolit jen jeden člověk z padesáti, což chtěla hlavně Národně socialistická dělnická strana v čele s Adolfem Hitlerem změnit. Rodit se tak začal projekt vozu, který měl stát pouhých 990 říšských marek, což byla cena malého motocyklu. Pokud si navíc uvědomíme, že tehdejší průměrná mzda činila 32 říšských marek týdně, pak se chystaný Beetle měl skutečně stát „lidovým vozem“. Dělníci by na něj totiž ušetřili již za půl roku, což je ve značném kontrastu třeba vůči takovému Mercedesu 380 W22, který se standardizovanou karoserií vyšel na extrémních 19 500 říšských marek.

Oproti tomu dnes ceny takové třícípé hvězdy startují na sumě 536 030 korun, za což si můžete pořídit Mercedes-Benz A 180. Faceliftovaný Touareg však v sousedním Německu startuje na částce 52 125 Eur (cca 1 433 500 Kč), což má do lidovosti setsakra daleko. Pokud bychom si totiž vzali průměrnou českou mzdu, která ve druhém čtvrtletí letošního roku stoupla na 25 500 Kč, pak na měsíční německé SUV budeme šetřit skoro pět let. Samozřejmě přitom můžeme zapomenout na jakékoliv další utrácení a počítat přitom nesmíme ani s příplatkovou výbavou - v takové chvíli jsme totiž vystaveni ještě podstatně delšímu škudlení, pokud se tedy na podobné auto z běžné výplaty vůbec někomu někdy bude chtít šetřit.

Sám s tím ovšem nemám jediný problém. Pokud výrobce usoudí, že se najde dost movitých lidí, kteří sáhnou po „fau-vé“ za milion a půl, prosím, ať tedy takový model vyrábí. Že je to v přímém rozporu s mou recenzí Citroënu C4 Cactus? Na první pohled možná, jenže já nemám ve skutečnosti problém s francouzským crossoverem, ale spíše s tím, že za nemalý peníz nabízí nedotažené nápady a mizernou kvalitu. Jak si v tomto ohledu stojí inovovaný Touareg? Na to se podíváme dnes.

Více noblesy za větší peníze

Z inovovaného Touaregu je v prvé řadě patrný posun k větší noblese, a to už při pohledu na zevnějšek. Dílčí prvky faceliftu přitom aby člověk pohledal - kupříkladu takové nárazníky vypadají na první pohled stejně, přestože byly vyměněny. A to za kousky, kde spodní sekce směřují namísto dovnitř do stran, což napomohlo optickému rozšíření vozu. Standardem u všech verzí se pak stávají bi-xenony, jimž za příplatek mohou asistovat LEDky určené k dennímu svícení. Diodami je pak možné, opět za nějaký ten dodatečný peníz, osadit také záď, vůči tomuto kroku Volkswagenu ovšem nějakou tu výtku mám. V době, kdy celá řada mainstreamových vozů v ceně do půl milionu korun nabízí LEDky vpředu i vzadu standardně, by je třikrát tak drahé SUV mělo nabízet rovněž v základní výbavě. Holt se tak ale nestalo, což má zjevně spojitost s výše zmíněným novým pojetím „lidového vozu“.

Obdobně by se pak dalo uvažovat také o zadním střešním spoileru, který má ve standardu pouze verze osazená modernizovaným šestiválcovým turbodieselem. A to za účelem lepší aerodynamiky, se kterou přichází redukce spotřeby resp. pro západ Evropy mnohem podstatnějších emisí CO2. Pro ostatní modely, které zřejmě již před euroúředníky nebudou muset tak výrazně obstát (V6 TDI je přece jen jasně nejprodávanější verze...), je ovšem tento doplněk za příplatek, a to navíc v rámci paketu R-Line. Jeho součástí jsou přitom i 19palcová litá kola, mohutnější boční prahy, sada nerezových pedálů či ochranných lišt nášlapných prahů. Daný příplatek tedy bude o to tučnější, a pokud to náhodou nestačí, sáhnout můžete až po 21palcových litých ráfcích (v rámci faceliftu jsou k mání nové vzory), zatmavení zadních oken, černém stropu a kůží Nappa či kombinací kůže a Alcantary čalouněných sedadlech.

Abych ovšem zbytečně neodbočoval, rád bych doplnil další prvky, na které se facelift podíval. Máme tu tedy rovněž novou čelní masku se čtyřmi chromovými lamelami namísto dvou, přeprofilovaný zadní difuzor a chromované koncovky výfuku. Pokud navíc sáhnete po verzích osazených dieselovým osmiválcem nebo hybridní pohonnou jednotkou, pak můžete počítat s dalším přívalem „amerického“ materiálu v podobě paketu Chrome&Style. Ten je pro základní šestiválcový agregát příplatkovým zbožím, přičemž zahrnuje chromovou lištu vedoucí ve spodní části karoserie podél celého vozu.

Ve výsledku tu tedy máme mnohem působivější a tak trochu americké vzezření, spíše než na zákazníky z Nového kontinentu ale bude faceliftovaný Touareg zřejmě i nadále cílit hlavně na kupce z Evropy a Asie. Pokud totiž sečteme zaoceánské prodeje, pak z úvodu zmiňovaného celkového množství 775 tisíc prodaných exemplářů představují pouhou šestinu. VW obecně za oceánem zase tak moc nefrčí...