Autoforum

/

Foto: Škoda Auto

V Británii přišli s novým nařízením podílu elektrických aut na celkových prodejích pro výrobce, zákazníci ale míří přesně opačným směrem. Ačkoli by 22 procent veškerého odbytu každého výrobce aut měly brzy tvořit elektromobily, soukromé prodeje dnes tvoří jen 4,2 procenta a klesají. Co s tím?

Chytrému napověz... Těžko říci, kam si v tomto rčení zařadit většinu výrobců aut, napovědět si ale za poslední roky nenechali. Však kolikrát za tu dobu z našich úst i z úst automobilových guru zaznělo, že trh nefungoval, nefunguje a nikdy nebude fungovat tak, že lidem nabídnete cokoli a oni to koupí jen proto, že zdánlivě nemají žádnou lepší možnost? Nestačily by na to prsty tisíců lidí, přesto se mnohé automobilky vydaly na sebevražednou misi zvanou elektromobil pro každého, která už v zárodcích končí přesně tak, jak skončit musela.

Nechceme se opakovat, problémem ale zůstává, že elektrické auto je vedle toho spalovacího v dnešní době dalece nekonkurenceschopným řešením. Je dražší, hůře použitelné a má kratší životnost, mimo jiné. Samy tyto faktory stačí k tomu, aby takové vozy chtěli jen lidé, kterým se na takových vozech něco velmi líbí, jezdí s nimi tak, že je jejich přirozené limity neomezují a v neposlední řadě na to mají. Když necháme tyto množiny proniknout, jak velkou část trhu můžeme získat? 5 procent, 10 procent, 20 procent? To je na dlouhou akademickou debatu, jedno je ale jisté - není to 100 procent, ani zdaleka ne.

Pokud do tohoto výchozího (troufneme si říci) axiomu zasadíte cíl prodávat takových aut právě 100 procent, vydali jste se na cestu plnou zmaru a desiluse. Je to nevyhnutelné, protože pro některé lidi a firmy taková auta nebudou žádným řešením, nebudou na ně mít apod. Není to totiž tak, že nemají jiné alternativy. I když jiné vozy zakážete, také „nic” zůstává alternativou, především jsou tu ale existující a navíc stále vyráběné spalovací vozy, které lze používat klidně ještě dekády. Proto přirozená nekonkurenceschopnost elektroaut a z ní vyplývající nezájem nemůže přinést nic než ekonomické problémy, které nakonec doženou každého - lidi, vlády i celá politická zřízení.

Nacházíme se v tuto chvíli asi 11 let od chvíle, kdy měly být plány na elektrickou revoluci dokonány, už teď ale k předešlým slovním varováním přichází také jasná faktická varování, že to nepůjde. Museli byste ekonomiky buď udotovat k smrti, viz aktuální vývoj v Německu, kde zrušení jen části dotací poslalo trh s elektromobily ke dnu, nebo je ubít k smrti neprůchozími nařízeními. Právě to teď vidíme ve Velké Británii.

S dotacemi se tam moc nesnaží, jakkoli změť daňových výhod pro firmy ve výsledku není ničím jiným. Soukromé kupce ale motivují spíše příkazy a zákazy a lidé už teď říkají ne, i když se prodeje elektromobilů v této oblasti trhu nijak dramaticky nerozjely. Ukazují to čerstvá data tamní asociace výrobců a prodejců aut (SMMT), podle nichž zářijové prodeje elektrických aut soukromým kupcům meziročně klesly o 14,3 % na 11 684 aut.

Na celém trhu (272 610 prodaných aut) tak dosáhly tržního podílu jen 4,2 procenta, což je vzhledem k aktuálním úvahám až směšně málo. Nepřímo dotované firemní nákupy dál rostou (33 639), i tak ale celkový tržní podíl elektromobilů meziročně klesl 0,3 procentního bodu. To je vývoj směrem ke 100 %? V jaké galaxii?

Aktuální čísla tak jen připomínají, jak utopická je představa o naplnění toho, co jsme nedávno nazvali skrytou formou „elektrické totality”. I když Britové na oko odložili nařízení prodeje jen elektrických aut od roku 2030, současně stanovili povinné roční kvóty na prodej těchto vozů pro každého výrobce. A už příští rok má jít o 22 % prodejů. Soukromé prodeje 4,6 %, mandát na celkové prodeje 22 %, to vypadá jako „match”, ať zůstaneme u anglických reálií. Jasně, jsou tu také firemní prodeje, ale ty jsou pořád dalece zmanipulované, přirozený zájem je mnohem, mnohem níž. A jen ten je dlouhodobě udržitelný.

Nastalý vývoj jen připomíná, jak utopické jak nařizovat výrobcům, co jediné mají nabízet, a jak hloupé je ze strany vlád i automobilek očekávat, že jen proto to někdo koupí. Mohu zítra nabídnout k prodeji své spodní prádlo za milion korun, může mi to dokonce i někdo nařídit, ale znamená to, že ho někdo také koupí? To už je něco úplně jiného.

Situace s elektromobily je podobná a byť jejich nabídka bude asi zajímavější, v principu je na stejné lodi a velký zájem skutečně nemohou očekávat. Proč si politici myslí, že realita bude jiná? A proč tolik automobilek věřilo a věří, že kupce zlomí, donutí dělat něco, co nechtějí? Někteří to jistě udělají, většina z oněch kýžených 100 procent jim ale ukáže prst, který má to kouzlo, že je z každé strany ruky tím třetím od konce.

Zdroj: SMMT

Petr Miler