Autoforum

/

Foto: Škoda Auto

Česká automobilka prochází podobným názorovým veletočem, jakým v poslední době prošli i jiní výrobci. Od začátku tvrdíme, že není možné ignorovat, co lidé chtějí a nechtějí, přesto to výrobci léta dělají. Když to začíná drhnout, přesouvají se k postoji: „Chtěli jsme jinak, ale zákazníci rozhodli.”

Je to od začátku zbytečná debata. Dokud to, čemu říkáme trh, bude aspoň vzdáleně připomínat skutečný trh, nikdy si na něm z pozice nabízejícího nebudete moci diktovat, co budete prodávat. Je to elementární ekonomické pravidlo, na které ale automobilky v posledních letech tak nějak zapomněly.

Výrobci aut postupně došli k přesvědčení, že když se s politiky domluví na tom, že trh zregulují do takové míry, že na něm nebude možné prodávat něco jiného, než si sami přejí, pak s tím automaticky uspějí. Jejich budoucnost bude zkrátka snáze plánovatelná, prostor pro konkurenci umenšený, riziko marně vynaložených nákladů minimalizované apod. Dokud šlo o dílčí usměrňování vývoje a víceméně všichni museli přejít např. na turbomotory, bylo to možné. S jídlem ale rostla chuť a vše vyvrcholilo tím, že během následujících 12 let mělo dojít na kompletní „přepnutí” na úplně jiný druh pohonu, pochopitelně elektrický.

Jít o řešení uživatelsky, technicky a ekonomicky srovnatelné, asi by to šlo, jenže o ničem takovém nemůže být řeč. Cílem se naivně stalo vnutit 100 % kupců horší a dražší řešení, což automobilky pochopitelně věděly. V oboru se ale i tak (zejména mimo technické kruhy) začalo věřit, že to nějak půjde - že baterie budou lepší a levnější, že se elektrický pohon bude s to alespoň vyrovnat tomu spalovacímu uživatelsky i cenově. Nestalo se to, neděje se to a je stále méně pravděpodobné, že by se to byť za oněch 12 let mohlo stát. A proti nařizování elektrických aut se tváří v tvář realitě jejich vynucovaného rozmachu zvedá stále větší odpor.

Automobilky, které ještě nedávno tvrdily, že jen elektromobilita nejlépe už zítra je to pravé řešení, tak najednou začínají brzdit a měnit své plány. Musí to být bolavé a ještě více bolavé to bude pro politiky „na špatné straně síly”, jak ale nedávno zmiňoval „motorový papež”, výmluva je předem připravena. „Ano, chtěli jsme vám zajistit skvělou elektrickou budoucnost, ale vy jste ji nechtěli, tak máte smůlu,” tak nějak v kostce měla znít argumentace politiků i automobilek. A je hořce fascinující, že přesně na tu nyní dochází.

Na jednu stranu je to v podstatě v pořádku, ale na tu druhou... Jak moc normální vám přijde říkat: „Uděláme to podle zákazníků!” v momentě, kdy jste roky na své zákazníky zvysoka kašlali a říkali jste: „Budeme si dělat, co budeme chtít!” Spousta lidí z takové Škody by se s vámi ještě před půl rokem hádala, že budoucnost značky je jen elektrická, že přes to nejede vlak, že vedení rozhodlo, že koncern rozhodl, že politici rozhodli... Argumenty o tom, že to ksakru musí být primárně zákazník, kdo rozhodne, naprosto ignorovali. Teď se ale „nejvyšší škodovák” přesně tímto argumentem ohání.

Jindy až pateticky dogmatický Klaus Zellmer na IAA v Mnichově při rozhovoru s australskými novináři (kdy si zjevně dovolí být otevřenější než směrem k evropskému tisku) najednou hovořil úplně jinak a řekl, že se značka neplánuje vzdát dostupných spalovacích aut dokonce navzdory tlakům EU, aby do roku 2035 přešla jen na elektrický pohon. Zellmer (podle nás naivně) tedy dál říká, že Škoda bude prodávat až 70 procent elektrických aut do roku 2030, což se může stát snad jen za cenu toho, že její celkový odbyt klesne na zlomek současných hodnot. Jinak ale mluví velmi realisticky.

„Kdysi se soutěžilo (o to, kdo první přejde jen na elektromobily - pozn. red.), teď už je mi to jedno. Rozhodují zákazníci a samozřejmě legislativa. Evropa řekla 2035 a můžeme si to tak plánovat. Nejprve ale zákazníci rozhodnou na základě toho, co jim nabídneme, na základě nabíjecí infrastruktury, psychologie, úzkosti z dojezdu atp.,” řekl na úvod šéf Škody.

Datum přechodu na ryzí elektromobilitu tedy najednou chybí? „Dokud jsou spalovací vozy žádané a lze je prodávat v rámci platné legislativy, pak ano. (...) Uvidíte i další výrobce říkat, že jejich auta jsou tam, kde je poptávka,” naznačuje Zellmer, že naplnění vize „motorového papeže” napříč průmyslem očekává i on sám. A pokračuje: „Lidé mohou zůstat u svých starých autech, která mají potenciálně bolestivější dopad emise než nová auta. Takže se soustřeďme na to, co spotřebitelé preferují, a nepouštějme se do závodu, kdo bude nejrychlejší s elektromobily,” uvedl dále Klaus Zellmer, kterého jako by v Mnichově zastoupil dvojník.

„Nakonec je to rozhodnutí, které neučiníme my, jde o preference zákazníků,” zopakoval několikrát šéf Škody, že najednou už se neřídí tím, čím sám chce. A rázem vidí i důvod - spoustě lidí není ve formě elektromobilu co prodat: „V segmentu menších aut jsou lidé citlivější na cenu a mají méně alternativ. Nevidím v dohledné budoucnosti šanci, že by náklady (na elektrická auta - pozn. red.) mohly klesnout tak, abychom přišli s nabídkou poskytující bezpečnost, kvalitu, design, výkon a pohodlí začleněné do něčeho, co se vyrovná dnešní Fabii za její cenu,” konstatoval Zellmer nekonkurenceschopnost elektromobilů, kterou sám léta popíral.

A připustil i klíčový fakt: „Naprostá většina zákazníků dál požaduje benzínové vozy, mild-hybridy a plug-in hybridy. A to Škoda dělá. Chceme nabídnout možnost volby,” staví se dál na stranu trhu. Zda ovšem bude prodlužovat život stávajících spalovacích aut nebo přijde s úplně novými modely, zatím neví: „Na to je teď příliš brzy odpovídat. Octavia dostane příští rok facelift, Kodiaq je zbrusu nový, Superb je zbrusu nový, nedávno jsme začali prodávat novou Fabii. (...) Nechci teď moc mluvit o tom, co se stane za pět let. Uvidíme. Jsme ale připraveni,” uzavřel Zellmer.

Není to fascinující? Ještě nedávno Škoda věděla přesně, to bude za 7 i 12 let, najednou neví ani to, jestli za dalších 5 nepřijde s novou spalovací Octavií, která už měla být též jen elektrická. A je připravena na cokoli. Proč zrovna tato automobilka X let popírala realitu a bila po hlavě každého, kdo se na to pokoušel upozorňovat, nyní ústy svého šéfa říká prakticky to samé, co její věcní kritici, je mimo naše chápání.

Zdroj: Drive

Petr Miler