Autoforum

/

Foto: Volkswagen

Němci pořád vymýšlí, jak obejít fakt, že elektrická auta jsou drahým a nekonkurenceschopným zbožím, které většina lidí prostě nechce. Místo akceptace reality nyní šermují šrotovným, ani moudřejší Němci ale po ničem takovém netouží.

Prakticky od chvíle, kdy koncern VW přiznal, že podobně jako Titanic najíždí na ledovec, jen čekáme, kdy si němečtí politici zas jednou řeknou „Wir schaffen das” a přijdou s nějakým pokusem řešit celý problém tak, že zcela minou jeho podstatu. Logické by přitom bylo, aby si naši západní sousedé, kteří do pokladny Evropské unie přispívají daleko nejvíc, sjednali pořádek v Bruselu a odradili ho od jeho šílené zelené politiky. Ale to by nebylo správně sebemrskačské.

Němci ostatně nezřídka chtějí být zelenější než sama Evropská unie, a tak nadále razí nereálné cíle, jimž podřizují všechno ostatní. Jak jsme tedy avizovali, po tzv. Autosummitu politiků se zástupci automobilek se znovu diskutuje o tom, kolika penězi a jak posypat mrtvého koně, aby znovu zaržál. A zatím nevíce skloňovaným je návrh vládních socialistů, tedy německé SPD.

Ta přichází s tím, že by stejně jako v roce 2009 situaci zachránilo šrotovné. Každé peníze nasypané tímto směrem pochopitelně něčemu resp. někomu pomohou, tohle ale bylo kontroverzní řešení už před 15 léty, aktuálně by bylo ještě kontroverznější.

V prvé řadě platí, že někdejší globální finanční krize byla obecným problémem, který zasahoval celou ekonomiku bez výjimek. A nebyl způsoben politiky, nýbrž situací na americkém úvěrovém trhu. Nyní se bavíme o naprosto uměle, politicky vyvolaném problému vyplývajícím z umělé preference nechtěného zboží, který politici mohou vyřešit úplně stejně, jako ho způsobili - stačí přestat řídit neřiditelné, nařizovat elektrická auta všem a dostávat celý sektor do úzkých. Pokud nyní začnete znovu sypat peníze do něčeho, co se dokola ukazuje samostatně životaschopným, žádný problém tím nevyřešíte. Jen jeho příchod oddálíte a jeho intenzitu tím nejspíš umocníte.

SPD tedy uvažuje o šrotovném, které by nepřekvapivě zamířilo pouze k lidem, kteří budou svolní vyměnit své spalovací auto za elektrické. Pokud bude nové, stát jim vyplatí 6 000 Eur (cca 151 tisíc Kč), v případě ojetého pak půjde o polovinu. Jakkoli ale tyto sumy na nejsou malé, jak moc toho změní? Takový VW ID.7 Tourer se ani po zavedení šrotovného nedostane na úroveň použitelnějšího spalovacího VW Passat Variant. A ještě se budete muset nějakého, pravděpodobně pořád použitelnějšího spalovacího auta zbavit.

Na takový nápad zkrátka nelze hledět smířlivě, ostatně to nedokáží ani sami Němci. Kolegové z německého Focusu k tomu říkají, že jde jen o ukázku toho, jak moc politici ztratili kontakt s realitou. A jak si neuvědomují, že sama nutnost sahat k podobným krokům jen ukazuje, jak pokus plánovat zelené hospodářství pomocí vnucování konkrétních řešení selhává na celé čáře.

V prvé řadě připomínají, že upadající zájem o elektrická auta není jen německou záležitostí, podle posledních dat ACEA se propadá napříč celým starým kontinentem o 43,9 procenta a padá i ve Francii, Nizozemsku nebo Španělsku. Co se tedy stane ve chvíli, kdy bude zavedeno německé šrotovné? Celoevropský dopad bude minimální, někdo ho ale bude muset zaplatit. Přičemž třeba 100 tisíc nově prodaných elektromobilů vyjde německé daňové poplatníky na 600 milionů Eur, tedy na nějakých 15 miliard korun. Pro jejich kapsy to přitom hlavně v současné chvíli bude nemalá zátěž, životní prostředí však nic z toho nepozná - ročně se totiž po celém světě prodá 80 milionů aut, 100 tisíc elektromobilů je tedy něco jako plivnutí do rybníka.

Navíc by tím Němci jen dál dogmaticky šli za cílem, který si nikdo jiný nedal. Hlavně Čína žádné datum, ke kterému by chtěla sprovodit spalovací motory ze světa, nezavedla. A od kalifornských standardů se v USA začínají některé dříve svolné státy odvracet, neboť místní politici pochopili, že tahle cesta je neschůdná. Představa, že by tedy vše změnil nějaký stát uprostřed Evropy, který je takřka pětkrát menší než nechvalně proslulý „kontinent plastů“ v Tichém oceánu, je vyloženě utopická.

Je navíc třeba se ptát, kdo přesně by ony elektromobily měl kupovat? Pokud však obyčejní lidé, pak jsou politici znovu mimo místu. Bateriový pohon totiž dává smysl především ve chvíli, kdy máte vlastní dům s garáží či příjezdovou cestou, kam umístíte wallbox. Jenže něčím takovým masy nedisponují, pro většinu motoristů je vrcholným luxusem, když si zaplatil parkovací místo před domem. Odkázán je tím ale na veřejnou infrastrukturu, a tedy i na daleko horší dostupnost a ke všemu vyšší ceny dobíjení.

Kvůli tomu se ovšem elektromobilita stává drahou i na provoz, na rozdíl od již zmiňované Číny. Právě proto tamní klientela sahá po bateriovém pohonu sama a bez nucení. Říše středu i kvůli tomu hlavně v předešlých letech otevírala v průměru dvě nové uhelné elektrárny týdně, aby dokázala zvýšenou spotřebu pokrýt. V Evropě se ale ustupuje od uhlí i jádra, přičemž protežovány jsou drahé obnovitelné zdroje.

Ve finále tak o elektrických plánech nelze smýšlet jinak než jako o někdejší rudé pětiletce, kterou splníme, i kdyby to mělo trvat deset let a na chleba nebylo. V podstatě tak jediným hmatatelným výsledkem bude úbytek podpory SPD a dalších rudo-zelených politiků u příštích voleb. Už jen proto, že spalovací pohon stále používá víc než 90 procent Němců a naprostá většina z nich se ho nechce vzdát za žádnou cenu.

Zdroj: Focus

Petr Prokopec