Autoforum

/

Foto: Toyota

Chápeme, že jde o výjimečné zboží, ale je tak výjimečné, aby za něj někdo dal tolik jako za otevřené Porsche 911? Jsme si skoro jisti, že rozprodat finální 300kusovou edici Supry nebude snadné, až příliš okatě využívá toho, že podobná auta končí a už se nevrátí.

Před pár dny jsem v provozu narazil na Toyotu Supra páté generace. A jakkoli bych mohl být rád, že se v Čechách našlo pár nadšenců, kteří si toto kupé koupili, pohled na zadní partie vozu mě moc nenadchnul. Stojí za tím spoiler ve tvaru kachního ocasu, který není usazen na hraně zavazadelníku, ale někde mezi ní a spodní linií zadního okna. Kvůli tomu ale Supra nepůsobí dvakrát přitažlivě. Přičemž čarokrásná ve výsledku není ani zepředu, ani v bocích. Na druhou stranu, výjimečnost tohoto auta netkví ve vzhledu a nebudu se vám divit, pokud pro ni máte slabost. Ale jak velká je?

To se Toyota očividně rozhodla si ověřit na rozlučkové edici A90 Final Edition, kterou odhalila loni v listopadu. Už svým názvem dává jasně najevo, že Japonci s aktuální Suprou balí krám, což činí docela brzy. Pátá generace totiž byla představena až v roce 2019, a tak má za sebou teprve šest let na trhu - kdysi to byla doba, kdy už jsme vyhlíželi nástupce, dnes mívají (zvlášť taková) auta životní cyklus snadno desetiletý i delší. Proč s autem Toyota končí, nevíme - zájem o něj sice není ohromující, ale nic jiného se ani nedalo čekat.

Tím spíš nás překvapuje, v jak velkém stylu se Supra pokouší loučit. Technicky je vše v pořádku, výkon třílitrového šestiválce od BMW byl v případě rozlučky navýšen ze 340 na 435 koní, zatímco točivý moment narostl z 500 na 570 Nm. Očekávat lze tedy působivou dynamiku, byť třeba jízda v přímém směru nebyla pro automobilku prioritou. Místo toho se zaměřila na zábavu, i proto je jedinou dostupnou převodovkou šestistupňový manuál. Dále tu máme stavitelný podvozek KW převzatý ze závodní verze GT4, stejně jako odlehčená kola obutá do širších pneumatik.

Toyota rovněž zrevidovala řízení i nastavení aktivního diferenciálu. Posílení se dočkaly také brzdy, zatímco dovnitř zamířila sedadla Recaro. Opomenout pak nesmíme ani titanový výfuk Akrapovič, stejně jako řadu vizuálních modifikací. Tou nejvýraznější je přitom zadní křídlo, které se nad oním kachním ocasem tyčí s pomocí „labutích“ úchytů. S pomocí těchto doplňků přitom Supra vypadá o poznání dravěji, minimálně pak na fotografiích. Jak je tomu naživo, ale dost možná nikdy nezjistíme.

Japonci se totiž rozhodli, že vyrobí jen 300 kusů, přičemž tato produkce bude rozdělena mezi zemi vycházejícího slunce a Evropu. Kolik aut je vyhrazeno starému kontinentu, Toyota neupřesnila. Zájemci o ně ale budou muset sáhnout opravdu hluboko do kapsy, neboť třeba v Německu Supra A90 Final Edition startuje na 142 800 Eurech, tedy na 3,57 milionu korun. To je na chlup stejná částka, jakou musí Němci zaplatit za Porsche 911 Cabriolet a o 350 000 Kč více, než kolik stojí 911 Coupe.

Pokud by pak naši sousedé místo do showroomu Toyoty zamířili k prodejci Fordu, ten by jim za danou sumu nabídnul Mustang GT Dark Horse, který disponuje osmiválcem s 453 koňmi. Ovšem ne jeden kousek, nýbrž hned dva, neboť cena v tomto případě startuje na 72 500 Eurech, tedy na 1,8 milionech korun. Pokud byste pak rozpočet jen o trochu navýšili, můžete sáhnout po dvou BMW M2, neboť toto kupé pro změnu startuje na 77 500 Eurech, což odpovídá 1,93 milionům korun.

Jinými slovy tu tedy máme až nemravně drahou rozlučku, kterou dost možná vynechají i největší fanoušci páté generace. Samozřejmě, okolnosti Supře hrají do karet - ony chystané sportovní novinky jako znovuzrozená Celica totiž pod kapotu dostanou dvoulitrový čtyřválec. Ten pak dost možná sice bude výkonnější, ovšem k uspokojení jisté části publika mu stejně dva válce budou chybět. Na druhou stranu nelze ignorovat, že Supra za relativně malé peníze ve všech verzích loni neoslovila v Evropě ani 500 lidí za celý rok. Kdyby tedy z oné edice zbyla na Evropu půlka, prodat tu 150 exemplářů Final Edition za zmíněné peníze by mohl být hodně tvrdý oříšek k rozlousknutí.

Zdroj: Toyota

Petr Prokopec