Autoforum

/

Foto: Škoda Auto

Je to další připomenutí toho, s jak obrovským větrným mlýnem česká zastoupení automobilek bojují, když pořád žijí v představě, že elektromobilita je jedinou možnou budoucností. Ani za 12 let si nemíní takový vůz koupit prakticky nikdo.

Používat zdravý rozum je dnes pomalu hřích a někdy bych si skoro i přál, abych žádný neměl. Můj život by byl asi jednodušší a na všechny bych se usmíval jako Charles Leclerc. Naneštěstí mi zůstává, a tak nemohou než soustavně smutně kroutit hlavou nad tím, co se to v automobilovém světě v posledních letech děje. A ten český není výjimkou, ani trochu.

Nedokážete si ani představit, pod jakým tlakem se ocitáme, když si dovolujeme o elektrických autech tvrdit něco jiného, než že jsou krásná a skvělá. Většina místních zastoupení automobilek je posedlá elektromobilitou až do takové míry, že jejich šéfové bývají až neuvěřitelně agresivní vůči komukoli, kdo si dovoluje tuto „misi” zpochybňovat. Proč, to nemám nejmenší tušení.

Sami musí vidět, že jde o technicky a ekonomicky velmi problematické řešení, na to není třeba žádné hluboké vzdělání. Ale i kdyby to z jakéhokoli důvodu neviděli, to nejpodstatnější je nakonec jinde - téměř nikdo ze zákazníků je nechce. Automobilky tu zkusily tahle auta zviditelnit, mohutně je propagují, zájem ale zůstává téměř nulový. Elektromobily tvoří i přes veškeré investice do snah zajistit jim lepší pozici jen pár procent trhu a stačí se projít po ulici a obejít pár dealerů, abyste zjistili, že jsou prakticky neprodejné.

Zákazníky vesměs rozčiluje, že jim je někdo nutí, dealery vesměs rozčiluje, že je musí přes minimální poptávku nabízet a v nesmyslných počtech držet na skladě, z pozice média vidíme, jak elektrické novinky nevzbuzují u čtenářů téměř žádný zájem. A nakonec i automobilky na nich prodělávají miliardy. Kde je vůbec ta síla, která nutí kohokoli za ně kopat? Je to lose-lose-lose-lose, řečeno „hezky česky”, je to samá prohra, v celém řetězci není nikdo, kdo by mohl mít jakýkoli racionální zájem tahle auta prodávat. Přesto mají být jedinou budoucností?

Jaký smysl to celé dává? Proč někdo z českého zastoupení jakékoli firmy riskuje dobré vztahy se zákazníky, dobré vztahy s médii, dobré vztahy s vlastními dealery pro takovou věc? Co mu to může přinést? Pár desítek prodaných aut navíc, z nichž na každém stejně prodělá? Tohle je úplně mimo meze jakékoli racionality.

Ale dobře, člověk musí v takové situaci permanentně pochybovat o správnosti svých úvah a říká si: Tak třeba je to budoucnost. Třeba se to mezi těmito manažery jen hemží lidmi, jako je Elon Musk, kteří vidí, co ostatní nevidí, trvají na tom a nakonec zvítězí. Jenže ani tak to nevypadá. Dosavadní vývoj jasně ukazuje, že prohrávají a naplňují se výsledky průzkumů, podle kterých naprostá většina lidí elektromobily nechce za žádnou cenu. Anebo se to změní? Však takový rok 2035 je ještě daleko. Bohužel pro dotyčné ani tomu nic nenasvědčuje.

Právě ke vzdálené budoucnosti upnul pozornost průzkum firmy Ipsos provedený pro společnost Raiffeisen Leasing, která zjevně chtěla zjistit, kolik takových aut bude moci „líznout”. A jeho výsledky jsou pro elektromobily tak tristní, že se skoro divím, že byly zveřejněny. Ačkoli ani tady nechybí snaha vidět skoro prázdnou sklenici jako aspoň napůl plnou, data jsou jednoznačná.

Respondentům byly položeny otázky ohledně jejich přístupu k elektrickým autům v roce 2035, tedy v době, kdy by podle Raiffeisen Leasing mělo být pořízení jiných aut v EU zakázané, což se ovšem nemá stát ani podle současných návrhů (syntetická paliva mají výjimku) a nejen podle nás se to nestane vůbec. Vyobrazené odpovědi i s jejich procentuálním zastoupením najdete níže.

To nejtristnější na úvod: Pouhých 5 % Čechů říká, že si jednoduše pořídí elektromobil. Tomu se blíží už jejich současná pozice na trhu a ani za 12 let se zjevně nemá podstatně změnit. Není tu žádná další skupina, která by seriózně měla v úmyslu si k roku 2035 elektromobil „prostě koupit”. Raiffeisen ve svém optimismu k tomuto výsledku přičítá ještě 13 % těch, kteří říkají, že budou jezdit se svým stávajícím autem, dokud to půjde, a pak si pořídí elektrický vůz. To už je ale hodně mlhavá vize - může to přijít v roce 2035, v roce 2045 nebo také nikdy, protože z těchto 13 procent lidí mohou všichni zemřít dřív, než jim spalovací auto „přestane sloužit”, jak sami říkají.

Všechny ostatní odpovědi jsou totálně odmítavé. Ale totálně, i když se vztahují k tak vzdálenému časovému bodu. „Budu používat své stávající auto, dokud to půjde, a po roce 2035 zkusím koupit ojeté auto se spalovacím motorem,” říká 33 procent lidí. „Před platností nařízení se pokusím koupit kvalitní auto na tradiční paliva, aby co nejdéle vydrželo i po roce 2035,” to odpovídá 32 procent lidí. „Počítám s tím, že po roce 2035 budu bez auta a zvolím jiné způsoby dopravy,” to uvedlo 7 procent respondentů. Jinými slovy - 65 procent lidí plánuje „konspirovat” tak, aby se elektromobilům vyhnuli za každou cenu, dalších 7 raději osedlá domácí zvíře, než aby museli jezdit elektrickým autem, které nechtějí. To je 72 procent lidí, prakticky stejné číslo jako v Německu.

Proč za této situace zrovna česká zastoupení automobilek plánují jen elektrickou budoucnost? Proč jdou doslova proti všem ve vnucování něčeho, co očividně skoro nikdo nechce? Důvody nám soustavně unikají, normální firma by snad měla vycházet vstříc svým zákazníkům, vstříc svým distributorům a udržovat pozitivní vztahy s médií, která vstupují do kontaktu s většinou z těchto entit. „Normálně” ale v tomto oboru dnes funguje máloco, útěchou budiž jediné - tržní racionalitu v dostatečně dlouhém časovém období nikdo nepřemůže a tento případ nebude výjimkou. Všichni ti, kteří dnes zkouší poručit větru a dešti, skončí jako ti, kteří se o totéž pokoušeli před nimi. Nepamatuji si, že by kdokoli z nich vstoupil do historie jako vítěz.

Nakonec taková Škoda Enyaq frčí už dnes, chce ji ohromujících 1,6 % zákazníků škodovky, když loni šlo o 2,3 procenta. Raketa už letí, stačí nasednout. Foto: Škoda Auto

Zdroj: Raiffeisen Leasing

Petr Miler