Autoforum

/

Foto: Ferrari

„Neprodávám auta. Prodávám motory, auta k nim přihazuji zdarma, protože motory musí něco držet,” řekl kdysi Enzo Ferrari. Slova zakladatele slavné italské automobilky člověku vytanou na mysli při pohledu její poslední novinku. Je doslova postavená kolem motoru, dokonce se podle něj i jmenuje.

Patrně vám neuniklo, že se tento víkend jede Velká cena Miami. Pro Ferrari jde o významnou událost, neboť automobilka na Floridě slaví 70. výročí od svého vstupu na americký trh. Jakkoli je třeba dodat, že historie se začala psát již v roce 1949. Tehdy se totiž ze zámoří vrátil do USA Luigi Chinetti, který mimo jiné proslul tím, že se v letech 1932 až 1953 zúčastnil každého závodu 24 hodin Le Mans, jaký se konal. Na Štědrý den toho roku se sešel s Enzem Ferrarim, jehož továrna byla během druhé světové války překonvertována na podnik vyrábějící různé nástroje a nářadí.

Il Commendatore dle neoficiálních zpráv měl v té době zvažovat, že se k automobilové branži už nevrátí, právě Chinetti ho však měl přesvědčit, že svět Ferrari zkrátka potřebuje. A co víc, že tato značka musí vyrábět silniční auta, aby měla na zaplacení svých závodních aktivit. Z toho důvodu bylo třeba, aby vstoupila na americký trh. To se nakonec i stalo, z USA se přitom prakticky ihned stala klíčová lokalita. Ostatně Chinetti zde první závodní auta se vzpínajícím se koníkem ve znaku prodal již v onom roce 1949. Zmíněnou schůzku tak měl opustit jako výhradní zástupce značky pro nový svět.

Ať už tomuto příběhu věříte či nikoli, faktem zůstává, že Italové prodávají svá silniční auta v USA už oněch 70 let. Toto výročí a závod v Miami pak nevyužili jen k tomu, aby přišli s lehce odlišným zbarvením svých monopostů a modrými kombinézami jezdců, zároveň došlo také na představení zcela nového dvanáctiválcového modelu. Ten dostal zas jednou divné jméno, stejně jako asi každému neučaruje vzhled hledající inspiraci v dávné minulosti v modelech, které za krásné neplatily ani v době svého vzniku. Ve finále je to ovšem jedno, neboť k úspěchu vozu stačí jeho motor.

Novinka si říká 12cilindri, čímž odkazuje právě na svůj motor 6,5 V12, a byla odhalena rovnou jako kupé i otevřený Spider. V obou případech pod protaženou přední kapotu zamířil motor F140HD, který produkuje 830 koní v 9 250 otáčkách a 678 Nm při 7 250 ot./min. O přenos výkonu na zadní kola se přitom stará osmistupňový dvouspojkový automat od společnosti Magna, který Ferrari poprvé použilo u modelu SF90. Následně jej pak dodalo i modelu 296, převodovku tak automobilka používá pro šestiválcové, osmiválcové i dvanáctiválcové jednotky.

Dvanáctiválec se nicméně obejde bez elektrifikace i přeplňování. Přesto nové Ferrari 12cilindri zaujme dynamikou, neboť kupé je na stovce za 2,9 sekundy a na dvoustovce za 7,9 sekundy, zatímco Spider má na kontě časy 2,95 a 8,2 sekundy. Nejvyšší rychlost 340 km/h je již shodná pro obě verze, o spotřebě se pak automobilka zatím nezmiňuje. Uvádí však, že v otevřeném modelu mohou cestující komunikovat i při rychlosti 200 km/h.

Ve srovnání s předchozí verzí agregátu použitého v modelu 812 Superfast Ferrari motor řádně přepracovalo, jednotka tak nově disponuje třeba titanovými ojnicemi, odlehčenou hřídelí či odlišnou hliníkovou slitinou použitou na písty. Novinka je přesto o trochu těžší, suchá hmotnost totiž u kupé vzrostla na 1 560 a u Spideru dokonce na 1 620 kilogramů. Rozvor vozu se přitom o 20 milimetrů zkrátil. Ani to ale pochopitelně zájemce neodradí od sepsání objednávky.

Platí to také o designu, kdy hlavně příď je reminiscencí na model 365 GTB/4 Daytona, který nikdy neplatil za krasavce. Zádi pak dominuje černě lakované víko, jehož součástí jsou aerodynamické klapky nahrazující klasické křídlo či výsuvný spoiler. K jejich aktivaci dochází po překročení mety 60 km/h, s příchodem třístovky se naopak zase zasouvají. Aktivní aerodynamický balíček pak čítá i přední spoiler, stejně jako zakrytovaný podvozek tlačící vzduch směrem k zadnímu difuzoru.

Automobilka dále použila řízení 4WS umožňující natáčení obou náprav, stejně jako lze počítat s na zakázku vyvinutými pneumatikami Michelin Pilot Sport S5 či Goodyear Eagle F1 Supersport. V obou případech přitom gumy vpředu mají rozměr 275/35 a vzadu 315/35, zatímco za 21palcovými ráfky lze nalézt 398milimetrové přední a 360milimetrové zadní kotouče. Co se pak rozložení hmotnosti týče, počítat lze s poměrem 48,4/51,6 procenta mezi přední a zadní nápravou.

Interiéru, který se u Spideru otevře slunci za 14 sekund, a to i při rychlosti do 45 km/h, se již pověnujeme jen krátce. Kromě dvou komfortně zaměřených sedadel, která lze za příplatek nahradit karbonovými skořepinami, tu přitom máme 15,6palcový digitální přístrojový štít, 10,25palcovou obrazovku multimédií a 8,8palcový displej určený spolujezdci. Do doplňkové výbavy pak mimo jiné zamířil i audio systém Burmester o celkovým výkonu 1 600 wattů.

Dodat lze už jen ceny, které logicky nestartují zrovna nízko. Za kupé je totiž třeba dát minimálně 395 000 Eur (cca 9,9 mil. Kč), za Spider si pak Ferrari účtuje dokonce 435 000 Eur (10,9 mil. Kč). Na těchto sumách ovšem neskončí nikdo, reálné koncové sumy s četnými příplatky budou daleko vyšší. Znovu lze ale dodat jen to, že cílová klientela s tím nebude mít problém. Ač se tedy výroba rozjede až v závěru roku, dá se předpokládat, že již nyní má značka produkci vyprodanou na roky dopředu.

Zdroj: Ferrari

Petr Prokopec