Autoforum

/

Foto: Mercedes-Benz

Číňané nepochybně touží po ovládnutí světa aut a nepůjdou pouze cestou zušlechťování vlastních automobilek. Budou přebírat i ty zahraniční a Mercedes je navzdory ujišťování jeho šéfů tou nejsnazší velkou kořistí.

Je vždy smutné, když politika a byznys začnou být jedno a to samé. A bohužel žijeme v době, kdy éra prorůstání těchto dvou světů dochází k jednomu ze svých historických vrcholů. Už ani nelze říci, u čeho to začalo, zda byla dříve slepice nebo vejce, zda dříve politici začali toužit po penězích byznysmenů nebo byznysmeni po moci či aspoň ochraně politiků. Obě strany došly k závěru, že je jim spolu vlastně dobře - pochopitelně na úkor nás všech, normálních lidí, kteří jim zaplatí cokoli, po čem touží.

Zní to trochu alarmisticky, ale je to prostě tak, zvlášť v automobilovém sektoru. Je komedie s hodně tragickou příchutí, když i 85 procent Němců odmítá elektromobily a automobilky přesto dávno říkají, že brzy nic jiného než elektromobily nenabídnou. A pak vstoupí do hry loutkové divadlo jménem Evropský parlament, který automobilkám odklepne, že jejich miliardové investice do elektromobily jdoucí proti trhu padly na úrodnou půdu. Tak kdo tu tedy kope za oněch 85 % lidí? Nikdo. Trh i demokracie jsou vyprázdněnými pojmy, nálepkou na stále více plánované hospodářství s prvky totalitarismu, které ruku v ruce míří za většími zisky pro všechny, kteří tahají za nitky.

Věc má ale ještě jeden rozměr, mezinárodní. Z této hry se stává mocenský souboj několika částí světa, které se zatím nedomluvily. Vzniklo tak několik regionů se stále trochu odlišným pohledem na svět, kdy politici té které části země podporují firmy v tom, aby uspěly v „konkurenčních regionech”. Proto také některé kroky budí obavy, i když by je za jiných okolností budit nemusely.

Za normálního stavu věcí by mohlo být každému celkem jedno, jestli si tu či onu firmu koupí Američan, Francouz, Číňan nebo Rus. Ve zdravě fungujícím světě by vůbec možnost toho či onoho subjektu vůbec převzít zahraniční společnost říkala cosi o jeho schopnosti uspět na trhu. A pokud byl úspěšný onde, může být pro všechny dobře, když bude společnost ve stejném oboru ovládat i ve vaší zemi. Co ale když úspěch doma není dán úspěchem na trhu a jeho síla je produktem toho, že se dokáže domluvit s politiky na vlastním protežování, pokud si ho nezajistí sám? Upřímně - ať se nedržíme jen aut -, dokážete brát vážně úspěch jistého Andreje B., pokud jeho byznys stojí a padá s přerozdělovanými penězi a on je 8 let tím, který je rozděluje?

Takto to funguje i jinde, a tak se najednou všichni bojí třeba toho, že Číňané ovládnou určité evropské firmy. Oni jich už dávno ovládají fůru a skutečně by na tom nebylo nic špatného, kdyby se přirozeně prosadili jinde a dále expandovali. Obavy z toho, že jde o jedince, nad kterými drží ochrannou ruku čínští komunisté a více než o dobrý byznys jim jde o vliv nad ne zcela spřátelenými mocnostmi, jsou pak nabíledni.

Proto tolik emocí vzbuzují informace o nepřátelském převzetí Mercedesu ze strany Číňanů, o kterém se znovu intenzivně mluví v Německu. Informuje o tom agentura Reuters správně připomínajíc, že Mercedes je jedinou velkou německou automobilkou, kterou mohou Číňané reálně převzít. VW Group i BMW Group jsou ovládané rodinami zakladatelů, kteří by se sami museli vzdát vlády nad vlastním stříbrem, což nelze očekávat. Naproti tomu Mercedes „nikomu nepatří”, téměř 100 procent jeho akcií je volně obchodovatelných a jednotliví investoři donedávna neměli nad firmou specifikou moc. To se ale změnilo.

Už 10 procent akcií vlastní Eric Li, což je jméno, které vám možná mnoho neřekne. Je ale stejně skutečné jako jeho první „Mercedes” - jde o člověka jménem Li Shufu, zakladatele a vlastníka Geely, kterému jeho rodné jméno asi nepřišlo dost sexy. Dalších 10 procent vlastní dokonce přímo čínským státem ovládaná skupina BAIC, takže Číňané dnes mají dohromady 20 % Mercedesu. Jsou tak doslova na dostřel vytvoření blokující minority, ke které se nikdo jiný z akcionářů ani zdaleka neblíží.

Pikantní je, že management firmy v čele s Olou Källeniem popírá, že by se něco takového mohlo stát, prý má firma dobré a silné vztahy se svými investory. To je stejně tragické jako komické, Li Shufu, pardon čínský Eric, si zítra může koupit další akcie firmy, zamávat na valné hromadě Mercedesu, říci: „Ola Raus!” A stane se to. Společnost sice sama může podobným věcem zabránit svými stanovami, ale těžko to udělá, když ji budou Číňané ovládat. A německý zákon zamezující určitým subjektům ovládat určité firmy by shodily ze stolu evropské předpisy jako anti-tržní. Což je znovu tragikomické, uvážíme-li, jak anti-tržní je celá podstata EU.

Obavy Němců jsou tedy na místě, je ale dnes skutečně jen v rukou Číňanů, až se rozhodnou překročit pomyslný Rubikon. Ovšem, pořád se ale může stát, že až Čína vojensky zaútočí na toho či onoho souseda, může Eric Li skončit jako Roman Abramovič v Chelsea nebo logo Gazpromu na dresech německých fotbalových klubů. Říci, že i kolem Mercedesu se roztáčí primárně politická hra, zjevně není přehnané.

Zdroj: Reuters

Petr Miler