Autoforum

/

Foto: Volkswagen

„Kdepak ses dočetla, ze život je fér, že ho protančíš jako Fred Astair?” zeptal by se asi Janek Ledecký. Dělníci ve výrobě navzdory obecným očekáváním nejsou těmi, na které úsporná opatření domluvená s odbory dopadnou nejtvrději, alespoň relativně.

Jedním z hořkých automobilových příběhů posledních měsíců se stala sága spojená se snahami vedení Volkswagenu předejít bankrotu firmy, který by podle finančního ředitele společnosti za jinak nezměněných okolností nastal do roku až dvou. Byla to jistě dramatická prohlášení a nevíme, jak moc šéfové firmy přeháněli ve snaze zlepšit svou pozici ve vyjednávání s odbory. Na každý pád dosáhli svého.

Těsně před Vánoci, tedy v hraniční moment stanovený právě odboráři pro případ, že v lednu nemají začít masivní stávky napříč německými závody společnosti, bylo dosaženo dohody, kterou všichni označují za úspěch. Reálně se ale navzdory opačnému povrchnímu vnímání jeví být drtivým úspěchem vedení firmy. To dosáhlo v podstatě všeho, po čem toužilo, byť leckdy oklikou.

Už z oficiálně uvolněných detailů je patrné, že VW v následujících 5 letech fakticky zruší 35 tisíc pracovních míst, zbaví se 2 továren a 7 let nikomu nepřidá ani halíř. Už nutnost zaměstnanců vydržet se stejnou mzdou po takovou dobu bez znalosti toho, co se bude dít ve světě kolem, je pozoruhodný výsledek, který dostává automobilku do výhodné pozice hned dvakrát - jednak to znamená vidinu slušných relativních úspor, pokud nenastane něco dnes téměř nemožného ve stylu deflace, jednak to bude dostávat Volkswagen do výhodné pozice z hlediska dalšího snižování stavů. Neboť zaměstnanci, kteří budou chtít víc a VW jim nevyjde individuálně vstříc, budou sami odcházet.

Vedle toho firma předem ví, že 35 tisíc míst díky postupným odchodům lidí do důchodu, změnám zaměstnání apod. tak jako tak zruší, což koresponduje s tím, že zamýšlí omezit celkovou výrobu aut v Německu o víc jak 700 tisíc vozů ročně. A třebaže se zavázala k tomu, že žádné továrny přímo nezavře, má otevřenou cestu k tomu je „i se zaměstnanci” prodat. Skoro se musíme ptát, čeho vlastně zaměstnanci dosáhli? Že VW zítra nikoho přímo nepropustí? Nejsme si jisti, jak moc velký úspěch to ve stínu ostatního je.

Další detaily o tom, co přesně bylo domluveno, se nyní dozvídáme díky Süddeutsche Zeitung. Obvykle dobře informovaný deník s odvoláním na své zdroje uvnitř firmy jednak upřesňuje, že v největším ohrožení další existence pod křídly VW jsou skutečně továrny v Osnabrücku a Drážďanech, s žádnou z nich se ale bezprostředně nic velkého nestane.

V případě Osnabrücku totiž došlo na dohodu o prodloužení výroba Volkswagenu T-Roc Cabrio až roku 2027, teprve pak čekají asi 2 300 místních zaměstnanců změny. V případě Drážďan je perspektiva kratší - tamní výroba by měla skončit za rok, tedy v prosinci 2025, v tomto případě se budoucí vývoj dotkne stovek lidí. Odbory znovu prohlašují cosi o tom, že budoucnost obou fabrik je zajištěna, ale jak? Přímo VW říká, že v případě problematických továren pracuje na „alternativních možnostech” řešení, které čítají i „možnost podílet se na konceptu třetí strany”. Je to jazyk jako z Orwella, ale zjevně to znamená přesně to, co už opakovaně padlo - továrny bude tím či oním způsobem provozovat někdo jiný a možná i pro něco jiného.

Nejzajímavější novinky se ale týkají zaměstnanců. Ačkoli se obecně mělo za to, že se dotknou hlavně zaměstnanců ve výrobě, není to tak úplně pravda. Jejich podmínky zůstanou v podstatě zakonzervované, pro 4 tisíce lidí, kteří jsou kvalifikováni jako management (ale nepředstavujme si nic jako generálního ředitele, v takovém počtu půjde spíš o lidi jako mistry apod.), se ovšem budou dokonce postupně zhoršovat.

Roční příjem těchto lidí klesne v letech 2025 a 2026 pokaždé o deset procent, v roce 2027 o osm, v roce 2028 šest a v roce 2029 o pět procent. Snížení bude pokračovat také v roce 2030 zatím neznámou měrou. Jistě půjde o snížení velmi štědrých odměn, ale přesto. Pro nejvyšší management včetně představenstva přijdou změny též, ty ale není možné určit v tuto chvíli z pozice samotného nejužšího vedení, neboť to o svých platech nerozhoduje. Sám šéf VW Oliver Blume v pátek řekl, že se změnami se počítá i zde, ale budou neúměrné tomu, co stihne zbytek zaměstnanců, neboť modifikace podléhají rozhodnutí dozorčí rady.

To bude jedna výrazně dotčená část zaměstnanců firmy, tou další budou lidé ve vývoji resp. jejich pracovní pozice. Zrušeny jich mají být 4 tisíce, což je opravdu výrazná, víc jak 10procentní část všech rušených míst ve firmě. Vzhledem k tomu, že ve vývoji pracuje zlomek lidí ve srovnání s výrobou, budou dopady na tyto lidi výrazně disproporční.

Potvrzen byl dále přesun výroby Golfu do Mexika, což nejlépe ukazuje, jak málo toho v Německu zbude. Golf je navzdory strádání v posledních letech jasným bestsellerem společnosti, ve Wolfsburgu pak zůstane produkce elektrických modelů VW ID.3 a Cupra Born, které naopak nekupuje téměř nikdo, ve stínu odbytu Golfu rozhodně. Podobně se jeví i budoucnost závodů v Emdenu a Cvikově, které již přešly na elektromobily s dalšími modely řady ID od VW, které se neprodávají ani trochu lépe, a elektromobily od Audi, které jsou na tom dokonce ještě hůř.

VW tedy zjevně plánuje udělat ze svých německých fabrik výrobnu okrajového zboží, které bude vyrábět o desítky procent méně lidí než dnes v o desítky procent menším počtu továren za platy, které budou relativně nebo dokonce i absolutně nižší platy. Na mysl se kradou ošklivá slovíčka jako „elektrický skanzen”. Ale to je samozřejmě mýlka.

Ve skutečnosti totiž platí, že „buducnost je elektrická”, neboť to řekli takoví odborníci přes auta, jako jako gynekologové, takže se to určitě stane. Průmyslové Německo bude tím pádem vzkvétat a zaostávající Mexiko si bude vyrábět dožívající Golf. Hurá.

Zdroje: Süddeutsche Zeitung, Volkswagen

Petr Miler