Autoforum

/

Foto: Volkswagen

Píseň Aleše Brychty o „baráku na vodstřel” si nyní mohou notovat v dalších třech německých městech. VW dál odmítá upřesnit konkrétní kroky, odbory hrají hlavně o to, aby si v celé hře pokud možno nikdo nevytáhl nejkratší slámku.

Nejsme naivní a předpokládáme, že když vedení koncernu Volkswagen zkraje týdne oznámilo nutnost ukončit program „jistoty zaměstnání” ve svých německých továrnách a záměr zavřít některé z nich, něco tím sledovalo. Prostě pokud nepříjemné věci skutečně chcete udělat, tak je potichu uděláte, ne je takto nejasně avizujete. Šéfové tím tedy jistě chtěli dát věci do pohybu a zburcovat veřejnost i politiky, přesto máme pocit, že ani oni netušili, jaké zvíře tím vypustili z klece.

Až hysterická reakce veřejnosti je ale na jednu stranu logická, Evropané a zejména Němci už skoro nepamatují, co to je bát se ve velkém o práci, bát se o živobytí. Proto vyvolalo více symbolické než faktické (VW V Německu zaměstnává okolo 120 tisíc lidí, hraje se podle všeho o jednotky procent těchto míst) oznámení probíhajícího úpadku takového molochu tolik emocí. Že velká část dotčených, ne-li většina z nich pravidelně ve volbách dává hlasy politickým silám, jejichž programy nevyhnutelně vedou k ekonomické devastaci evropských zemí i celého kontinentu, si patrně neuvědomují.

Pozoruhodné v tomto kontextu je, že jinak tito lidé dokážou příčiny úpadku VW pojmenovávat přesně. Celá EU vsadila na polomrtvého koně a VW se ochotně přidal. Nyní za zhoršených makroekonomických podmínek sklízí, co zasel. A vedení se dá věřit, že firma skutečně musí rázně změnit své fungováno do roku či dvou, jinak také nemusí přežít. Je hezké, že její aktuální výsledky nejsou vyloženě tragické, ale v tomto oboru jdou věci rychle - náklady jsou ohromné, marže velmi nízké a jakmile se stroj začne zadrhávat, i včerejší multumiliardové zisky sfouknou zítřejší ztráty jako plamen svíčky.

Co VW skutečně udělá, ukáže jen čas, podle výše uvedeného to vedení patrně samo neví a hraje také o to, kdo si nechá co líbit, kdo z politiků v panické hrůze o přízeň svých voličů nabídne nějakou sanaci z peněz daňových poplatníků. Situace je nicméně vážná a velká část německých médií včetně Focusu rozjela okolo této věci dokonce online zpravodajství, kde o vývoji informuje každých pár desítek minut.

Němci zjevně konečně cítí, že se „něco děje” a jejich zelený socialistický sen jdoucí proti domácímu průmyslu nevede k tak krásným zítřkům, jak si roky malovali. Trefně to pro Bild komentuje Justus Haucap, ekonom a bývalý šéf německého antimonopolního úřadu: „Pokud se průmysl odstěhuje, možná v určitém okamžiku dosáhneme národních klimatických cílů, ale bude to jen na úkor předchozí prosperity. Kancléřovy fantazie o zeleném ekonomickém zázraku jen ukazují, jak daleko je politika vzdálená od reality,“ říká s tím, že za situaci firmy jsou do značné míry odpovědní právě politici a jejich zelená agenda.

Ačkoli oficiálně VW dál neříká, co má v úmyslu chce provést, podle informací Focusu jsou ve hře o zavření další tři továrny automobilky. Po Drážďanech a Osnabrücku, kde se mimo jiné vyrábí mj. elektrický ID.3 a jsou továrnami na auta, se mluví také o fabrikách v Salzgitteru, Chemnitzu (Saská Kamenice zní lépe, co říkáte?) a Kasselu, které se zabývají výrobou dílčích komponentů. Zejména v Kasselu jde o velké téma, neboť fabrika zaměstnává přes 15 000 lidí ve městě s asi 200 tisíci obyvatel. Nejvíce ohrožená je ale továrna v Salzgitteru, která vyrábí komponenty pro elektrická auta, a zaměstnává asi polovinu lidí, co ta kasselská. V Selské Kamenici se vyrábí motory pro spalovací auta za účasti asi 1 900 lidí. Jestli některá z nich opravdu padne, poví jen čas.

Pikantní je v kontextu s výše uvedeným reakce odborů, které na jednu stranu dělají svou práci, na tu druhou ale vymýšlí zjevně dost zoufalé věci a mluví do záležitostí, kterým nemají šanci rozumět. Vrchní šéfka odborů IG Metall Christiane Benner se nechala slyšet, že by VW mohl propouštění zabránit čtyřdenním pracovním týdnem. Je to absurdní návrh a nepochopení situace - VW trápí přebytek výrobních kapacit v Německu, u kterých neočekává jejich využití ani v budoucnu, potřebuje se jich kompletně zbavit. Jejich menší celkové využití tedy není dostatečně silné řešen, VW podle svých slov musí udělat víc.

Čtyřdenní pracovní týden může zafungovat jako krátkodobé opatření, kdy aspoň věříte tomu, že fabriky i jejich personál budete znovu potřebovat. VW ale říká, že je znovu potřebovat nebude, že se prodeje aut vyráběných v Německu znovu zásadně nezvýší. Tohle prostě neklapne a je těžké se ztotožnit i s tvrzením Thorstena Grögera, hlavy stejné odborové organizace v Dolním Sasku, který tvrdí, že „toto je útok na zaměstnance jako celek”. VW na své zaměstnance jistě neútočí, řeší závažný problém, který se „pouze” zaměstnanců také dotýká.

Gröger je celkově mimo realitu, když v tuto chvíli hovoří o zvýšení mezd v rámci kolektivního vyjednávání, to je hotová rozmluva o provaze v oběšencově domě. A smysl pro realitu nelze přiřknout ani Daniele Cavallo, zástupkyni zaměstnanců ve vedení VW, která na jednu stranu mluví o tom, že „došlo ke strategickým chybám v řízení firmy”, na tu druhou ale požaduje „zachování jejího zaměření na elektromobilitu”. Pokud dnes někdo nechápe, že je to hlavně hazardní sázka na elektromobily a vše, co s ní souvisí, co dnes VW táhne ke dnu, má opravdu vážný problém s vnímáním. Cavallo ostatně volá také po politické podpoře, hlavně pak směrem k elektromobilitě - i to ve výsledku problémy jen prohloubí, dlouhodobé řešení to v žádném případě není. Tím je jen návrat k ekonomicky racionálnímu jednání, kterého VW roky není schopen.

Realističtější pohled na věc má hlavní ekonom ING Bank Carsten Brzeski, který znovu pro Bild řekl, že situace je vážná, neboť když obr zavrávorá, všechno se začne třást. A když obr padne, všechno padne s ním.

Brzeski v tomto kontextu připomíná, jak moc významný VW i celý automobilový průmysl pro německou ekonomiku je. Přesto je roky bez okolků bit a nechá si to líbit. „Automobilový průmysl je v Německu stále tím nejdůležitějším. A v tomto odvětví je VW úplně největším hráčem,” říká dále Brzeski a dodává: „Čísla ukazují, že Volkswagen je pro německou ekonomiku důležitější než veškerý zahraniční obchod s Řeckem,” což je skutečně výmluvné srovnání. A správně uvádí, co se stalo pomyslnou poslední kapkou a symbolem zmaru.

Podle Brzeskiho současná slabost VW ukazuje, jaké je dnes Německo místem pro podnikání a co roky zakrývalo dávno existující problémy. „Velké společnosti z DAXu (německý akciový index - pozn. red.) již léta dosahují zisků především v zahraničí. Ale to už dnes nestačí na vyrovnání jejich ztrát v Německu. Proto je nyní třeba šetřit zde - mimo jiné uzavřením výrobních závodů,” řekl také Brzeski Bildu. VW si podle něj roky žil nad poměry a jeho slábnoucí pozice v Číně to akorát odhalila.

Předpokládáme, že VW nyní bude jednat především s politiky, jak situaci uklidnit, ostatně do jednání se zapojil i německý kancléř Scholz. Pokud ale vše skončí tak, že místo řešení vnitřní neefektivity fungování VW přijde jen nové přerozdělování, problém se akorát zamete pod koberec. A dříve nebo později se zase objeví v plné, vlastně v ještě větší síle.

Zdroje: Focus, Bild

Petr Miler