Autoforum

/

Foto: Toru Hanai, Bloomberg

Bezprecedentní propady cen elektrických aut nejsou problém jen pro jejich majitele. I zkušené harcovníky z oboru dlouhodobého pronájmu aut zjevně zaskočilo, jak moc ztratily na hodnotě. Na zanedbatelném českém trhu s elektromobily to důležité není, na tom nizozemském ano.

Popravdě řečeno nám to přijde trochu jako jedna z typických scén z rodinného života. I relativně bystrému dítěti můžete s nejlepšími úmysly dokola opakovat, aby nedělalo to či ono, protože to pro něj bude mít jisté neblahé následky. Přesto nezřídka skončíte stejně jako ředitel školy z prvního Svěrákova porevolučního v podání Rudolfa Hrušínského - můžete jen smutně koukat na to, jak poučení dělají přesně to, před čím jste je varovali, a jsou konfrontováni přesně s těmi dopady, se kterými jste je předem seznámili. Jako by snad dotyční měli pocit, že se je snažíte připravit o něco krásného, co si chcete nechat jen pro sebe.

Je to zmar svého druhu, mezi dospělými to ale bývá podobné. Pamatuji si, jak v jedné firem, pro kterou jsem pracoval, načapali docela vysoko postaveného manažera, jak na společnosti parazituje relativně banálními krádežemi, vzhledem k jeho příjmům rozhodně - patrně trpěl něčím jako kleptomanií. Vyhodili ho a později se ucházel o práci u konkurenční firmy ve stejném oboru, kde v životopisu pochopitelně uvedl zkušenost z předchozího zaměstnání. Šéfové HR obou společností se znali ze studií, tak jeden zavolal druhému a zeptal se ho, co je zač, jestli ho má vzít. Dozvěděl se pravdu, zaznělo tehdy něco jako: „Je to blázen, okrade vás, určitě ho neberte!” Reakce: Vzali ho v domnění, že musí být skvělý a pomlouván je kvůli tomu, že si konkurence nepřeje, aby pracoval pro ni. A hádejte, co následovalo? Kradl zas a letěl...

Nyní jsme svědky podobně „překvapivého” zklamání jsme ze strany nizozemských leasingových společností, které se dostaly do pasti propadu hodnoty elektrických aut. Roky nejen my, ale i experti na budoucí vývoj cen ojetých aut varují, že elektromobily čeká úplně jiná křivka vývoje budoucí hodnoty kvůli životnosti baterií i rychlé evoluci. A tak většině z nich hrozí, že budou během jednotek let témě bezcenné. V posledních letech, kdy si spalovací vozy drží cenu velmi dobře a elektrické ani trochu, se to projevuje v plné nahotě, ale znovu: Hádejte, co se stalo? Leasingové firmy toho obvykle nedbaly, počítaly s obvyklou křivkou vývoje hodnoty, nabízely dlouhodobý pronájem těchto vozů za ceny dalece neodpovídající nákladům a teď mohutně prodělávají.

U nás to není téma, elektrických aut se tu prodá pár i kdyby na tom leasingovky prodělávaly, bude to v rámci jejich hospodaření zanedbatelná položka. Jinak je tomu v jednom z evropských elektrických rájů a mém druhém domově, v Nizozemsku. Tamní Telegraaf tak informuje, že z leasingu se na trh ojetých aut momentálně dostávají hromady ojetých Tesel, které se firmy pokouší prodat za účetní ceny odpovídají jen jejich původním odhadům. Takové jsou ale na trhu naprosto nekonkurenceschopné. A situace zachází dokonce tak daleko, že tyto vozy stojí více než úplně nová auta stejného typu. Pokud tedy firmy ve výsledku chtějí vozy prodat, musí je dramaticky zlevnit a na prodeji masivně prodělat. A v Nizozemsku nejde o pár aut, na nichž byste si mohli dovolit tratit jen tak.

Pro lepší představu - novou Teslu Model Y můžete v Nizozemsku koupit od od 44 990 euro, po státní dotaci činí její základní cena 42 040 euro, tedy asi 1 026 000 Kč. V nabídce ojetých aut po leasingu ale nenajdete vůz, který by stál méně než 44 000 euro, asi 1 084 000 Kč, i když je rok až dva starý a má najeto desítky tisíc km. Kdo si něco takového dobrovolně koupí? No nikdo, bez slev v řádu nejméně vysokých desítek tisíc Kč jsou tyto vozy neprodejné. A vyvážet je také nejde, za takové peníze je prostě nejde „udat” ani nikde v okolí.

Telegraaf tak cituje Stijna Oosterhoffa z asociace Bovag, který si stěžuje, že za takového stavu budou leasingové firmy do „elektrické revoluce” leda samy zapichovat vidle, neboť si nemohou dovolit nést takové ztráty. To je celkem pochopitelný postoj, ale kdo za něj může? V prvé řadě je třeba se ptát, proč leasingovky nabízely tyto vozy za nereálných finančních podmínek v situaci, kdy jim všichni soudní experti říkali, že propad hodnoty těchto aut bude masivní? Znovu to zavání ideologií a ne byznysem - tyto firmy chtěly „lízovat” elektrická auta za každou cenu, a tak se jim to teď vrací i s úroky.

Bovag uvádí, že původně odhadované účetní hodnoty nyní na konci nájemních smluv prostě nebyly správné, a tak ceny nabízených vozů musí dolů a ceny dlouhodobých pronájmů nahoru. Že ani jedno znovu nepomůže rozmachu těchto aut z jakéhokoli úhlu pohledu, protože to naštve stávající majitele i nové kupce, asi nemusíme dodávat. I tohle jsou ale logické důsledky toho, když se z rozhodování firem vytratí zdravý rozum a ekonomické uvažování. Neděje se nic, co nebylo možné předpokládat.

Zdroje: De Telegraaf, Bovag

Petr Miler