Autoforum

/

Foto: Volvo

Švédové definitivně odvolávají svůj tři roky starý plán, který ještě loni v letě označovali za nevyhnutelný „bez ohledu na trh”. S elektrickými modely se jim sice na dnešní poměry docela daří, ale oslovit s nimi všechny? Dobře ví, že to není možné.

Nemáme pochopitelně nic proti tomu, když se lidé snaží posouvat hranice svých oborů. Bez toho bychom koneckonců stále bydleli v jeskyních a naším jediným pracovním nástrojem byl pazourek. A nutně od věci nutně není ani dát si za cíl věci, které jsou zdánlivě nesplnitelné, neboť často až ve chvíli, kdy musíte zajít na dřeň všech schopností a vědomostí, dosáhnete raketového pokroku. Vždy je ovšem třeba hledět na věc realisticky a nikoli dogmaticky. A být připraven přizpůsobit ony cíle tomu, co je reálně schůdné a fakticky dosažitelné.

Automobilky však v posledních letech na elementární obchodní logiku zapomněly. Místo aby pro ně nadále byli prioritou zákazníci, kteří je živí, daly přednost ideologii. To je pravý důvod, proč se hlavně evropská část branže potýká s takovými problémy. Kdo ale nechce klesnout až na dno, ten zkrátka již nemůže dogmaticky trvat na svém sebezničení. Místo toho je třeba si přiznat, že snaha co nejrychleji přejít od spalovacího pohonu jen a pouze na ten elektrický byla od začátku nesmyslná. A že by tudíž do kleští neměli být sevřeni zákazníci, nýbrž politici.

Stejně jako se ovšem nedočkáme omluvy my, neboť jsme po dlouhá léta trestáni za náš názor, který se ukázal být realističtější než pohledy automobilek, nečekáme ani brzký záblesk zdravého rozumu v hlavách zákonodárců. Ti již v přímém přenose mohou sledovat pád Volkswagenu, přesto se neděje vůbec nic. A jsme si pomalu stoprocentně jisti, že vše nakonec vyústí sice ve vládní pomoc, ovšem směřující směrem k elektromobilitě. Což celý problém jen odloží a ve výsledku umocní.

Přitom zrovna „pokladnice Evropské unie“ má páky, jak docílit toho, aby Brusel skákal tak, jak Berlín píská. Třeba v roce 2021 odvedli Němci do společné kasy 33,2 miliard Eur (cca 831,5 miliardy Kč), ovšem zpátky z ní získali jen 7,6 mld. Eur (asi 190 miliard Kč). Jsou to tedy právě oni, kdo tu živí značnou část starého kontinentu, ostatně třeba taková Francie lifruje do Bruselu jen zhruba třetinu až polovinu. V podstatě tak stačí pohrozit a je vymalováno, už jen proto, že EU kromě práva, které Němci nemusí akceptovat, nemá jak cokoli vymáhat.

My si ale dnes primárně posvítíme na Volvo. To bylo jednou z těch nejvíc hlasitých značek, které o urychleném přechodu na elektromobilitu mluvily. Před třemi lety Švédové s velkou pompou oznámili, že po roce 2030 již nebudou prodávat nic, co by nedisponovalo pouze bateriovým pohonem. Kdyby to prezentovali jako jistou optimistickou vizi, nejspíš by nyní nikdo neřekl ani popel, klientela této značky totiž na konkrétním pohonu nikdy nebazírovala. Oni ale ještě loni v létě tvrdili, že po roce 2030 nebude Volvo prodávat jediné auto, které nebude plně elektrické, a to bez ohledu na trh. „Nebudou tu jakákoli kdyby a ale,” řekl tehdy druhý nejvyšší muž firmy.

Jenže to nemohlo vyjít. Pro jinak smířlivou klientelu bylo vždy klíčové, že do rukou dostávala praktická řešení, ať už dieselová nebo třeba hybridní. S elektromobilitou však velká část požadované praktičnosti skončila. A s tím se zkrátka většina lidí již nedokázala smířit. Volvo tak konečně pochopilo, že nemá smysl nás hnát k soudu, když napíšeme, že elektromobilita se opravdu neprosadí tak, jak si jeho vedení myslí. A že firmě více škodí hlavně fakt, že hodlá se spalovacím ústrojím skončit, ne že o tom logicky informují média.

Švédové tak přistoupili k názorovému veletoči a nyní mluví o tom, že v roce 2030 nebudou mít v nabídce jen elektromobily. Pořád mluví o jejich vysokém procentním zastoupení, ale aby to nakonec nebylo tak, jak tvrdí šéf Toyoty. Akio Toyoda totiž dlouhodobě uvádí, že elektromobily dosáhnou na trhu maximálně 30procentního podílu. U Volva to může být víc, je to drahá značka, ale třikrát tolik?

Ať už bude realitou cokoli, pro Volvo je to dnes podobná pohroma jako pro výše zmíněný VW. Obě automobilky se totiž ke spalovacímu pohonu otočily zády tak moc, že jim začal ujíždět vlak. A pokud nechtějí skončit na onom dně, v podstatě nemají jinou možnost, než recyklovat a recyklovat. Jasným důkazem toho je „nová“ XC90, tedy větší facelift druhé generace představené již v roce 2014.

SUV totiž hned tak z povrchu zemského nezmizí, místo toho se nakonec má prodávat vedle elektrického EX90, které jej původně mělo jako „technologický zázrak“ zadupat do země. Jenže Švédové měli velký problém jej vůbec dostat do výroby. A když už se jim to konečně povedlo, došlo dle šéfa automobilky Jima Rowena na „změnu podmínek na trhu a zákaznických preferencí“. Proto je nově třeba „pragmatičtější a flexibilnější“ přístup.

Volvo tak hodlá postupně modernizovat celé své stávající spalovací portfolio, jak upřesňuje Auto Express, přičemž první na řadě nejspíše bude XC60, neboť jde o firemní bestseller. Ten je ovšem nyní již sedmiletý a za jiných okolností by tak již dávno byl na světě zcela nový nástupce. Nyní se ale bude jen faceliftovat. Ale díky bohu aspoň za to, neboť jen tak vlastně může Volvo přežít. Přičemž pokud toho zdravého rozumu bude o trochu víc a vyústí i ve skutečné spalovací novinky, může to dopadnout i líp.

Zdroje: Auto Express, Autocar

Petr Prokopec