Autoforum

/

Foto: Porsche

Evropská unie touží po zákazu aut na benzin a naftu v co nejbližším termínu, narazila ale na vskutku neobvyklé odpůrce - Německo a Francii. Nejsou to ale právě tyto země, které prakticky určují, co bude EU dělat? Navíc samy elektromobilům fandí?

V posledních měsících jsme v souvislosti s elektromobilitou zmiňovali především jednu zemi, Německo. Naši západní sousedé se totiž rozhodli, že elektrický pohon budou prosazovat více než samotná Evropská unie, a proto přišli s bezprecedentními dotacemi. V podstatě tak stačilo, abyste měli trvalou adresu pár kilometrů za hranicemi, a rázem jste si mohli pořídit elektromobil zcela zdarma. Něco takového zafungovat muselo, podíl elektromobilů na celkových prodejích tak rázem vyskočil na více než 12 procent, dobíjecích hybridů s o něco nižšími podporami na více než 11.

To ale vzhledem k obrovským dotacím zase není tolik, naprostá většina aut je pořád na benzin a naftu. Němci tak možná už naráží na strop - díky přerozdělovaným penězům sice došlo na stlačení ceny až a nulu, ovšem auta, která se takto dají pořídit, nevyhoví každému. A zbytek je sice levnější než dříve, ovšem vozy se spalovacím ústrojím nanejvýš vyrovná a v případě praktické využitelnosti elektřina dál prohrává na celé čáře. Plán Němců na urychlenou elektrifikaci celého národa tak získal značné trhliny, navíc ani německá pokladna není bezedná, dotační velkorysost tak pochopitelně nebude pokračovat donekonečna.

Možná proto se nyní právě Německo najednou začíná bránit chystaným záměrům Evropské unie, přesto tomu příliš nerozumíme. Dalším oponentem je totiž Francie v čele s prezidentem Macronem, přitom v podstatě není jiných velkých zemí EU, které by za elektrickou budoucnost aut na svém domácím poli bojovaly s takovou vehemencí - naprostá většina elektrických aut se podle dat ACEA v EU prodá v Německu, Francii a Nizozemsku. A najednou jsou Německo a Francie proti EU, která sice sdružuje 27 států, ale většině je nějaká elektrifikace aut nanejvýš ukradená, natož aby za ní bojovaly proti Francii a Německu?

Musíme se tedy ptát, kdo ke vlastně EU, která má dnes oznámit nové emisní cíle týkající se automobilismu pro roky 2030 a 2035. Brusel by byl rád, kdyby k prvnímu termínu došlo na redukci emisí o 65 procent ve srovnání s letoškem, zatímco s druhým termínem by byla spojená absolutní nula. To by v podstatě znamenalo, že za devět let skončí spalovací motory jako samostatné jednotky a o dalších pět let později i jako hybridní ústrojí.

Pokud by EU tyto záměry prosadila, Evropu by to nasměrovalo k velkým ekonomickým problémům. Řada lidí totiž zůstane u svých starých spalovacích vozů do té doby, než bude zakázán i jejich provoz. Velké množství zaměstnanců by pak zamířilo na pracovní úřady, neboť jen francouzské odbory předpokládají, že s přechodem na elektrická auta kvůli menším prodejům a menší složitosti přijde o práci skoro polovina lidí, kteří dnes v tomto průmyslu pracují. Rázem bychom tu tak měli vyšší státní výdaje, než jaké by korespondovaly s oněmi dotacemi. Pokrýt by je ale bylo složitější, neboť veškeré příjmy spojené s automobilovým průmyslem poklesnou rovněž.

Francouzi tedy chtějí, aby emise klesly do roku 2030 „pouze” o 55 procent. O další redukci a termínech se pak raději ani nebaví, místo toho jen zmiňují, že hybridy mají na trhu vydržet nejméně do roku 2040. Dle nich je sice přechod na elektromobilitu nejspíše nevyhnutelný, ovšem daná změna musí být provedena technicky schůdnou cestou.

Bylo by podivné, kdyby EU o něčem rozhodla proti vůli Německa a Francie, ale možné je asi cokoli. Na dnešní verdikt jsme tedy zvědavi, jakkoliv je jasné, že ani ten nemusí znamenat nic definitivního. Lidi toužící poručit větru dešti už jsme tu měli a víte, jak to dopadlo - vítr neposlechl a celý koncept se stal neudržitelným...

Zdroj: Auto News, Bloomberg

Petr Prokopec