Autoforum

/

Foto: Northvolt, tiskové materiály

Kolik důkazů je třeba, aby někteří uznali, že evropská sázka na elektromobilitu je jen devastující hazard? A to prosím za situace, kdy do ní bylo nainvestováno ohromné množství peněz těch, kteří o ni neměli nejmenší zájem, a veškerá legislativa jí dohladka zametla cestu k úspěchu.

Ne-kon-ku-ren-ce-schop-né. To je klíčové adjektivum, kterým lze dnes popsat elektrická auta jako taková, a pozici Evropy ve vztahu k nim. Přesto jsme si u zeleného stolu vymysleli, že to je nejlepší technické řešení aut, které nám seslal sám bůh. Proto jej nařídíme všem, cokoli jiného zakážeme všem a celý trh od A do Z zmanipulujeme do takové míry, že se elektromobilita bude jevit jako skutečný dar z nebes. Jenže jím není. A stejně jako se v jednu chvíli našlo dítě, které řeklo, že císař ve fiktivních šatech je ve skutečnosti nahý, bude si muset i starý kontinent v jednu chvíli přiznat, že léta fiktivního „vyšívání” okolo elektrických aut dopadla úplně stejně.

Neargumentujte prosím Teslou. To, že je s elektrickými auty relativně úspěšná, neznamená v této diskuzi vůbec nic - mnohokrát jsme řekli, že úspěšná je navzdory, ne díky elektrickému pohonu a nikde není psáno, že kdyby s jinak stejným přístupem nenabízela také spalovací auta, není dávno největším výrobcem světa. To se dost dobře mohlo stát, protože atraktivitu jejích aut skutečně nespatřujeme v elektrickém pohonu. A neargumentujte Čínou, kde jsou elektromobily též relativně úspěšné - panuje tam velmi odlišná situace a elektrická auta jsou tam ve zcela odlišné pozici.

Bavíme se o Evropě a elektrických autech obecně. A snad jen blázen by dnes mohl tvrdit, že to, k čemu vedlo asi 10 let ohýbání všeho a všech v jejich prospěch, skončilo úspěchem. Tato auta si tu za cenu nespočtu bilionů a nepopsatelné manipulace v jejich prospěch vedoucí mj. k umělé devastaci všech alternativ připisují 13 % evropského trhu s klesající meziroční tendenci. Co to je? Jestli to není fiasko, pak nevíme, co tohle slovo znamená. Kdyby ale šlo jen o to.

Problémem ostatně nejsou sama elektrická auta - ta jistě mohou mít své místo na trhu a nikdo soudný se za to nebude zlobit. Jde tu o neefektivitu jejich vnucování a zejména sekundární ekonomické následky toho. Pokud začnete ignorovat trh a tlačit celé hospodářství k něčemu, o čem sami „pomazaně” rozhodnete, k čemu to asi vede? No k ohromné neefektivitě velmi srovnatelné s tou, kterou jsme tu ne zase tak dávno zažívali po víc jak 40 let. Prostě pokud někdo rozhodne, že se bude dělat X tohoto a Y tamtoho bez ohledu na to, jestli o to někdo stojí, jestli to vůbec k něčemu je a jestli náhodou neexistuje něco lepšího, je to ekonomicky ruinující. A to, co se dnes děje s evropským automobilovým průmyslem, je přímým následkem celé této nesmyslné a v konečném důsledku nepochopitelné, úplně zbytečné manipulace.

Zbytečná je mj. proto, že Evropa sází mohutně na něco, v čem není globálně konkurenceschopná. Pokud vás na škole minula ekonomie, přečtěte si něco o teorii komparativních výhod. I kdyby náhodou někdo přišel na to, že elektrická auta jsou tím obecně nejlepším řešením, kterým teoreticky být mohou, ale dnes jím prakticky nejsou, pořád to neznamená, že to je to nejlepší řešení pro Evropu z hlediska místního automobilového průmyslu. Umíme tu snad efektivně vytěžit nezbytné materiály? Umíme tu snad efektivně vyrobit baterie? Umíme tu snad efektivně vyrobit elektrickou energii, které je pro celý proces nezbytná hromada? Neumíme nic z toho.

A nakonec - umíme tu dát dohromady opravdu světově špičkový elektrický vůz, který by ve výsledku alespoň ospravedlnil vyšší cenu svou excelencí? VW ID.3? Škoda Enyaq? Vážně? Pokud bych si zítra musel koupit elektrické auto, ani mě nenapadne se o tato „compliance cars” zajímat. Pro všechno zmíněné celá tahle sázka míří do kopru a čím dříve si to přiznáme, čím dříve se z toho poučíme a začneme se chovat znovu racionálně, tím lépe.

Stavu řady evropských automobilek se věnujeme pravidelně, neúprosné kladivo toho, co tu zbylo z tržního hospodářství, ale nakonec dopadne na každého, včetně nejmenších vagónků byznysů, které jsou na skomírající modro-žlutou mašinu v čele napojené. Dotkne se to nakonec všech v celém řetězci, první na ráně jsou ale v případě elektrických aut pochopitelně firmy na výrobu baterek coby největšího, nejdražšího a nejdůležitějšího komponentu. V Evropě ho efektivně vyrobit opravdu nejde a podle toho dopadají a budou dopadat společnosti, které se jeho produkcí zabývají.

Největší zdejší továrnu na baterky provozuje švédský Northvolt, který má problémy už nějakou chvíli a už v září musel hromadně propouštět. Co bude dál, je otázkou, neboť mateřská společnost formálně sídlící v americkém Texasu včera vyhlásila bankrot, jak informuje Reuters. Firma pochopitelně touží po dalším pokračování a bankrot vyhlásila dle tzv. kapitoly 11, tedy s cílem restrukturalizovat své operace a pokračovat dál v činnosti. Nikde ale není psáno, že se to povede. A i kdyby ano, nic to nemění na tom, že firma svými dosavadními aktivitami „provařila” ohromné peníze.

Společnost v dokumentech předaných soudu přiznává že má dluhy ve výši 5,84 miliardy dolarů, tedy asi 142 miliard Kč. Zbylo jí ale jen 30 milionů dolarů v hotovosti, tedy asi půl procenta dlužené sumy. To je fascinující bilance, proto také přišlo vyhlášení bankrotu - Northvolt říká že už nemá peníze ani na zajištění jediného dalšího týdne svého fungování. „Obraz likvidity společnosti Northvolt se stal hrozivým,” připouští bez okolků v soudních dokumentech.

Někdo si nyní možná říká, co to je Northvolt, komu je co po nějakém Northvoltu, ale tohle není zanedbatelná firma, která by vznikla z ničeho jako tisíc jiných. Její přesná vlastnická struktura je neznámá, největší část společnosti (21 %), ale ovládá Volkswagen a angažován je v ní i skrze své dceřiné značky (mj. Scanii). Podíl ve firmě mají držet i další velké automobilky (jako BMW) nebo finanční instituce (Goldman Sachs), přesto nikdo z nich nebyl schopen zabránit úpadku společnosti. Ta dále v soudních dokumentech uvádí, že si pro tuto chvíli zajistila externí finanční podporu ve výši 245 milionů dolarů, která zahrnuje také půjčku 100 milionů dolarů právě od Scanie. Soud společnosti pro tuto chvíli dovolil použít část těchto peněz (51 milionů dolarů) na zajištění výplat pro zbývající zaměstnance, další osud firmy je ale zejména v rukou věřitelů.

Kvůli krachu firmu opouští její generální ředitel Peter Carlsson, podle kterého nyní společnost potřebuje víc jak 900 milionů dolarů, aby byla schopna dál fungovat. Je ale spolu s některými dalšími akcionáři přesvědčen, že bankrot přežije ve zdraví. „Pevně věříme ve schopnost Northvoltu projít tímto obdobím,” stojí v prohlášení firmy Vargas Holding, která patří mezi další známé akcionáře. Patrně to tak dopadne, ale co bude následovat? Další jízda na mrtvém koni až do chvíle, kdy z něj zbydou jen kopyta? I to může být reálný scénář, bohužel.

Zdroje: Reuters, Bloomberg, Northvolt

Petr Miler