Autoforum

/

Foto: Ford

Že jsou elektromobily drahé, že jsou elektromobily obtížně použitelné a že se elektromobily málokomu vyplatí, víme dávno. Někteří se tedy utěšují aspoň tím, že to všechno snáší pro jejich ekologický přínos. I ten je ale přinejmenším velmi pochybný.

O mé rodinné Kie Cee'd SW jsem se již párkrát zmínil. Korejský benzinový kombík aktuálně oslavil 10 let od svého zrodu a mé koupě, přičemž během té doby nejzávažnějšími problémy bylo selhání čidla ABS a výměna jednoho brzdiče. Počítadlo najetých kilometrů se pak před pár dny přehouplo přes 144 tisíc km, což znamená, že teoreticky bych již životnímu prostředí lépe prospěl s elektromobilem. Nová studie, za kterou stojí Ashley Nunes a Lucas Woodley, totiž říká, že s bateriovým pohonem lze ekologický kredit spojovat až při nájezdu mezi 45 a 110 tisíc km. A to je hromada kilometrů vzhledem k tomu, že většina lidí si koupené auto nechává 3 až 4 roky, během nichž zřídka překročí alespoň první zmiňovanou metu.

„Pokud jste řidičem, který toho najede hodně, pak by vám velmi pravděpodobně vyhovoval elektrický vůz. Na druhou stranu, pokud řídíte jen zřídka a vaše auto převážně trůní v garáži, poté je naopak lepší, když vlastníte vůz benzinový,“ říká Woodley bez okolků něco, co se dnes považuje skoro za kacířství. Je si tím ale jistý, neboť celé problematice se věnoval přes dva a půl roku, během kterých se nenechal opít rohlíkem. Stejně jako mnozí před ním totiž dodává, že největším problémem elektromobilů jsou jejich baterie, s jejichž výrobou žádný ekologický kredit spojen není.

Právě kvůli tomuto emisnímu balíku je zapotřebí, aby elektrická auta najela oněch 45 až 110 tisíc kilometrů, než začnou životnímu prostředí prospívat. „Nicméně většina domácností jej ještě před dosažením tohoto nájezdu prodá,“ říká dále Woodley to, co je každému jasné na základě obecně známých statistik. A to je problém, ať už se s oním prodaným vozem dál děje cokoli, neboť jeho první kupec jde znovu koupit další a životní prostředí tím znovu zatěžuje. Ani původně koupené, nyní ojeté elektromobily ale nejsou spásou - povětšinou jsou kupovány jako druhá auta do rodin, kde zůstávají po většinu času nevyužité.

Přesto se Woodley s Nunes už dříve obrátili na americkou vládu s tím, že podpořit by měla také nákup ojetých elektromobilů. To se skutečně i stalo, s pořízením bateriových aut z druhé ruky je tak od letoška spojen federální kredit ve výši až 4 000 USD (cca 88 700 Kč). To ovšem znamená, že jeden elektromobil může být daňovými poplatníky, kteří si často nemohou dovolit ani mnohem levnější spalovací ojetinu, podpořen až 11 500 USD (asi 255 tisíc Kč).

Woodley tak aktuálně volá po změně dotačního schématu. Zatímco ovšem původně zastával názor, že peníze by měli zamířit pouze k lidem s nižšími příjmy, nově mluví spíše o zaměstnancích, kteří musí do práce dojíždět či během ní najedou značnou porci kilometrů. Stejně tak by měli být podpořeni i majitelé aut, která budou sloužit ke spolujízdě a která každý den najedou v průměru 250 až 320 kilometrů. Je ale možné, že během pár let bude mluvit ještě o trochu jinak.

Další fáze průzkumu se totiž má zaměřit na to, v jakém americkém státě se elektromobily na základě energetického mixu vyplatí a ve kterém rozhodně ne. Souběžně s tím se studie zaměří také na hybridní auta. Woodley přitom dodává, že v žádném případě nechce lidi od případné koupě elektromobilů odradit. „Stejně jako mnoho lidí mého věku i mne trápí klimatické změny,“ uvádí. Těm ovšem podle něj nejde zabránit s pomocí politické ideologie, nýbrž pouze vědy.

Lze něco dodat? Snad jen již stokrát řečené. Elektromobily sice během jízdy neprodukují žádné motorové emise, na druhou stranu však potřebnou energii nezískávají ze vzduchu. Navíc jsou neskutečně zatíženy velmi špinavou výrobou, což navíc není jednorázová zátěž. Jak už mnohokrát padlo, životnost akumulátorů se pohybuje mezi 8 a 10 léty, během kterých elektromobily oněch 110 tisíc km často nenajedou nikdy ani v rukou několika majitelů. Nikdy tak nezačnou být přínosem, přesto potřebují novou baterii, která je od chvíle, kdy se „ekologicky vyplatí” zase vzdálí. Snadno se tak ocitnou v bludném kruhu, ze kterého nemají jak uniknout.

Zdroj: The Harvard Gazette

Petr Prokopec