Autoforum

/

Foto: Stellantis

Doby, kdy šlo aspoň slova Carlose Tavarese brát jako závan zdravého rozumu ve vesměs nerozumném automobilovém světě, jsou po dnešku minulostí. Jeho velmi laciná argumentace ve prospěch nařizování elektromobilů jen proto, že je Stellantis nabízí a málokdo je kupuje, ukazuje jeho pravou tvář.

U šéfa Stellantisu Carlose Tavarese člověk nikdy nevěděl, na čem vlastně je. Není pochyb o tom, že to je velmi inteligentní a schopný člověk, jenže z toho, co léta říká - a současně dělá - bylo vždy těžké si udělat jednoznačný názor na to, kým je. Zda jde o pragmatika, který by rád něco, ale pod tíhou okolností musí dělat něco jiného, nebo o oportunistu, který jako mnozí politici s gustem slíbí něco, čím se lidem zalíbí, ale pak si stejně dělá, co sám chce.

Obáváme se, že po dnešku už je na stole jen druhá možnost.

Řeč je pochopitelně o jeho přístupu k elektromobilům. Tavares na jednu stranu byl tím, který se vymykal jakémusi „průmyslovému standardu”, když místo toho, aby elektrická auta a jejich nařizování velebil, kde jen mohl, varoval před jejich limity a možnými následky jejich slepého vnucování všem. Udělal to tisíckrát, však jen vzpomeňme, jak docela nedávno hřímal, že „příšerné” nařizování elektromobilů zabije automobilový průmysl, že bez o aspoň polovinu lehčích baterek elektrická auta nedávají smysl, nebo konstatoval, ze Stellantis je připraven vrátit se ke spalovacím autům, pokud si to situace vyžádá. To jsou všechno, rozumné, realistické postoje, na kterých se nezměnilo vůbec nic, ostatně jsou obvykle nanejvýš pár měsíců staré.

Nyní si ale situace návrat ke spalovacím motorům rozhodně žádá, bez lepších baterek se tyto vozy zřetelně nedokážou prosadit a automobilový průmysl očividně zabíjí, stačí se podívat na masivní problémy Volkswagenu, který na ně vsadil snad nejvíc a nejživelněji ze všech. Jistě, nic není černobílé, toto je komplexní problém, je ale mimo jakoukoli debatu, že současné problémy automobilového průmyslu začínají u nařizování výroby produktů, na které zákazníci z velké části nečekají. Odtud pramení všechna ta náhlá neefektivita s tisícem rozličných specifických dopadů.

Tavares, který roky sice říkal výše zmíněné, ale současně prakticky všechny značky Stellantisu připravoval na elektrickou budoucnost, měl v této situaci jedinečnou příležitost vstát a konstatovat: „Já jsem vám to říkal!” stejně jako šéf Toyoty. Nic takového ale nedělal, před pár dny dokonce přišel s docela jiným vyjádřením, čímsi ve stylu: Když nám chcípá koza, tak ať vám chcípne taky! Tedy když Stellantis nyní poznává, že vsadil příliš mnoho na mrtvého koně, nechce ostatním dovolit vymanit se ze stejné pasti tím, že by u EU začal bojovat za jakoukoli změnu dosavadního nařizování trhem nechtěných aut.

Jedna vlaštovka ale jaro nedělá, a tak jsme nad Carlosem T. nelámali hůl, ostatně prismatem konkurenčního boje dává i tento obecně nekorektní postoj nějaký obchodní smysl. Nyní ale na tato vyjádření navázal dalším pro kolegy z Motor1 a nenapadá mě lepší způsob, jak to shrnout než slovy, která s oblibou říká v podobných situacích syn jednoho mého známého: Carlos to zabil. Prostě řekl něco, čím se dokonale odkopal.

Je jasné, že není v pohodě, nemůže být, Stellantis má už teď problémy, které jsou mu dávány za vinu, a i výroba jinak populárních modelů stojí. Ovšem i tak by si měl zachovávat zdravý rozum. Začal přitom realisticky: „Automobilový průmysl je v jakémsi režimu přežití - už jsme překonali strach. Nemůžeme si stěžovat, nemůžeme váhat, musíme soustředit své úsilí, abychom zůstali naživu. A abychom zůstali naživu, musíme dosáhnout nákladové parity mezi elektromobily a spalovacími vozy, zde se ovšem otevírá další kapitola. Působíme v geografickém regionu definovaném chaosem a je těžké cokoli předpovídat,” řekl Tavares.

To je skutečně rozumný pohled - bez zásadní technické změny, která by dovolila zmíněné, se elektrická auta prosadit nemohou, politici udělali z někdejšího trhu jeden velký chaos a automobilky vážně neví, co bude zítra. Právě na to by ale měl Tavares zareagovat tím, ať tato manipulace zmizí, ať se vrátíme k racionalitě a čekáme na technický, nikoli ideologický důvod vrhnout se elektrickým směrem. Nic z toho ale nedělá.

Nejprve zaplakal nad končícími dotacemi na některých místech, i když to byl on, kdo je v minulosti mnohokrát zpochybňoval: „Vlády se rozhodly omezit nákupní pobídky, a to brzdí trh,” uvedl. To bychom mu ještě odpustili, ale naprostou ztrátu smyslu pro realitu v podobě ignorace nezájmu zákazníku, čekání na zázraky a lacinou argumentaci klimatickými změnami ne: „Moje auta jsou připravena, moji lidé jsou připraveni a naše továrny jsou připraveny. Proč to zdržovat?” ptá se. Sakra, a co zákazník? Ten zjevně není připraven, opakovaně to dává i Stellantisu najevo. A o toho má jít především.

Poslední kapka ale má ještě jinou podobu: „Copak globální oteplování už není problém? Právě teď hoří polovina Portugalska,” řekl také. Jednak už se tomu snad ani neříká „oteplování”, protože ono se občas také ochlazuje, takže už se počítá jakákoli změna. Nicméně to jen na okraj, spíš se musíme ptát: I kdyby náhodou elektrická auta měla tu moc na tomto poli pomoci, což se z dlouhodobých dat ani nezdá, opravdu ta hrstka prodaných osobních aut v Evropě může něco znamenat? Ani to se nezdá. A i kdyby, brát si do úst libovolnou aktuální katastrofu a bez čehokoli dalšího ji spojovat s něčím, co má váš nechtěný produkt dostat do lepšího světla...

To je opravdu laciné a oportunistické. Ze slov Carlose Tavarese bude po dnešku lepší nebrat moc vážně raději nic.

Zdroj: Motor1

Petr Miler