Autoforum

/

Foto: Škoda Auto

Když někdo z odpovědně tvářících se politiků či manažerů automobilek hovoří o podobných zákazech, obvykle v jejich prospěch argumentuje vyzpytatelností budoucnosti, a tedy třeba plánovatelností investic. Takhle to pak vypadá v praxi.

Mohli bychom rozjet další plamennou filipiku směrem k podobným zákazům a nařízením a všem jejich negativním dopadům, ale tady už se můžeme jen smát. Přístup Britů totiž v prvé řadě zesměšňuje sám sebe svou absurdní nekonzistencí a totálním odtržením od reality. A ve výsledku připomíná především jednu věc - ani jeden z těchto zákazů dotýkající se významných a nespecifických trhů nebude uveden v praxi a bude zrušen dřív, než nastane termín, kdy měl začít platit.

Tušíme, že takového vnímání Britové dosáhnout nechtěli, ale nic jiného si z jejich pravidelných skoků tam a zpět opravdu brát nelze. Nejdřív šli jako členové EU ruku v ruce s Unií, pochopitelně, takže předběžně počítali s tím, že spalovací auta zakážou k roku 2035. Pak proběhl Brexit, který sice dovolil Spojenému království vymanit se z područí Bruselu a všechny tyhle nesmysly ignorovat, Britové je ale nejprve beztak přijali za svůj ve stejné podobě. A pak se dokonce rozhodli být ještě „lepší” - stanovili si datum konce prodeje spalovacích aut k 31.12.2029, tedy doslova za pár let. A současně zavedli brutální skryté nařizování elektromobilů s pomocí ještě jiných mechanismů nikoli nepodobných těm unijním, které mají zařídit to samé i bez výslovných zákazů alternativ.

Jenže ono to nešlo, to je překvapení, a tak se osazenstvo předchozí vlády „konzervativců” (byla to spíš Manéž Risiho Sunaka, tedy naposledy, předtím vládli jiní principálové) rozhodlo to, co ti samí „konzervativci” v tom samém volebním (ještě za Borise Johnsona) zavedli, zase zrušit. Tedy termín posunout zátky na rok 2035. To je jasné, 2030 nejde, ale 2035, to bude ono - na základě čeho? Na základě ničeho, byl výtah z prstu ospravedlnitelný leda rčeními typu: „Rok 2035 je dost daleko na to, abychom už teď jistě věděli, že to nepůjde.”

Ale co se nestalo. Pseudokonzervativní manéž prohrála volby na celé čáře a vedení země se ujala labouristická klika v čele s Keithem Starmerem. A co nenapadlo tu? No rok 2030 zase stanovit jako to správné datum. To se psal srpen 2024, bavíme se tedy o momentu před pouhými 7 měsíci. Co se od té doby reálně změnilo ve světě? Lautr nic, zmýlená ale už neplatí a rok 2030 s ní.

Ony souběžné mechanismy nařizující elektrická auta se totiž ukázaly být tak nesplnitelnými a potenciálně zničujícími, že se staly už na přelomu roku znovu předmětem debat jako neudržitelné. Vláda tedy zasedla a v rámci pověstného mlácení prázdnými kokosáky o sebe (na brainstorming potřebujete fungující mozek, popř. alespoň nějaký mozek) přišla se skvělým nápadem. „Keithe, co takhle rok 2035?” muselo padnout na jednání. To je nápad, že? A vida, je to skutečně zase rok 2035, jak shrnuje Auto Express.

Souběžně s tím byly upraveny i ony skryté mechanismy tak trochu po vzoru trapné modifikace EU, takže automobilky mají víc prostoru čarovat s průměrnými emisemi CO2 svých aut na pozadí jinak stejných limitů. Abychom na chvíli byli ryze věcní, aktuální omezení zní: Čistě spalovací auta pořád ne od roku 2030, tedy nejde-li o dodávky nebo vozy výrobce neprodávajícího v zemi jak víc 2 500 vozů za rok. Hybridy (jakékoli, tedy nikoli jen plug-in) ale už ano, a to až do roku 2035, pak už tedy jen elektromobily (v podstatě, definice jsou jinak stejné jako v EU).

Nemá smysl se tomu dál věnovat, je pořád stejná pitomost, kterou si britské vlády přehazují jako horký brambor. Jde se tomu jen smát, stejně jako vysvětlení, že změna přichází kvůli Trumpovým clům, která na to nemají žádný, pomalu ani nepřímý vliv. A diskuze o tom začala měsíce před tím, než americký prezident s celními hrátkami přišel.

Můžeme tak jen zopakovat - budoucnost nejenže nelze plánovat, nemá ani smysl pokoušet se ji plánovat, je z podstaty nevyzpytatelná. Říkat dnes, čím někdo bude moci jezdit, co bude moci někdo jiný vyrábět a prodávat za 10 let, je v principu tak hloupé, až to bere dech. Ale i kdybychom z jakéhokoli důvodu došli k závěru, že to je možné a rozumné, pak jak výše popsaný postup Britů jde dohromady s tím, že automobilky jako Ford pravidelně volají po takových omezeních coby projevu vyzpytatelnosti budoucnosti a plánovatelnosti investic do toho či onoho? Pokud se to každou chvíli mění, je to snad i pro výrobce nakonec to nejhorší, co může být

Tak co takhle se zase jednou řídit prostým: V každou chvíli budeme holt muset nabízet to, co je za daných okolností komplexně nejlepší pro naše zákazníky a ekonomicky ospravedlnitelné pro nás samotné. Elektromobily to dnes rozhodně nejsou. Jestli tím budou za 10 let, nemáme ponětí, ale nemá ho ani britská nebo jakákoli jiná vláda. My nic neplánujeme, nenařizujeme, nezakazujeme, oni ano. Tak kdo je tu ten „špatný”?

Zdroje: Auto Express poprvé, podruhé, Autocar, Autoforum.cz

Petr Miler