Autoforum

/

Foto: Renault

K nulovému překvapení pro všechny soudné lidi se automobilový průmysl v Evropě dostal do přesně té slepé uličky, do které roky mířil. Nařízené lidé nechtějí, žádané si kupovat nesmí. A automobilky, které to z valné většiny celé ty roky podporovaly, si nyní stýskají.

Práce v ekonomickém smyslu slova je definována jako účelná produkce předmětů a služeb, které mají určitou hodnotu pro ostatní členy společnosti. Jakou pro mě má hodnotu „práce” Evropské unie, která roky usiluje o to, aby se automobilový průmysl na starém kontinentu dostal do situace, kdy bude globálně nekonkurenceschopný a v místním prostředí bude vyrábět jen to, co po něm skoro niko ze zákazníků nežádal, nevím. Zato vím, jakou hodnotu bude mít příští rok pro automobilky, které nezvládnou splnit její absurdní cíle snižování emisí CO2: -15 miliard Eur neboli -376 miliard Kč, popř. „cenu nevýroby” 2,5 milionu nových vozů.

Tato čísla jsme si na rozdíl od EU nevycucali z prstu, zmiňuje je Luca de Meo, hlava Renaultu a v tomto případě hlavně šéf evropské asociace výrobců aut ACEA, jak uvádí De Telegraaf. Počty asociace ostatně nejsou žádná velká věda - že tento stav nastal, jsme informovali nedávno, když se ukázalo, že největší pokuty od EU za nadlimitní emise CO2 hrozí VW a Fordu, donedávna největším „elektrohujerům” vůbec. Ony ale hrozí téměř všem, jen v různé míře.

Podstatou problému jsou zcela neadekvátní, reálně nedosažitelné a ještě ke všemu pochybně měřené limitní hodnoty průměrných emisí oxidu uhličitého u nově prodávaných aut. Limitní výše na ujetý kilometr není jedna, existuje pouze jistá výchozí hodnota, která je následně pro každého výrobce uzpůsobována tomu, kolik a jakých vyrábí aut. Průměr pro letošek pro všechny výrobce činí 116 gramů CO2 na kilometr, což je samo o sobě velmi málo, odpovídá to spotřebě rovných 5 litrů benzinu na 100 km jízdy. Kolik aut s takovou spotřebou jezdí? Pro příští rok ale má jít o pouhých 95 gramů CO2 na kilometr, tedy necelých 4,1 l benzinu na 100 km. Za to už nejezdí prakticky nic.

Cestou k umělému snížení průměru je tedy pro automobilky prodej elektrických vozů, které mají na oko nulové emise CO2, i když reálně nulové samozřejmě nejsou. Pokud tedy prodáte jedno auto se spotřebou 8,2 litru benzinu na 100 km a k tomu jeden elektromobil, tadá, jste na limitu. Je to další, vlastně hlavní projev tlaku na odbyt elektrických aut, protože ten se ale přes horentní snahu vnutit je všem a všude v dostatečné míře nepřekvapivě nedostavuje, je celý průmysl přesně v té slepé uličce, do jaké se prostě musel dostat.

Výrobci tak dnes stojí před volbou, vedle které se i ta, jíž se musela dopustit Sophia Zawistowská, zdá banální. Mohou si vybrat jen to, že buď snad nějak prodají víc elektromobilů aspoň za dumpingové ceny (s miliardovými ztrátami), nebo zaplatí pokuty EU (což jim znovu způsobí miliardové ztráty) nebo neprodají tolik spalovacích aut, kolik by si jich lidé koupili (uhádli jste, také to jim přinese miliardové ztráty). Slovy jedné slavné hry: Chose your destiny. Tedy: Vyberte si svůj osud - ať vyberete cokoli, vždy zvolíte špatně.

A nejde tu ani o trochu malé peníze. Jak jsme vypočítávali nedávno, třeba pro VW jde o riziko placení 8,55 miliardy Eur, přes 214 miliard Kč ročně, proto také dnes „plaší” s honěním efektivity výroby v Německu - nemůžete ani z takové firmy „odsát” přes 200 miliard a tvářit se, že se nic neděje. Musíte je ušetřit někde jinde, aspoň z nějaké části, protože lidi tak či onak levněji nedonutíte kupovat to, co nechtějí.

De Meo říká v zásadě to samé: „Pokud prodeje elektrických aut zůstanou na současné úrovni, evropský průmysl by mohl zaplatit pokuty ve výši 15 miliard Eur nebo bude muset přestat vyrábět víc než 2,5 milionu (spalovacích - pozn. red.) vozů.” Takhle prosté to je. A cokoli z toho bude někde sekundárně bolet - když VW zaplatí miliardy, bude muset zavírat továrny a propouštět, aby na to ušetřil. Když je nezaplatí, bude muset nevyrobit spoustu aut, takže továrny bude zavírat stejně a propouštět taky, protože k čemu by mu tak ty továrny byly. A pokud se rozhodne, že neudělá ani jedno a prodeje elektromobilů zajistí tím, že místo třeba 200 tisíc na jednom (to je střelba od boku, jen pro ilustraci, kolik na kuse prodělává VW, není jak zjistit - oficiálně víme pouze to, že prodělává) bude prodělávat 400 tisíc na jednom, bude pořád ve stejné pozici.

Pokud to takto dopadne, bude to velmi špatná zpráva pro výrobce, prodejce, lidi pracující v oboru, zákazníky, prostě pro všechny. Ale pokud se někdo chtěl postarat o eliminaci části emisí CO2 jakousi deindustrializací Evropy, dostal se přesně do pozice, ve které chtěl být - dnes, bez legálních změn, není cesty, jak cílům EU bez některého z výše zmíněných kroků a bez popsaných dopadů vyhovět. Prostě není.

Automobilky bychom mohli litovat, ale upřímně - krom pár „odpadlíků” typu Toyota, BMW nebo Pagani, ať zmíníme pár jmen z různých sfér, k tomu není moc důvod. Však se skoro všichni k výše uvedenému přihlásili, kolikrát si dali ještě ambicióznější cíle přechodu na elektrická auta. A všechny, kteří jim dokola a dokola, skoro den za dnem říkali, že to dopadne výše popsaným způsobem, zatínali tipec všemi možnými způsoby. Tak teď mají, co chtějí, proč si tedy de Meovými ústy stěžují a doufají ve zmírnění požadavků EU? Neměli by se radovat?

Zdroj: De Telegraaf

Petr Miler