Autoforum

/

Foto: Audi

Obáváme se, že podobně arogantně uvažujícím značkám je třeba dát sbohem, nic jiného na ně očividně fungovat nebude. Šéf Audi si dal klapky na oči a míří jedním směrem, ignoruje současnou poptávku i dopady svých rozhodnutí na budoucí prodeje.

V životech každého z nás pravidelně nastávají momenty, kdy musíme učinit nějaké zásadní rozhodnutí, kterým něco získáme a něco jím také ztratíme. Nedá se tomu vyhnout, nedá se to obejít, nedá se věčně kráčet cestou nulového odporu - občas si prostě musíme vybrat a někomu či něčemu vyjít vstříc a k někomu či k něčemu se obrátit zády.

Jsme-li odpovědní a rozumní lidé, měli bychom si i v emotivně vypjatých chvílích být schopni uvědomit jakýsi „risk to reward ratio”, jak rádi říkají Američané, uvědomit si riziko a potenciální přínos, který jeho podstoupením můžeme získat. Budete se pokoušet skočit přes pětimetrovou propast, když na druhé straně leží desetikoruna a víte, že když nedoskočíte, čeká vás jistá smrt? Asi ne. A uděláte to, když tam budou dva miliony? Na to si musí každý odpovědět sám.

Někdy to ale nejsou tak triviální situace, nejednou se mi kolegové mezi čtyřicítkou a padesátkou (asi to bude ten problematický věk...) svěřili s pokušením „zahnout” své manželce, opustit rodinu a začít nový, podle nich lepší život s někým jiným. I tady je nějaký „risk to reward ratio”, akorát poněkud mlhavý. Nicméně říkávám na to jedno: Riskujete tím v podstatě úplně všechno, co v životě máte, celý svůj osobní život, zraníte dost možná stále milující ženu, opustíte děti, výměnou za co? Za pouhou naději, že ten „nový život” bude lepší? A jak pravděpodobné je, že takový opravdu bude? Jaká je reálná šance, že někoho, koho v dobrém i zlém znáte deset dvacet let, „úspěšně nahradíte” někým, koho znáte pár týdnů či měsíců v hrstce životních situací? Nulová pochopitelně není, ale obávám se, že je dost malá a dobrý poměr rizika k potenciálnímu zisku to není, třebaže jednoznačnou odpověď dá jen čas.

Nepochybuji o tom, že podobně složitá dilemata dnes řeší i mnohé automobilky v případě elektromobilů. A podobně jako ve výše popsané situaci nemají možnost volit jednoznačně a bezpečně správně. Buď zůstanou u spalovacích aut, která se z politické vůle mohou stát neprodejnými, nebo vsadí na elektrická auta, která se mohou stát neprodejnými kvůli nezájmu zákazníků. Jedno může být špatně, druhé může být špatně a sezení jedním zadkem na dvou židlích může být také špatně, protože pak nebudete nic dělat pořádně. Správné řešení nikdo nezná, budeme-li se ale držet „risk to reward ratio”, nemůžeme nikdy dojít k závěru, ke kterému došlo Audi: Vsadit absolutně vše na elektrická auta.

Němci chvíli působili dojmem, že přichází k rozumu, když vykopli Markuse Duesmanna, který vsadil vše elektromobily, a na jeho místo jmenovali Gernota Döllnera. Ten se chvíli tvářil, že bude ve strategických rozhodnutích opatrnější, nakonec ale před pár dny znovu otočil a vsadil vše na elektromobily, i když jejich pozice na trhu je v posledních měsících jen slabší. Nyní tento postoj až arogantním způsobem potvrdil v rozhovoru pro Auto News. A opravdu nechápeme, proč to dělá.

Německá automobilka tedy podle Döllnera nezmění své plány na kompletní elektrifikaci své nabídky aut navzdory rostoucí skepsi ze strany zákazníků i bez ohledu na výsledky prezidentských voleb v USA či voleb do evropského parlamentu. Automobilka tedy přestane už od roku 2026 inovovat své portfolio spalovacích modelů a vyžije od té doby přibližně 7 let s tím, co do té doby představí. Všechny novinky od roku 2026 tedy budou elektrické, do roku 2033 pak bude postupně ukončen prodej spalovacích motorů v Evropě i v Americe.

„Naše poslední spalovací motory, které představíme v roce 2026, se pravděpodobně dostanou do prodeje nejpozději do následujícího roku. Pokud předpokládáte klasický životní cyklus sedmi let, do poloviny příští dekády máte vymalováno,” řekl doslova Döllner s tím, že i kdyby letošní prezidentské volby v USA vyhrál Donald Trump a v Evropském parlamentu vyhrály síly odporující současné zelené levici, Audi si pojede svou. K tomu dodal, že „výrazně snížené objemy prodeje spalovacích motorů” očekává už v roce 2026, což podle něj znamená, že dál nebude ani ekonomicky možné pokračovat ve výrobě takových vozidel.

To jsou skutečně fascinující postoje. V prvé řadě je k tomu třeba říci, že šéf Audi ve všem, co říká, naprosto - ale naprosto - ignoruje představy zákazníků a jsme přesvědčeni, že fatálně chybuje. Znovu je třeba se ptát, co lze touto volbou získat a co jí lze ztratit. Existuje snad někdo, kdo si dnes říká: „Koupil bych si Audi, ale jen když budou všechna elektrická!?” No ani omylem, takový člověk se ještě nenarodil - mohou existovat jen lidé, kteří si koupí Audi, když bude k dispozici nějaký elektrický model, takové ale k dispozici jsou a o hity nejde.

Podle dat JATO Dynamics model e-tron GT v únoru oslovil v Evropě 244 lidí a meziročně prodejně klesá o 19 %. Model Q8 e-tron s únoru oslovil 1 029 lidí a meziročně klesá o 20 %. Model Q8 e-tron Sportback oslovil 546 lidí a prodejně klesá z roku na roku o 31 %. Taková je realita zájmu o elektrická Audi, je zanedbatelný nominálně a je klesající absolutně. A to je Evropa se s Francií, Nizozemskem, Velkou Británií, Norskem a dalšími k smrti udotovanými či jinak uregulovanými zeměmi. Podívejme se do Česka - tady Audi letos prodalo 9 (devět) elektromobilů z 551 aut celkem, jde o 1,6 %. Na základě toho si někdo myslí, že za dva roky uvidíme „výrazně snížené objemy prodeje spalovacích motorů”? Pokud je přestane nabízet či bude uměle upozaďovat, možná, přirozeným přesunem zákazníků k jinému řešení ani omylem.

Ale zpět k poměru toho, co může Audi touto divokou sázkou získat a co jí může ztratit. Získat nemůže nic, protože žádný nový zákazník na tento dogmatismus nečeká, nikdo ho neocení, nepřinese to ani jednoho nového klienta. Zato může ztratit hromadu kupců spalovacích aut, naprostou většinu dnešních, často velmi loajálních zákazníků, kteří prostě elektromobil chtít nebudou. Tak proč to dělá? Jakým racionálním pohledem lze k takové volbě dojít?

Gernot Döllner volí rozvernou a v podstatě neznámou milenkou z večírků před „nudnou manželkou” s dekády známými klady i nedostatky. A volí milenku v domnění, že to bude zaručeně to pravé, aniž by měl jediný důvod v to věřit krom svých pozitivních očekávání. Je to absurdita non plus ultra a pokud může nýt „emotivně pochopitelně” v osobním životě, v tom obchodním by měla být neakceptovatelná.

Jak už to v podobných případech bývá, nejpikantnější je postoj české filiálky Audi, která nám ústy svého zástupce spílá a říká, že to přece není pravda, že Audi se nikam neposouvá a bude dál nabízet celou plejádu pohonných jednotek, jako by se nic nedělo. Houby s octem, Audi ústy svého nejvyššího šéfa jasně konstatuje, že za 1 rok 9 měsíců začne z nabídky postupně vyřazovat (protože od té doby už nebude představovat žádné nové modely) spalovací auta, kterých se nyní v Česku prodává 98,4 %. Na to by české zastoupení mělo reagovat velmi podrážděně směrem k německé centrále, protože takovým přístupem tu místní odbyt značky leda potopí. A místo toho se zlobí na nás, kteří stojí v podstatě na jeho straně a snaží se otevírat Audi oči? Absurdita dnešní doby je v některých ohledech neuvěřitelná.

Z celé věci si ale nakonec lze vzít jen jedno - otočit se zády k Audi dřív, než to udělá samo. A jasně mu dát najevo, že je to pořád zákazník, kdo tu rozdává karty, kdo si nenechá kálet na hlavu. A děje se to, ne že ne. Znám to z vlastního okolí a nakonec i nejlépe hodnocený komentář k článku na toto téma od kolegů z Carscoops zní: „Jistě nejsem jediný majitel Audi, který je nucen změnit značku. Rozhodně s přechodem nebudu čekat na rok 2033.”

Arogance značky se mnohým pochopitelně zajídá a nedivíme se tomu, podobné jednání se v obchodě neodpouští. Audi na to samo přijde, dříve nebo později. Jen nás dokola fascinuje, s jakou vehemencí se žene směrem do Macochy a s jakou povýšeností směrem ke svým klientům tak činí.

Zdroje: Auto News, Audi, JATO Dynamics, SDA, Carscoops

Petr Miler