Autoforum

/

Foto: Volvo

Člověk nemusí být moc bystrý, aby viděl, že elektrický pohon není řešením pro všechny. A pokud k tomu nedospěl sám na základě jeho limitů už dávno, vývoj posledních měsíců mu to ukázal v plné nahotě. Švédům je to jedno, pro ně auto se spalovacím motorem prostě nesmí projet.

V loňském roce stanovilo Volvo svůj nový prodejní rekord, když zákazníkům dodalo 708 716 nových aut. Ve srovnání s předchozím obdobím jde o nárůst o 15 procent a relativně úspěšné bylo i s elektromobily, kterých Švédové prodali 113 419 kusů. To je 16 procent všech prodaných aut, to není málo, současně ale platí, že 84 procent prodejů je postavených kolem spalovacích motorů. A je to celosvětové číslo, do kterého značně promlouvají výsledky v domácím Švédsku, kde jsou elektromobily protežované horem dolem a Volvo jich tam prodává desítky tisíc.

Těžiště prodejů je tedy pořád jinde, ostatně nejžádanějším modelem značky je SUV XC60, které je spojeno s 228 646 prodanými kusy. A jako elektromobil se ani nenabízí. Velmi výmluvný je pak pohled na trhy, jako je ten český - tady loni automobilka prodala 3 020 aut, což je o 33 procent víc vozů než v roce 2022. Také to je fajn, elektromobily se ale na tomto výsledku podílely pouze 112 kusy, mají tedy na celkových prodejích podíl 3,7 procenta. A na 753 autech navíc, která tu loni Švédové prodali znovu ve srovnání s rokem 2022, se elektromobily podílely - bubny - 9 vozy. Devíti. De-ví-ti. Volvo tedy prodalo za rok 112 elektromobilů místo 103 o rok dřív. A kdyby tu neprodalo ani jeden, pořád meziročně prodá o 744 aut víc.

Nežádané a bezvýznamné, to jsou jediná adjektiva, která si člověk může k elektromobilům Volva českou optikou přiřadit. Co na tyto výsledky říká šéf značky Jim Rowan? Ten sdělil agentuře Reuters, že „má dál důvěru” v solidní růst poptávky po elektromobilech, „zvláště pak v Evropě”. Automobilka proto dál počítá s plánem, dle kterých by již někdy v příštím roce měly elektromobily v rámci celosvětových prodejů tvořit 50procentní podíl. A v roce 2030 chtějí spalovací vozy zcela vyřadit z nabídky a onen podíl posunout 100 procent.

„Na naší straně je silná cenová politika, stejně jako mají lidé vyšší příjmy, takže si mohou dovolit elektromobil, pokud jej chtějí,“ uvedl Rowan. Kdybychom tohle zaslechli v pozici českého zastoupení značky, naskočí nám husí kůže, zítra zavoláme do Švédska a řekneme něco jako: „Jime, zbláznil ses? 96,3 procenta zákazníků tu elektromobily nechce, přijdeme o většinu prodejů, pokud budeme prodávat jen ty.” To by byla reakce firmy ctící vás jako zákazníky a vaše preference. Ne, Volvo zítra nanejvýš tak zavolá nám a bude nás plísnit, že mu kazíme jeho skvělé elektrické plány, v takhle smutné době žijeme.

Pochopitelně, Volvo tu bude prodávat elektromobilů víc a určitě s nimi překročí aktuální stovku ročních prodejů. Přijdou další modely, části lidí to bude upřímně jedno, část se do nich nechá uvrtat. Ale jak velký potenciál u jeho specifické klientely taková auta mají? 1 000 českých prodejů za rok? Pochybujeme, že to bude zásadně víc. Zbytek automobilka klidně odpíská - dává najevo, že ji nezajímáte a nezajímá ji, co říkáte svými peněženkami, dogmaticky se pro něco rozhodla a je odhodlána to naplnit to bez ohledu na cokoli. Pochybujeme, že to ve výsledku udělá, za pět let se ve Švédsku bude zpívat něco jako: „Jim přišel a Jim zase odešel a nikdo se kvůli tomu nevěšel.” Ale už fakt, že si dovolí takovou věc dnes říci, by nás dnes jako zákazníky snad i uráželo.

Optimističtěji viděno může elektrický odbyt Švédů v našich končinách nakopnou model EX30, který v Česku startuje na 869 tisících korunách. To na poměry Volva není tolik, ale je třeba si uvědomit, co za takové peníze dostáváte - v případě základní jednomotorové varianty nejde o nic jiného než o vůz do města. Baterie totiž mají využitelnou kapacitu jen 49 kWh, což je ekvivalent 12,5 litru nafty. Pokud na tuhle kapacitu budete chtít urazit udávaných 344 km, budete muset jet jako andělé.

Mimo to je třeba zmínit, že jde o 4 233 milimetrů dlouhý vůz, který do svého zavazadelníku pobere jen 318 litrů. Spíše tu tedy máme druhé či třetí auto do movité rodiny. Té pak nejspíše nebude vadit, když rozpočet navýší na 1,2 milionu korun, za které lze pořídit dvoumotorovou variantu s 543 koňmi, zrychlením na stovku za 3,6 sekundy, bateriemi o využitelné kapacitě 64 kWh a udávaným dojezdem 450 km.

Kolik ale takových lidí bude? A hlavně, kolik aut nabízejících prakticky totéž lze v příštích letech na trhu očekávat? V prvním případě se dá předpokládat, že mnoho ne, ve druhém půjde spíš o pravý opak. Jakkoli tedy lze předpokládat, že prodeje elektromobilů porostou, šance, že by nahradily byť dvě třetiny prodejů spalovacích aut, je podle nás nulová.

Sázka čistě na elektromobilitu, jenž by navíc měla být realizována takovou rychlostí, je tedy hlavně ve světle posledního vývoje riskantnější než před pár lety, kdy bateriový pohon byl spojován jen se samými pozitivy. Rowan ale zjevně pro stromy nevidí les. Uvidíme tedy, co bude říkat příští rok touto dobou. A to jsme se pořád bavili hlavně o Evropě, při pohledu na převažující averzi Američanů Volvo skutečně nemá šanci své plány dodržet, pakliže nechce přijít o většinu zákazníků.

Zdroje: Reuters, SDA

Petr Prokopec