Autoforum

/

Foto: Archiv Autoforum.cz

Zapomeňte na zrnitý film, který je pro tehdejší dobu tak typický, tohle video vypadá jako včera natočené. I díky tomu dává jasně najevo, v jak jiném světě o 56 let později žijeme.

Zatoužili jste někdy po návratu do minulosti? Pokud ano, můžete zajásat, dnes vám to umožníme. Strojem času to sice nebude, to ale ve výsledku nevadí. Postačí jen dostatečně velká obrazovka a výkonný audio systém. A poté vás již jen pouhé kliknutí dělí od toho, abyste se stali pomalu přímými účastníky Velké ceny Monaka z roku 1962. Stojí za tím německý dokument Flying Clipper a.k.a. Mediterranean Holiday, v jehož rámci došlo na renovaci původního materiálu natáčeného v 70milimetrovém formátu.

Způsob, jakým byly 56 let staré záběry digitálně vylepšeny, opravdu bere dech. A přestože jsou letecké pasáže bez zvuku a záznam závodu je kombinován s méně dramatickými průjezdy z jiných částí závodního výkonu, na celém zážitku to nic nemění. Dokonale se tedy můžeme přenést do 3. června 1962 a neopakovatelným způsobem vnímat, jak moc se svět za tu dobu změnil. Když totiž běžně vidíme tak staré záběr, přijdou nám už kvůli své nekvalitě cizí a nedokážeme je vnímat v kontextu současnosti. Tady je to jinak.

Už po zhlédnutí prvních záběrů vás tak více než samotné dění na trati zaujmou okolnosti. Nejsou tu skoro žádné bezpečnostní bariéry, závod se jede skutečně městem a lidé při jeho sledování stojí na chodníku v bezprostřední blízkosti zuřících monopostů. Něco takového je dnes naprosto nepředstavitelné a je skoro k nevíře, že tak uvolněná atmosféra mohla v Monaku panovat ještě před 56 léty. To je úplně jiný svět, třebaže jeho kulisy jsou prakticky stejné - Monako samo o sobě se zase tak moc nezměnilo.

V samotném závodě se do první řady postavil budoucí dvojnásobný světový šampion Jim Clark. Pro toho šlo o první pole-position v kariéře, závod ale nakonec kvůli problémům se spojkou nedokončil. Celé Monako roku 1962 bylo ostatně poměrně „destruktivní“, cíl vidělo jen pět závodníků. Klasifikován však byl - a body získal - i šestý Graham Hill na vozem BRM, kterému ovšem v 92 kole ze sta odešel motor. Pro Brita se jednalo o druhé nejhorší umístění v této sezóně. Tu ale nakonec se čtyřmi vítězstvími opanoval a získal tak první ze svých dvou mistrovských titulů. V Monaku se následně radoval ještě pětkrát, i díky tomu tak jako jediný člověk planety získal tzv. trojkorunu (znamená to vyhrát v Monaku, Indianapolis a Le Mans).

Zpět ale k závodu, který se jel během éry 1,5litrových motorů. Pravidla s nimi spojená nebyla tak striktní, jako je tomu dnes, startovní pole se hemžilo šestiválci, osmiválci i plochými čtyř a osmiválci. Jejich výkon však rozhodně nebyl závratný, kupříkladu Porsche 804 osazené poslední zmíněnou jednotkou disponovalo pouze 180 koňmi. O trochu méně potenciálu pak mělo k dispozici Porsche 718, které se taktéž nacházelo ve startovním poli, ovšem mělo plochý čtyřválec.

Cíl ale nakonec viděl pouze jeden vůz ze Zuffenhausenu, o poznání úspěšnější bylo Ferrari, jehož jezdci Phil Hill a Lorenzo Bandini obsadili druhou a třetí příčku. Na tu první pak vystoupal Bruce McLaren, který v té době jezdil za stáj Cooper-Climax. Šlo o druhou velkou cenu ze čtyř, které vyhrál, přičemž v té poslední z roku 1968 již sedlal vůz vlastního týmu. O dva roky později naneštěstí v pouhých 32 letech zemřel během testů nového speciálu M8D určeného pro sérii Can-Am.

Více ale již nebudeme slovem zdržovat, místo toho vás necháme vychutnávat fascinující záběry a jejich zvukový doprovod, jež vás snadno mohou přenést zpět do minulosti. Můžete přitom přemýšlet, zda to těžší měli jezdci tehdy na nepříliš výkonných monopostech s úzkými pneumatikami, či nyní, když sice obutí mají mnohem širší, ovšem pouhé dva metry od bariér musí vodit vozy, jejichž výkon se pohybuje mezi 900 a 1 000 koňmi...

Petr Prokopec