Autoforum

/

Foto: Archiv Autoforum.cz

Ve Formuli 1 se točí obrovské peníze, to ale ještě neznamená, že se každý stane bohatým už když na angažmá v F1 pomyslí. První auta těchto velkých pilotů jsou toho důkazem.

Svět tento obletěla překvapivá zpráva. Fernando Alonso se rozhodl opustit Formuli 1 a hledat štěstí jinde. O této možnosti se sice mluvilo již dříve, ovšem Španěl něco takového vždy popřel. Nedávno dokonce prohlásil, že raději bude dojíždět poslední, než aby se na závody F1 díval pouze v televizi. Realita je však jiná, což potvrdil i tým McLaren.

Alonso v tiskovém prohlášení dokonce uvedl, že k tomuto rozhodnutí dospěl již před dlouhou dobou, ovšem většina lidí v britské stáji i vedení Formule 1 jej po celou dobu zkoušela přemluvit k setrvání. Zjevně to bylo zbytečné, v příštím roce tak závodník nebude po dlouhých sedmnácti letech součástí startovního roštu. Ve které sérii jej uvidíme, momentálně není jasné, zámořská IndyCar je ale v tuto chvíli nejpravděpodobnější možností.

Rodák z Ovieda touží po zisku Svaté koruny, kterou mu zajistí vítězství v F1 v Monaku, Indy 500 a 24 hodin Le Mans. První a poslední má, chybí jen onen „americký zářez“, díky čemuž je vstup do série IndyCar ještě pravděpodobnější. Zda k němu ale dojde, nevíme.

To se ale bavíme o závěrečné etapě jeho kariéry, za pohled ale stojí i Alonsovy „první krůčky“. Tím míníme jeho první soukromý automobil. A aby toho nebylo málo, přidáme do placu také devět dalších jezdců Formule 1. V mnoha případech mohou být jejich prvotiny překvapivé, neboť si je obvykle pořídili ještě před vstupem do F1, kdy penězi zrovna neoplývali.

Fernando Alonso

Začít samozřejmě musíme právě u sedmatřicetiletého závodníka, jehož prvním vozem byl obyčejný Renault Mégane. Alonso jej získal jako dárek od sponzorů poté, co se stal světovým šampionem na motokárách a začal zkoušet své štěstí ve španělské Formuli 3. Fernando uvedl, že za francouzský hatchback byl více než vděčný, zrovna láskyplně se k němu ale nechoval. „Nebyl jsem tehdy až tak dobrý řidič jako nyní, žádné šílenosti za volantem jsem ale nevyváděl. Jen jsem se o něj nestaral. Třeba jediné mytí, které Mégane zažil, bylo při dešti.“

Lewis Hamilton

Od Alonsa se můžeme přesunout k jeho někdejšímu parťákovi Lewisi Hamiltonovi. Ten je aktuálně majitelem opravdu působivé sbírky, do které patří Pagani Zonda, McLaren P1 či Ferrari LaFerrari a LaFerrari Aperta. Do této hypersportovní ligy má ale jeho první vůz opravdu daleko, jednalo se totiž o ojetý Mini Cooper, který si Hamilton pořídil v roce 2002 po složení řidičských zkoušek. V té době již měl po závodě v motokárách, jehož se zúčastnil i Michael Schumacher. Ten následně Brita více než chválil za to, že „je velmi dobrý řidič. Je zvláštní vidět dítě jeho věku na okruhu, navíc s tak vyzrálou závodní mentalitou.“ Ani Schumi tehdy nevěděl, že vidí jednoho ze svých nástupců na trůnu světového šampiona.

Michael Schumacher

Sedminásobný světový šampion samozřejmě v našem výčtu nemůže chybět. V jeho případě se ovšem musíme vrátit poněkud do minulosti, konkrétně do roku 1977. V té době bylo Schumimu pouhých osm let, přesto se však již tehdy stal majitelem třináct let starého Fiatu 500. Šlo o dar od jeho lokálního sponzora, který jej financoval od raného věku. Michael totiž začal na motokárách závodit ve čtyřech letech a v šesti vyhrál klubové mistrovství. O dva roky později se stal majitelem onoho Fiatu, teprve ve dvanácti však dosáhl na závodní licenci a s řidičským průkazem mohl samozřejmě počítat až od osmnácti. Fiat později tohoto spojení využil pro stvoření sběratelské edice modelů, i když sám s oním darem neměl nic společného.

Nico Rosberg

Stejného motokárového závodu, do kterého byli přihlášeni Hamilton a Schumacher, se zúčastnil i Nico Rosberg. Ten měl z dosud zmíněných závodníků nejlepší startovní pozici, jeho otec Keke se v roce 1982 stal mistrem světa F1. Nico se narodil tři roky na to, o dalších pět let později pak vůbec poprvé řídil silniční vůz. „Když mi bylo pět, táta mně učil řídit v otevřené verzi Jeepu Wrangler. Vzal mně na motokárový okruh na Ibize a já se musel pořádně natáhnout, abych dosáhl na pedály.“ Majitelem amerického offroadu se ovšem nestal, místo toho po otci podědil jako první vůz Audi RS6, prý kvůli bezpečnosti.

Max Verstappen

Nejmladší vítěz velké ceny v celé historii Formule 1 je dalším závodníkem, který své první auto nemusel platit. Zářivě žluté Clio RS dostal darem od Renaultu, zpočátku se na něj ale mohl pouze dívat. V královské motoristické disciplíně totiž odstartoval již v sedmnácti letech, kvůli nedostatku času si pak neudělal řidičský průkaz ihned po sfouknutí svíček na narozeninovém dortu. O to činnější je ale v poslední době, neboť v září mu bude teprve jednadvacet let - ovšem i přesto o něm lze mluvit jako o majiteli několika exkluzivních Porsche včetně modelů GT2 RS a GT3 RS.

Kimi Räikkonën

Dostáváme se ke staré gardě, přičemž asi největším překvapením bude první vůz finského závodníka. Kimi Räikkonën totiž začínal za volantem Lady. O jaký model konkrétně se jednalo, již nezmínil - nicméně jelikož osmnáct mu bylo v roce 1997 a jednalo se o ojetinu, nejspíše je řeč o legendárním „žigulíku“. Tedy o Ladě 2106. Tu měl jezdec pořídit nalakovanou na červeno, ovšem barvu ihned nechal změnit na černou. Sám přitom vzpomíná na její spolehlivost. „Bylo to robustní auto. Nikdy se nerozbilo.“ To je vskutku působivé, zejména s ohledem na skutečnost, že kromě laku se měnila také pohonná jednotka a ruskou jedna-šestku nahradil objemnější agregát.

Jenson Button

S tuningem má své zkušenosti také mistr světa F1 z roku 2009. Ten svou řidičskou kariéru odstartoval za volantem Vauxhallu Cavalier třetí generace, který u nás známe jako Opel Vectra. Ten si pořídil za peníze vyhrané na motokárách. Nešlo přitom zrovna o nejpřitažlivější vůz jak po stránce designové, tak v rámci mechaniky. I proto si jej Jenson upravil, aby lépe vyhovoval jeho teenagerským choutkám. Do kabiny se nastěhoval výkonný audio systém, zatímco nové pružiny a tlumiče přiblížily britskou verzi Opelu Vectra blíže k zemi. Dá se pak předpokládat, že na Cavalier si Button dnes ani nevzpomene, v mezičase totiž vlastnil Bugatti Veyron, Ferrari Enzo či McLaren P1.

Rubens Barichello

Když jsme již zmínili britského závodníka, nelze opomenout také jeho parťáka z týmu Brawn GP. I Rubens Barichello ostatně v případě svého prvního vozu nezůstal u sériového stavu. Brazilec ovšem zašel o trochu dále, hlavně díky pomoci svého otce. Ten se rovněž jmenuje Rubens a shodou okolností má narozeniny ve stejný den. Svému synovi asistoval při implementaci turba pod kapotu Volkswagenu Gol (sic) GTS. Oba „Barici“ navíc vůz osadili ještě tlačítkem, jež umožnilo navýšit plnící tlak z 0,8 na 2,5 baru. Je proto více než překvapivé, že se Rubensův červený exemplář dožil v hodně dobré kondici dnešních dní.

Ayrton Senna

V Brazílii ještě na chvíli zůstaneme, a sice u možná nejlepšího pilota všech dob. Ayrton Senna je znám hlavně svými vazbami na Hondu, jíž napomohl s vývojem sportovního modelu NSX. V té době ovšem byl jezdec již velmi známým, a co je podstatnější, rozhodně nešlo o čerstvého držitele řidičského průkazu. Za jeho prvním vozem tedy musíme vyrazit k jiné značce, a to konkrétně k Fordu. Senna si pořídil Escort XR3, který byl v rámci brazilského trhu nabízen pouze s jedním motorem, a sice s jedna-šestkou od Renaultu. Ayrton si tento vůz natolik oblíbil, že nakonec vlastnil hned několik exemplářů včetně kabrioletu.

Mark Webber

Naše toulky minulostí zakončíme přesně tam, kde šampionát Formule 1 v posledních letech každoročně startuje. Tedy v Austrálii, odkud pochází Mark Webber. I ten stejně jako většina ostatních závodníků odstartoval svou kariéru na motokárách, které se pro něj, stejně jako pro zmiňovaného Buttona, staly zdrojem příjmu. Za peníze si pořídil Toyotu Corona z roku 1969. Ta přitom měla opravdu nelehký život, neboť Markovi spolužáci ji po jedné roztržce zapálili. Nicméně Corona vše „přežila“, což jen dokládá výjimečnou kvalitu vozů japonské značky, které zjevně vydrží vše od lehkého deštíku až po nukleární výbuch. To byl přesný opak Webberových „služebáků“ z počátku kariéry, které jen málokdy viděly cíl.

Petr Prokopec