Autoforum

/

Foto: Archiv Autoforum.cz

Porsche roku 1968 stvořilo budoucí závodní legendu, model 917. Dvojice z vyrobených aut se dostala i do provozu jako tehdy nejrychlejší silniční vozy světa.

Budete-li si vytvářet seznam nejzajímavějších závodních automobilů historie, Porsche 917 mezi nimi nemůže chybět. Stroj, který vznikl na samém konci 60. let 20. století, zajistil hned druhý rok svého závodního života automobilce Porsche pevné místo mezi světovou závodní špičkou. A na jeho vývoji se podílel i Ferdinand Piëch.

Pro homologaci do evropských závodů muselo být vyrobeno a prodáno nejméně 25 těchto strojů, většina putovala do soukromých závodních stájí. Pozornost na sebe vozy Porsche 917 upoutaly již během čtyřiadvacetihodinovky v Le Mans v roce 1969, avšak ne v dobrém smyslu slova. už v prvním kole těžce havaroval britský soukromník John Wolfe - nehodu nepřežil, stal se ale nakonec jediným, kdo v 917 zahynul.

Na počátku 70. let Porsche díky 917 dominovalo na poli vytrvalostních závodů, včetně toho nejprestižnějšího, čtyřiadvacetihodinovky v Le Mans, kde Porsche tehdy vyhrálo poprvé. Pro další sezónu dostala 917 některé aerodynamické úpravy včetně nové zádě se zezadu téměř odkrytými koly, která se stala slavnou. Začala také spolupráce se stájí Martini & Rossi. V roce 1971 tento stroj za 24 hodin ujel 5 335 km, čímž stanovil rekord, který vydržel až do roku 2010. Porsche 917 v sezóně 1971 vyhrála 14 závodů z 21dílného seriálu. Ještě v tom roce FIA změnila pravidla a postavila 917 mimo ně.

Porsche se po roce 1971 soustředilo více na seriál Can-Am, kde bylo povoleno i přeplňování a limit objemu ani výkonu neexistoval. Němci experimentovali dokonce se 7,2litrovým plochým šestnáctiválcem, ale nakonec zůstalo u pětilitrového dvanáctiválce. Pro rok 1973 se zvětšil objem motoru na 5,4 litru a turbodmychadla dostala výkon až za hranici 1 100 koní a 1 100 Nm. Na 800 kg vážící stroj skutečně působivá čísla.

V kvalifikaci však šla stáj Rogera Penskeho ještě dál - motor dával omračujících 1 580 koní, tedy 1 975 koní na tunu. Zrychlení na stovku trvalo jen 2,1 sekundy a maximálka byla 385 km/h. V sezóně 1973 vyhrály vozy Porsche 917/30 všechny závody série Can-Am do jednoho. V roce 1975 na závodním oválu v Alabamě dosáhl Mark Donahue, šampion Can-Am 1973, maximální rychlosti 413,6 km/h s mírně aerodynamicky upravenou 917/30, čímž stylově ukončil závodní kariéru tohoto ďábelského stroje.

Motor Porsche 917 původně byl 4,5litrový plochý atmosférický dvanáctiválec chlazený vzduchem. Později se objem navýšil až na maximálních povolených 5 litrů a výsledný výkon byl 630 koní v 8 300 otáčkách. Motor měl mechanické vstřikování paliva Bosch, kompresní poměr 10,5:1 a mazání se suchou skříní. Kliková hřídel výkon předávala dál nezvykle uprostřed motoru a odtud poháněla i vačkové hřídele a nahoře vodorovně umístěný lopatkový ventilátor. Přes suchou spojku síla putovala na pětistupňovou plně synchronizovanou převodovku a dále na zadní kola. Jediným protiprokluzem byl pravý kotník pilota.

To všechno je ale do značné míry známou závodní historií. Zajímavější pro příznivce silničních aut je, že i když Porsche 917 bylo stvořeno jako ryze soutěžní stroj, dva kusy se dostaly i na veřejné silnice. Jedním byl 21. vyrobený vůz, který původně putoval do Finska ke stáji AAW Racing. Dostal fialovo-zelené závodní barvy, odkud vznikla přezdívka „Hippie Porsche”. Tento vůz závodil v sezóně 1970 na okruzích jako Nürburgring, Spa-Francorchamps nebo Monza. Jel také ve čtyřiadvacetihodinovce v Le Mans, kde havaroval. Dostal ale nové šasi a v sezóně se mohlo pokračovat. Pak zvítězil na stadioně Keimola Motor ve Finsku, který patřil stáji AAW Racing, a v Zandvoortu v Holandsku.

Po konci sezóny 1970 bylo Porsche 917-021 rozmontováno a jeho motor a odpružení použila stáj pro verzi Spyder, která závodila v následujícím roce. Karosérii a šasi koupil specialista na Porsche z německého Karlsruhe. Tři roky ležely v garáži, až je koupil Joachim Grossman, tesař a restauratér, který chtěl postavit silniční verzi 917.

Přemístil tedy součástky z Karlsruhe k sobě do nepříliš vzdáleného Bad Wilbadu a začal s restaurací a přestavbou. Trvala přes dva roky a zahrnovala výměnu plexisklových oken za skleněná, tišší výfuk, bílý lak, směrovky, kůži na sedačky a fén na vlasy pod palubní deskou, který fungoval jako topení a ofuk čelního skla. Motor pocházel od Williho Kauhsena, který závodil s růžovou 917/20. Firma Dunlop dodala silniční pneumatiky, vzadu o šíři 50 cm.

Na konci této přestavby stála sladká odměna - Porsche tomuto vozu přidělilo výrobní štítek, čímž jej označilo za skutečné Porsche. V roce 1977 také tento stroj splnil homologační testy na veřejné silnice a dostal registrační značku CW-K 917. Podle oficiálních dokumentů tento vůz vážil 970 kg a podladěný dvanáctiválec dával 550 koní v 7 500 otáčkách. Zvládl až 320 km/h, což bylo o 40 km/h více, než v té době nejrychlejší silniční vůz planety Ferrari 365 GTB/4 Daytona.

Druhou 917 na značkách byla 917-030, tedy 30. vyrobený vůz. Zúčastnil se jen jednoho závodu v Evropě, při kterém Porsche testovalo ABS; jel však pod vlajkou Martini. Později byl přeměněn na silniční vůz pro hraběte Rossiho, otce stáje Martini Racing. Dostal tlumiče výfuků, stříbrnou barvu, pár změn do kokpitu a blinkry. Hrabě Rossi však nenašel žádnou evropskou zemi, kde by mu pro 917 dali registrační značky, byl úspěšný až v americkém státě Alabama. Říká se, že když mu předávali značky, musel slíbit, že s tou věcí na alabamské silnice nikdy nevyjede. To nebyl problém - Rossi s ním jezdil v Evropě.

Až do roku 1987, kdy přišlo Ferrari F40, byly tyto dva stroje pravděpodobně tím nejrychlejším, co po silnicích světa mohlo jezdit. Vůz Joachima Grossmana je v současné době v Belgii, kde dostal zpět „hipísácké” fialovo-zelené závodní barvy včetně závodní techniky. 917 hraběte Rossiho je tak nyní jedinou silniční 917 na světě. Šance, že by jej někdo spatřil na ulici v provozu, se však limitně blíží nule.

Podobně jako Volkswagen Lupo 3L se spotřebou pod tři litry nafty na 100 km a Bugatti Veyron s motorem W16 o výkonu 1001 koní vzniklo i Porsche 917 v hlavě Ferdinanda Piëcha. Chtěl, aby „bylo nejlepší. Všude.” Fakt, že se o 917 hovoří jako o prvním skutečném silničním hyperautě světa, ukazuje, že i tento cíl se vizionáři Piëchovi podařilo splnit...

Fotografie silničního i závodního Porsche 917

Legendární Porsche 917 mělo v Severní Americe až 1 580 koní výkonu. Dva kusy na značkách však dávaly okolo 550 koní.

Zdroje: GTSpirit, HowStuffWorks

Marek Bednář