Autoforum

/

Foto: Archiv Autoforum.cz

První 911 GT2 byla především homologačním základem závodního auta. A silniční Clubsport měl k té závodní velmi, velmi blízko.

Porsche 911 je ikonou v mnoha ohledech, je to měřítko pro všechny sportovní vozy, které mu chtějí ukousnout část zákazníků. Sveřepě se drží nešťastné koncepce motoru za zadní nápravou, vyvinuté ještě v meziválečné době. Po zhruba půl století, kdy tu s námi 911 je, ji však inženýři dotáhli prakticky k dokonalosti. Pro některé fanoušky je však vrcholem poslední 911 se vzduchem chlazeným motorem, tedy řada 993, vyráběná v devadesátých letech.

Nad verzemi Carrera či i Turbo zde ční GT2, homologační speciál, v podstatě závodní vůz postavený na značky. Varianta GT2 vznikla jako závodní vůz pro zákazníky Porsche pro sezónu roku 1995. Označení se jí dostalo podle třídy, kde měla bojovat, takže proti ní stály stroje jako Dodge Viper, Venturi 600 GTR nebo Callaway Chevrolet Corvette.

Pro homologaci muselo vzniknout alespoň 25 kusů pro běžné silnice. Porsche mělo zkušenosti ze starší 964 Turbo S LM, se kterou samo závodilo. Jako základ posloužilo šasí Carrery RS, do kterého Porsche nainstalovalo dvakrát přeplňovanou variantu 3,6litrového plochého šestiválce. Pocházel z běžně prodávaného Turba, zůstal kompresní poměr 8:1 i objem, jen byl motor naladěn na vyšší výkon a dostal označení Typ M64/60R. Hlavní rozdíly byly v elektronice motoru a ve zvýšeném tlaku turbodmychadel z 0,8 na 0,9 baru.

Poháněl samozřejmě pouze zadní kola, a to výkonem 430 koní v 5 750 ot/min, o 22 víc než nabízelo Turbo, a 540 Nm v 4 500 otáčkách přes šestistupňovou manuální převodovku, konkrétně posílenou verzi Typu G50/32. Jízdní parametry ohromí ještě dnes, po dvaceti letech od představení - na stovku to 993 GT2 trvalo jen 3,9 sekundy, maximálka byla 295 km/h a čtvrtmíli tento stroj zvládl za 11,7 vteřiny s cílovou rychlostí 188 km/h. Toto jsou nejlepší hodnoty celé modelové řady 993.

Závodnímu použití byl pochopitelně podřízen také podvozek. U Porsche namontovali nastavitelné tlumiče i stabilizátory, pevnější gumová uložení, ale také pevnější zadní rám a přední náprava dostala novou kinematiku. Přední brzdové třmeny byly čtyřpístkové, zadní dvoupístkové. Ventilované byly kotouče nejen přední, 322 mm velké, ale i zadní a na asfaltu tuto raketu držely pneumatiky o rozměru 235/40 ZR18 vpředu a 285/35 ZR18 vzadu.

První GT2 v historii produkčních devětsetjedenáctek nepatří k vozům, které byste jen tak přehlédli. Karoserie měla základ v Turbu, některé aerodynamické prvky si však půjčila z Carrery RS 3.8, která mimo jiné jako první 911 využívala variabilního časování ventilů. Pochází odtud například křidélka po stranách předního nárazníku a zhruba také tvar zadního křídla. Pro GT2 však v tomto křídle přibyly otvory pro přístup chladicího vzduchu k motoru. Rozšiřující nástavce blatníků byly plastové a byly ke karoserii natvrdo přišroubované, bez jakékoliv snahy zakrýt hlavy šroubků. A dopředu se nastěhoval dodatečný chladič oleje.

Kromě toho GT2 samozřejmě podstoupila výraznou redukci hmotnosti. Spoustu kil uspořilo vymontování pohonu všech kol, GT2 však nemělo ani airbagy či zadní sedačky a ty přední byly odlehčené skořepinové. Mohli jste si vybrat, zda vám Porsche do GT2 nainstaluje rádio, klimatizaci, kožené čalounění nebo i koberce, jako v Turbu. Pak stroj na váze ukázal 1 290 kg.

Anebo, pokud jste se chtěli cítit více jako závodníci, bylo možno zvolit verzi Clubsport. Tam nejenže nebylo rádio, klimatizace či kůže, i volant byl závodní a tudíž lehčí a z podlahy i ze zavazadelníku zcela zmizel koberec. Přibyla ale ochranná klec, šestibodové bezpečnostní pásy, závodní vypínače elektrického systému a hasicí přístroj, dveře byly hliníkové a některé části karoserie byly z karbonu. To znamenalo dalších 100 kg dolů; skutečné závodní stroje měly 1 150 kg, nejmenší přípustnou hmotnost podle pravidel a jen o 40 kg méně než GT2 Clubsport.

Výkony na tratích jsou odpovídající zaměření vozu. Třeba Severní smyčku Nürburgringu zajela GT2 za 8:09,30 a okruh v Suzuce za 2:29,15. Samozřejmě se také se spoustou GT2 závodilo, to byl také hlavní důvod, proč tato raketa vznikla, ale nikdy s ní údajně nejezdilo samo Porsche; všechny vozy patřily soukromým týmům.

Ke konci výroby, v roce 1998, vznikla ještě silnější varianta, označená jako GT2 Evolution. Vnější změny byste hledali marně, jen motor dostal dvacet koníků navíc. Celkem za zhruba tři roky vzniklo 57 kousků pro silnice, z čehož údajně jen sedm mělo volant vpravo a pouhá dvacítka byly verze Clubsport - a údajně jen jediný kus v barvě Blood Orange, který v roce 2012 změnil majitele. Závodních strojů Porsche postavilo celkem 110 a zmíněných verzí GT2 Evolution v roce 1998 bylo vyrobeno dalších 21.

Jako nové se verze Clubsport prodávaly za 276 tisíc marek, tedy tehdy více než 5,4 milionu korun - to byla na polovinu 90. let pořádná suma. Dnes se ceny pohybují od zhruba stovky tisíc Eur (2,7 milionu korun) za „obyčejnou” GT2 a najít hezký kousek v dobrém sériovém stavu není nijak lehké.

V generacích 996 a 997 verze GT2 také existovaly a 997 dokonce měla i verzi GT2 RS, už to ale nebyly v prvé řadě homologační speciály. To však neznamená, že by to byla méně radikální auta - stále patřila k nejvýkonnějším verzím 911, které jste si mohli koupit a stále měla pohon jen zadních kol, takže piloti měli zejména na mokru plné ruce práce. Ne nadarmo si vůz získal přezdívku The Widowmaker, Ovdovovač - kdo s ním nezacházel jemně, mohl si snadno potykat i se smrtí. GT2 se tak od té doby přezdívá v každé další inkarnaci, jen úplně první provedení si ale toto jméno skutečně zasloužilo. Nyní už nezbývá než čekat na další GT2, tentokrát s přídomkem 991...

Nejblíže závodním strojům byla verze Clubsport. Na snímcích je údajně jediný kus v barvě Blood Orange

Závodních GT2 se vyrobilo více než silničních

Marek Bednář