Home > Rubriky a sekce > Fascinace a historie > Článek
Nürburgring a jeho mýtus, část první: od nápadu k realizaci
25.12.2011 | Miro Mihálik | Přidat příspěvek
Na světě nenajdete jiný okruh budící identický respekt jako Nürburgring a jeho Nordschleife. Takový je dnes, existuje ale už od roku 1927.
Také pro zbytek vánočních svátků jsme se pro vás pokusili připravit zajímavé čtení. Dnešním dnem začneme krátký seriál o německém Nürburgrinu a jeho slavné Severní smyčce, kterou v některém z článku skloňujeme skoro denně, dokonce jsme na tomto místě uspořádali vůbec první sraz čtenářů Autoforum.cz. S jeho současností tak bude jistě seznámen každý alespoň trochu zasvěcený automobilový nadšenec, ale za jakých okolností vznikl, jaký byl jeho vývoj a co je dobré vědět o samotné trati, kdybyste si ji chtěli vyzkoušet na vlastní kůži?
To všechno se pro vás pokusíme shrnout během následujících dnů a dnes začneme tím, jak okruh vůbec vznikl. Nikdy totiž nebyl jakousi uzavřenou okreskou, jak se nezřídka traduje, a vlastně nebyl koncipován ani jako klasická závodní dráha. Už ta nejdávnější historie z něj činí něco výjimečného a tím všechno teprve začíná.
Račte se prosím začíst do povídání, po jehož nastudování budete o Nürburgringu a jeho smyčkách vědět vše podstatné
Okruh Nürburgring leží v pohoří Eifel v západní části Německa, je vedený jako jednosměrná, zpoplatněná veřejná silnice dlouhá 20 832 metrů a dosud vůbec nejrychlejší čas na ní v roce 1983 zajel Stefan Bellof s Porsche 956, když stopky v závodu na 1000 km zaznamenaly v jednom kole 6 minut a 25,91 sekundy. Mezi produkčními vozy stojí na čele Radical SR8 LM s časem 6:48, ačkoli někteří jej považují spíše za závodní speciál a následující Gumpert Apollo Sport s hodnotou 7:11,57 zase za stroj, který není zrovna sériový. Tím „pravým“ produkčním autem má být až Dodge Viper ACR, který letos v září pokořil Zelené peklo za 7:12,13 min.
Nepochybuji o tom, že podobné žebříčky o světově proslulé Severní smyčce vám i o půlnoci vysype z rukávu každý průměrný znalec této trati. A pokud se vyzná jen o trochu více, řekne vám třeba všechny názvy zatáček (v přesném pořadí) a také to, že Bellof ve skutečnosti zajel 6:11,13 min., ale protože se v tomto případě jednalo o čas v kvalifikaci, nemohl být formálně uznán. Anebo bude dotyčný vědět, že na severu Japonska nechala Honda postavit zmenšenou verzi Ringu, okruh s názvem Takasu a délkou 6,2 kilometru, kde se díky okopírovanému profilu podařilo vyvinout několik fantastických aut jako Integra Type R nebo NSX...
Zamysleli jste se ale někdy nad tím, jaká je historie vzniku Nürburgringu a jakým okolnostem vděčíme za jeho existenci? Zde je první část pojednání na dané téma, které se věnuje období do otevření okruhu a prvního ostrého startu.
Původní nápad postavit v pohoří Eifel závodní okruh pochází z roku 1905. Že bude stát u zříceniny hradu Nürburg, bylo rozhodnuto až v polovině 20. let.
Počáteční myšlenka na závodní okruh v pohoří Eifel pochází někdy z roku 1905 a vznikla přímo na podnět císaře Wilhelma II., který nechal vypracovat návrhy na výstavbu první německé testovací dráhy. Měl k tomu své důvody. Na území Německa se začalo soutěžit již od roku 1904 v mezinárodních závodech Gordon-Bennett, ale ty byly provozovány výlučně na veřejných silnicích. Vhodná speciální trať tehdy neexistovala. Zvyšující se tempo aut a povážlivá disciplinovanost diváků donutila místní úřady konat, a protože zde bylo také formální přání císaře, tak značně urychleně.
Volba padla právě na pohoří Eifel, které se svým profilem zdálo být ideální pro trať s velkým převýšením. Tou dobou se ve zdejší oblasti již nějaké podniky konaly. Například v roce 1907 se jel automobilový závod o Cenu Císaře v pohoří Taunus ležícím na pomezí Hesenska a Porýní-Falcka. Startovalo se v Oberurselu a trať směřovala do zhruba padesáti kilometrů vzdáleného Weilburgu a zpět. Místo otočky bylo od Nürburgu vzdáleno jen 120 kilometrů. Ve stejném období ale zájem o motorsport upadá. Svět má mít totiž zanedlouho zcela jiné problémy. Ke slovu se již brzy dostane první světová válka.
Idea německého národního okruh se opět vynořila na začátku 20. let, kdy byla otevřena dráha AVUS, což byla zkratka od Automobil-Verkehrs- und Übungs-Straße, jinak též „Automobilová, dopravní a testovací ulice“. Tato veřejná silnice ležící na jihozápadě Berlína byla součástí dálnice A 115 a na její výstavbě se v době světového ozbrojeného konfliktu podíleli ruští vězni. Byla ale dokončena až po válce, v roce 1921 jako investiční projekt německého průmyslníka a politika Huga Stinnese.
AVUS ale nebyla pouhou komunikací pro motoristy, ale jejím uzavřením vznikl něco přes devatenáct kilometrů dlouhý okruh ve tvaru nudle, který byl schopen nalákat až 300 tisíc diváků a 11. července 1926 zde byla odstartována první Velká cena Německa. Podobným způsobem byly od roku 1925 uzavírány třeba komunikace v okolí Stuttgartu, které byly použity k vytvoření okruhu Solitude nazvaného podle nedalekého zámku. Jeho úzký profil ovšem vyhovoval spíše motocyklům a spousta lidí v Německu si opět začalo uvědomovat, že jim chybí účelově stavěné tratě, jako byly Brooklands v Británii nebo italská Monza.
Základní kámen byl položen 27. 9. 1925. Na stavbě pracovalo 2 500 dělníků, ačkoli na fotografiích to tak nevypadá.
První jasně formulovaný návrh na závodní okruh a jeho umístění vznesl Dr. Otto Creutz, který zaregistroval, že sportovní podnik v pohoří Eifel a příznačným jménem „Eifelrennen“ (pořádaný na veřejných silnicích 15. července 1922 německým autoklubem ADAC pro čtyři kategorie cestovních vozů a pět motocyklových tříd) přilákal na 40 tisíc diváků.
Creutz ve svém nápadu spatřoval skvělou příležitost poskytnout chudé oblasti (zaměřené převážně na zpracování tabáku, výrobu textilu a kvůli skalnaté půdě jen málo vhodné k zemědělství) nová pracovní místa, ale zároveň chtěl přilákat domácí automobilky tím, že jim nabídne běžným provozem nerušené zázemí na zkoušení techniky nových vozů. V neposlední řadě viděl ve svých vizích také německé piloty porážející zbytek světa, když už ne ve vzduchu, tak alespoň na dráze. Dr. Creutz byl ovšem nejen vizionář, ale i realista, který si uvědomoval, že z vlastních nebo soukromých prostředků podobnou stavbu nelze financovat a jediný, kdo mu pomůže, bude místní vláda a politici zahřívající vyšší posty.
Tomu ale předcházely ještě jiné události - 17. až 19. července 1924 se jel další „Eifelrennen“, kde došlo ke klíčovému rozhovoru. Zúčastnil se ho Hans Weidenbrück, nájemce obecní honitby Nürburg, Xaver Weber, člen okresní rady obce Adenau a Hans Pauly, starosta Nürburgu. Při diskusi o možném nebezpečí pro jezdce a přihlížející si Weidenbrück vzpomněl na nedokončené plány výstavby okruhu z roku 1907.
Protože se v této lokalitě vyznal, okamžitě rozpoznal výhody území mezi obcemi Adenau a Mayen ve srovnání s lokalitou nedaleko vesnice Nideggen, kde se závod pořádal. Proto byl svými společníky požádán, aby předložil svůj plán automobilové asociaci v Kolíně na Rýnem. Jenže setkání s ADAC nedopadlo podle očekávání a Weidenbrück následně zakládá vlastní automobilový klub. Jeho jediným cílem je vybudování závodní dráhy v západním Německu. Předsedou nového klubu se stává Dr. Otto Creutz, čerstvě zvolený člen zastupitelstva v Adenau.
Neuplynul ani měsíc a zástupci ADAC opět iniciovali setkání, které tentokrát skončilo dohodou, takže Creutz začíná rozvíjet detailnější plány. Podle něj by se mělo jednat o uzavřenou, „nekonečnou“ silnici vedoucí kolem Nürburgu. ADAC souhlasí a dodává důležitý detail - dráha nemá být napojena na veřejné komunikace. Creutz pokračuje v myšlenkovém rozboru a chce, aby okruh připomínal okresky. Samozřejmě musí být stále bráno na zřetel, že půjde o místo určené k testování a provádění technických kontrol, ale nová trať má především simulovat evropské silnice, a proto je nutné postavit dlouhé rovné úseky, ale rovněž pasáže se spoustou zatáček (celkem jich je plánováno až 172 - 84 pravotočivých a 88 levotočivých) se stoupáním až 17 procent.
Před dokončením byl o Nürburgringu vydán časopis v nákladu 12 tisíc kusů. Každá část okruhu byla testována, včetně 27procentního stoupání.
Mimořádným dnem se stává 15. duben 1925. Dr. Creutz se v Berlíně setkává se zástupci pruského ministerstva sociálních věcí a říšského ministerstva dopravy. Na mítinku se snaží zdůraznit význam budování dráhy „v nejchudší části Pruska“ a projekt popisuje jako „mimořádné opatření na snížení nezaměstnanosti“. Jeho taktika vychází. Stavba je schválena. První odhad ceny je značně nepřesný - náklady jsou vypočítány na 2,5 milionu říšských marek. Ještě téhož měsíce začínají průzkumné práce a v polovině června je k návrhu přizvána architektonická kancelář Gustava Eichlera. Jsou publikovány první tiskové zprávy, které přebírá tisk a zveřejňovány jsou i první technické detaily.
Ve skutečnosti nepůjde o jeden, ale dva spojené okruhy. Severní smyčka (Nordschleife) má mít 22,8 kilometru a Jižní smyčka (Südschleife) 7,7 kilometru. Celková délka činí 28,3 km, přičemž start a cíl společně s úsekem o délce 2 200 metrů mají být společné. Průměrná šířka dráhy je stanovena na osm metrů (6,7 m trať, 20 metrů v prostoru startu a cíle) a trasa by měla mít klesání 11 a stoupání 17 procent, navrhován je ale i strmější úsek se stoupáním 27 procent. Kromě asfaltového koberce má být v prostoru u cíle postavena dvoupatrová budova, asi padesát boxů a tribuna pro 2 500 lidí. Nechybí ani věž časoměřičů a čtyři roky po dokončení je zde instalována vůbec první elektronická světelná výsledková tabule. Cena musela být navýšena na 4 miliony říšských marek.
S pracemi se začalo 1. července 1925, ačkoli stavební povolení bylo údajně vydáno až začátkem srpna. Evidentně v tom problém nebyl, naopak jako značná komplikace se ukázala být snaha o shromáždění dostatečného počtu stavebních dělníků. Kolem Adenau se jich dost nenašlo, takže museli být verbováni z okolí Kolína a Koblenzu. Základní kámen byl položen 27. září 1925 za účasti vládního prezidenta Dr. Francise Kruseho. Říká se, že zrovna při této příležitosti poprvé zazněl návrh jména Nürburgring podle blízké zříceniny hradu Nürburg.
Celkem 2 500 pracovníků přemístilo 152 tisíc metrů krychlových zeminy, 185 tisíc metrů krychlových kamení a skal, použilo 11 119 metrů krychlových betonu a stvořili dílo, které dodnes nemá obdobu. Říká se, že každý jeden oblouk okruhu byl navržen tak, aby maximálně prověřil techniku i člověka, který ji ovládá. A že jeho hloubku lze doopravdy docenit pouze svezením se. Zajímavý, náročný a neustále se měnící profil proto není považován ani tak za závodní dráhu, jako spíše automobilovou operu, kterou mohl napsat jedině Richard Wagner. Opera, která premiérově zazněla 19. června 1927, aby zde nechala vyniknout virtuozitu... Ale o tom až příště.
V prvním voze sedí Dr. Otto Creutz se svou manželkou. Vzadu na motocyklu jede architekt okruhu Gustav Eichler. První závod se pak jel 19. června 1927.
Diskuze Přidat příspěvek
Bleskovky
- Nástupce nejoblíbenějšího auta Jeremyho Clarksona už piluje formu na Ringu, svému předchůdci se ale nemá šanci vyrovnat
před 6 hodinami - Nové Audi A5 dostalo klíč vypadající tak lacině, že ho „nedává” ani tvrdé jádro fanoušků, štve je i argumentace značky
včera - Charles Leclerc má v garáži další nové Ferrari. Při jeho barevné kombinaci se mu mezi ostatními auty ztratí
30.10.2024
Nejnovější články
- Rozpadající se Mercedes z vrakoviště se prodal skoro za čtvrt miliardy, zájem o něj překonal všechna očekávání
před 2 hodinami - Čína instruovala automobilky, aby neinvestovaly v zemích EU, které zvedly ruku pro vyšší cla. Tak kdepak máme Česko?
před 3 hodinami - Tesla se zapnutým FSD smetla na dálnici jelena a neubrala ani pak. „Po tolika zbytečných brzděních den co den?” ptá se udivený majitel
před 5 hodinami - Nástupce nejoblíbenějšího auta Jeremyho Clarksona už piluje formu na Ringu, svému předchůdci se ale nemá šanci vyrovnat
před 6 hodinami - Zákazníci žalují zkrachovalou automobilku mistra světa F1. Vybrala obrovské zálohy na nová auta, nevrátila nic
před 7 hodinami
Tiskové zprávy
- MIO uvedlo speciální SD karty pro enormní zátěž v autokamerách
tisková zpráva - Mio MiVue R850T: zrcátková autokamera s 2.5K, antireflexním dotykovým displejem a zadní kamerou
tisková zpráva - Mio MiVue C545: moderní verze 60snímkové autokamery s HDR nočním režimem
tisková zpráva - OMV a Pražská energetika otevřely společně 40. nabíjecí stanici pro elektromobily na odpočívce Mikulášov
tisková zpráva - Mio MiVue C588T: duální autokamera s pozoruhodným natáčením i ve tmě
tisková zpráva - Mio MiVue 886 WiFi GPS autokamera s 4K rozlišením a upozorněním na měřené úseky
tisková zpráva