Autoforum

/

Foto: Archiv Autoforum.cz

Psalo se 30. září 1989, když Němci na IAA k překvapení všech strhli plachtu z krásného kupé, které fascinovalo i špičkovou aerodynamikou. Úspěch na trhu se dostavil, tím to ale haslo.

Snad se nikoho nedotkneme, když konstatujeme, že Opel je dne symbolem tuctových aut, která postrádají výraznější kouzlo. Nejsou ošklivá ani chraň bůh špatná, jen jim prostě chybí šťáva. Pomineme-li díla oddělení OPC, nemá fandy jiskrných modelů z Rüsselsheimu v podstatě moc co za srdce chytit a nepustit. Nebývalo tomu tak vždy.

V dřívějších dekádách se automobilka s bleskem ve znaku vyšvihla například modely Manta a Monza a stavěla také parádní GT. V osmdesátých letech se ovšem rozhodla zatopit dostupným kupátkům z Japonska, a tak začala s návrhem svého vlastního vozu. Výsledkem se stala až kultovní Calibra, která se na frankfurtském autosalonu 1989 představila na den přesně před 29 léty.

Sportovní kupé dynamické siluety s délkou bezmála 4,5 metru a výškou nepatrně přesahující 1,3 metru vzbudilo při svém příchodu nebývalý poprask. Zasloužil se o to v prvé řadě pokrokový a poutavý design z pera Američana Wayna Cherryho, tehdejšího šéfa návrhářského oddělení GM pro Evropu. Kromě nádherných proporčních tvarů klínovité samonosné karoserie dozdobené splývavou zádí se vychloubalo mimořádně zdařilou aerodynamikou, neboť součinitel odporu vzduchu u ní dosahoval rekordní hodnoty mezi všemi tehdejšími produkčními vozy (Cd = 0,26). O tento titul ho dokázala připravit z běžnějších aut až po deseti letech hybridní Honda Insight, sami ale zvažte, jak mnoho tato auta jinak spojuje.

Nebyly to ale jediné přednosti mistrovského díla. Díky rozvoru náprav dosahujícího na rovných 2,6 metru, chytře řešené kabině a dveřím otevíraným až do úhlu 80 stupňů se dovnitř v pohodě naskládaly i čtyři dospělé osoby. Ty si bez jakýchkoliv problémů mohly užívat vysoce komfortního cestování. Calibra zároveň disponovala skvěle přístupným zavazadelníkem o objemu 300 litrů a vděčila za to liftbackovým třetím dveřím. Pokud je pro vás uvedené číslo španělskou vesnicí, vězte, že kufr byl prostornější než v tehdejším Favoritu, který byste jistě označili za „rodinnější” auto. Po sklopení zadních asymetricky dělených sedadel navíc vzrostl až na 980 litrů, takže problémy s nedostatkem místa pro zavazadla nebývaly na pořadu dne, třebaže u podobného typu auta jistě nejde o ten nejdůležitější aspekt.

Technický základ ke stavbě propůjčila o rok starší Vectra A. Calibra tedy dostala v základu nezávislé zavěšení všech čtrnáctipalcových kol, přičemž vzadu měla upravenou nápravu se šikmými rameny, progresivními doukuželovými vinutými pružinami a vně uloženými teleskopickými tlumiči. Pod přední kapotou se v úvodu výroby nastěhovaly napříč uložené čtyřválce, které roztáčely kola přední nápravy.

Populárním základem s cenou startující na tehdy příznivých 34 tisících německých markách byl osmiventilový přesně čtvercový dvoulitr (C20NE) s výkonem 115 koní obdařený maximálním točivým momentem 170 Nm. Tato motorizace s pětistupňovou manuální převodovkou vážila 1 170 kilogramů a navzdory neoslnivým parametrům dokázala zrychlit na stokilometrovou rychlost za solidních 10 sekund. Daleko úctyhodnější však byla maximální rychlost, která s pomocí nízkého odporu vzduchu dosahovala 205 km/h. Verze s automatickým čtyřkvaltem byla o něco pomalejší, avšak rozhodně ne tak tragická, jak by se od starého automatu dalo očekávat. Později, konkrétně od roku 1992 Opel tento motor nabízel také s pohonem všech kol.

Výkonnější varianta 2,0i 16V se čtyřventilovou technikou dosahovala mnohem lákavějšího výkonu 150 koní a spolu s točivým momentem 196 Nm dokázala tentokrát 1 215 kilogramů těžkou Calibru rozjet na stovku za mnohem zajímavějších 8,5 sekundy, přičemž v akceleraci skončila až na 223 km/h. Po modernizaci klesl u této verze výkon na 136 koní a vůz o něco zpomalil, jen k lítosti ale nebyl důvod. Veškeré zraky nadšenců pro maximální tempo se totiž již tehdy ubíraly ke Calibře obdařené nápisy Turbo 4x4, která s motorem C20LET přinesla v roce 1992 turbodmychadlo. Adrenalin rozsévala kdykoli jste vypálili z klidu na stovku za 6,8 sekundy.

Majitelé tvrdili, že tyto Calibry s pohonem obou náprav byly schopné lepších než udávaných dynamických výkonů, proto maximální rychlost mnohdy překračovala udávaných 245 km/h - například německý magazín Sport Auto vůz v testu rozjel až na 257 km/h. Výkonem dosahovala tato vrcholná verze obdařená tentokrát už manuální šestistupňovou skříní na 204 koní a točivým momentem na 280 Nm. Po ne zrovna výjimečném zásahu tunerů se tyto hodnoty šplhaly k závratným výšinám - klidně až k dvojnásobku zmíněných hodnot.

Vyznavači kultivovanosti a tiššího projevu mohli od roku 1993 pořídit verzi s vidlicovým šestiválcem (2,5i V6), jenž z objemu 2,5 litru vydoloval 170 koní a 225 Nm. Taková Calibra sprintovala z 0 na 100 km/h za 7,8 sekundy a uměla dosáhnout rychlosti 237 km/h. Bohužel, v tomto případě už hmotnost dosahovala na 1 355 kilogramů, což spolu s těžším motorem před přední nápravou znamenalo o něco horší jízdní projev.

Kdo si ovšem myslel, že šlo v ultimativním provedení 4x4 Turbo o čistě sportovní vůz, nemohl být dále od pravdy. Calibra byla daleko lepším cesťákem, velmi tichým a rychlým polykačem dálničních kilometrů (klidně v plném obsazení), který se však dlouho přemlouvat k rychlejšímu tempu nenechal. V zatáčkách byl neutrální, kdekoliv jinde vynikal dobrou směrovou stabilitou, schopností velmi svižné akcelerace, ale zároveň se vždy snažil, aby svojí posádku zbytečně neobtěžoval a dopřál ji maximum pohodlí za co nejpříznivější cenu.

Z fotografií můžete vypozorovat veškerou komfortní výbavu čítající například klimatizaci, rádio se šesti reproduktory, elektrické nastavení zrcátek i oken (včetně střešního), mlhovky, výškově seřiditelný kožený čtyřramenný volant, stejně tak i parádně tvarovaná komfortně-sportovní sedadla. Jednou ze zajímavostí byly nové přední maloplošné světlomety s elipsoidními dvouohniskovými reflektory a optickou soustavou čítající zrcadlo, rozptylné sklo a čočku. K základní výbavě kromě zmíněného patřilo také ABS, brzdy s plovoucími třmeny a kotouči s vnitřním chlazením nebo posilovač řízení. Tvůrci prý zároveň při návrhu vozu dbali na maximální bezpečnost při střetu s chodcem - proto má Calibra například chytře skryté stěrače.

Tenhle Opel si za dobu své produkce trvající sedm let připsal celou řadu trumfů. Vyjma zmiňované aerodynamiky to byl také zisk titulu v ceněné německé anketě Zlatý volant nebo prvenství v šampionátu německých cestovních vozů (DTM) z roku 1996, kde jezdila Calibra V6 s pohonem všech kol. Za dobu své působnosti se podařilo značce s tímto pozoruhodným vozem dosáhnout větší popularity než Fordu s modelem Probe poté, co se vyrobilo přesně 238 647 kusů (přes 130 tisíc kusů se základním osmiventilem). Do roku 1995 vznikala Calibra v domácí rüsselsheimské továrně, posléze pak ve finském závodě Uusikaupunki.

Vznikl dokonce jeden prototyp s plátěnou střechou (ten také najdete ve fotogalerii) i nespočet speciálních edic, které poznáte nejčastěji podle emblémů, speciálních barev, kol a odlišného čalounění. Z nich se sluší připomenout například edice vybavené koly BBS - konkrétně Turbo Limited s černou metalízou Jet a sníženým podvozkem, DTM se žlutými emblémy (2 170 kusů), nebo bílé vydání Keke Rosberg na počest úspěšného finského závodníka v F1 (1 000 kusů), kariéru pak zakončili u Opelu edicí Last Edition. Calibra se nabízela také jako Vauxhall ve Velké Británii, jako Holden v Austrálii a Novém Zélandu, pod značkou Chevrolet pak dokonce i v Jižní Africe.

V devadesátých letech to byl hit, který dodnes mezi podobnými kupátky v podstatě nemá obdoby, i na našich silnicích byl poměrně častým úkazem. Člověk by čekal, že dodnes nebude problém na Calibru na silnici narazit, však výroba skončila až v roce 1997. Jenže velké sklony ke korozi se postaraly o to, že Calibra je dnes skoro vyhynulý druh. V celé Evropě je na prodej pouhých 131 aut, a to je velká mizérie na vůz, který se prodával po stovkách tisíc. Většina nabízených kusů je navíc v pokročilém stádiu rozkladu, a tak není divu, že ta nejzachovalejší Turba 4x4 se s cenou pohybují i kolem 500 tisíc Kč. Škoda těch zbývajících, zvlášť na poměry Opelu Calibra byla a je mimořádným vozem...

Opel Calibra byl velepopulárním sportovně laděným kupátkem, které svedlo cestovat díky brilantní aerodynamice velmi potichu i maximálními rychlostmi. Více než sportu ale fandilo pohodlí posádky

Petr Miler