Autoforum

/

Foto: Archiv Autoforum.cz

(+ videa) Motorsport nepřináší jen diváckou radost a litry adrenalinu, vybírá si také své lidské obětí. Tyto tratě jich mají na kontě nejvíce.

Je mnoho lidí, kteří milují motorsport a je vlastně úplně jedno, zda z pohledu závodníka nebo jen přihlížejícího nadšence. Nejrůznější podniky a závody sledujeme v podstatě od zrození prvních vozidel, kdy se začala projevovat přirozená soutěživost jejich tvůrců, která se až do současnosti nevytratila, třebaže se v některých případech zmítá v agónii.

Vezměme si, kolik je v dnešních dobách soutěží a na čem všem se závodí. Technika se stále vyvíjí, stroje zrychlují, ale zároveň roste také bezpečnost. Čas od času někteří jedinci při závodění přesto přijdou o život. V posledních několika letech už jde spíše o ojedinělé případy, ale ať si říká, kdo chce co chce, oběti na lidských životech jsou s motorsportem spojené od počátků a tak nějak k němu prostě patří. Tím samozřejmě nikomu nepřejeme smrt, chraň bůh, ale stačí zavzpomínat, kolik si jich šampionát Formule 1 vyžádal v osmdesátých letech a kolik dnes.

Celé to kouzlo dob minulých samozřejmě nespočívalo jen v použité technice, i když bez regulací a limitů to byla opravdu zajímavější podívaná. Z velké části diváci obdivovali i to, s jakým ledovým klidem závodníci riskovali jen pro dobrou pozici na bedně své drahocenné životy. Nechceme říci, že dnes už vůbec neriskují - samozřejmě je tu ta hrozba vždy, ale lidské ztráty zkrátka už nejsou tak časté a senzace se tak zúžily na to, kdo boural a kdo nedojel pro technické závady. Jenomže tohle je příklad hlavně ze světa Formule 1 a jiných špičkových okruhových sérií.

Po jistý čas tu byla například i jistá skupina B, ve které závodila opravdová monstra na kolech, před nimiž uhýbali diváci na poslední chvíli, když se na ně řítilo těch rozzuřených 800 i více koní pod plným plynem. Ano, tuhle soutěž pak pro četná úmrtí jezdců a diváků zakázali, jenomže dodnes je považována za jeden z divácky nejatraktivnějších podniků. Totéž platí v podstatě i pro samotná dějiště všech závodů.

Do povědomí fandů se nejvýrazněji zapsaly tratě, na kterých najdeme zákeřné zatáčky, půvabné pasáže, v nichž se nejčastěji dostávají vozy do kontaktu, místa, kde stojí smrtka s nastavenou kosou. Tady je sedm nejnebezpečnějších tratí, které si daň v podobě lidských životů vybraly dosud nejvyšší. A vezmeme to pěkně popořadě od těch méně smrtících až po absolutní rekordmany.

7. Le Mans - okruh de la Sarthe

Světoznámé místo, které je od roku 1923 každoročním dějištěm vytrvalostního závodu sportovních speciálů se nachází poblíž města Le Mans ve Francii. Zajímavou podívanou nám tato trať poskytuje jak svojí skladbou, čítající pouze uzavřené veřejné silnice, tak i jejími účastníky, kteří na ní svádějí nelítostné souboje trvající celých čtyřiadvacet hodin v kuse. Nejedná se tedy pouze o prověrku řidičských schopností a rychlosti jednotlivých posádek, ale rovněž o test spolehlivosti všech soutěžních automobilů prestižních značek.

Nejvíce obětí si tato trať vybrala v roce 1955, kdy zde havaroval Pierre Levegh se svým soutěžním Mercedesem, jehož hořící trosky vlétly do davu přihlížejících a usmrtily dokonce 83 diváků. Ani samotný pilot nehodu nepřežil. Za posledních třicet let se na trati s dlouhou rovinkou Mulsanne, kde nebylo problémem se rozjet na 340 km/h, podobný masakr Le Mans nepamatuje. Celkově tu zemřelo 22 pilotů, přičemž osmnáct z nich před rokem 1980. Poslední obětí se stal Allan Simonsen zesnulý v loňském roce, který přetrhl šestnáct let dlouhou šňůru zdejšího závodu bez úmrtí - v roce 1997 zde přišel o život Sébastien Enjlras.

Dříve zde neplatila žádná pravidla ohledně toho, kolik jezdců může obsahovat posádka jednoho vozu ani kolik kilometrů mohou jezdci odkroužit. Na konci osmdesátých let musela už každá posádka sestávat minimálně ze tří jezdců a v devadesátých letech už nikdo nemohl řídit více než čtyři hodiny v kuse a více než čtrnáct hodin celkově. Okruh de la Sarthe si můžete prohlédnout očima závodníka Allana McNishe.

6. Rallye Dakar

Rallye Paříž-Dakar nebo jinak Dakarská rallye (či pouze Dakar) je každoročním závodem, na kterém vídáme nejen profesionály včetně všem dobře známého Karla Lopraise, ale také celou enklávu amatérů, kterým jsou písečné duny, bláto, travnaté pláně a skalní úseky velkou výzvou. Délka jednotlivých etap se pohybuje od desítek do stovek kilometrů denně a je velkým oříškem nezažít alespoň drobný defekt. Můžeme zde vidět nejen upravené kamiony, ale také motocykly a zajímavé buginy soutěžící v různých kategoriích.

I tento závod vyžádal mnoho lidských obětí, přičemž mezi nimi byl i jeho zakladatel a organizátor Thierry Sabine, který se zřítil při závodu 1986 s vrtulníkem. Od prvního podniku došlo za 36 let k úmrtí 27 závodníků. Čísla se liší, avšak bylo zjištěno, že celkově mohlo o život přijít na sedmdesát lidí - včetně přihlížejících diváků a dalších osob spojených se závodem. Nejtragičtějším rokem se stalo léto 1991, kdy zahynul dokonce čtyři soutěžící.

Vytrvalostní podnik vedoucí místy velmi těžkým terénem nabízí podívanou od roku 1979, přičemž původně vedl vedl z Paříže ve Francii do Dakaru v Senegalu s pauzou při převozu přes Středozemní moře. Do roku 1994 se startovalo v Paříži a později v EuroDisneylandu. V roce 2007 se konal zatím poslední ročník na Africkém kontinentě a o rok později kvůli hrozbě teroristických útoků neproběhl vůbec. Následně se soutěž od roku 2009 přesunula do Jižní Ameriky, přičemž do té doby nebyl cílovým městem Dakar jen čtyřikrát. V roce 2012 bylo k Argentině a Chile přidáno ještě Peru a závod se ještě dále vyvíjí, dnes si ale musí vystačit jen s matným odrazem své někdejší slávy.

Dakarská rallye má na kontě také slušnou řádku obětí, mezi nimi je také její zakladatel, který ovšem zemřel po pádu vrtulníku

5. Monza

Aktuální i historický domov italské Velké ceny Formule 1 sloužil k aktivnímu závodění téměř stovku let. Dlouholetá historie motoristického dějiště situovaného v královském parku Monze prošla za dobu své existence několika změnami, které souvisely se zvýšením bezpečnosti pilotů Formule 1 i závodníků na motocyklech. V letech 1922-1933 se jednalo o trať částečně zkombinovanou s vysokorychlostním oválem. V současnosti měří 5 793 metrů, avšak stále je příznačná dlouhými rovinkami, které se podílejí na velmi vysoké průměrné rychlosti, a také zákeřnými zatáčkami, kde dochází k četným střetům závodníků. V dobách desetiválcových monopostů zde piloti dosahovali rychlosti až 372 km/h.

Nejkrvavější momenty pamatuje Monza už pěknou řádku let zpátky. V roce 1928 zde havaroval se svým monopostem Formule 1 Emilio Materassi, který na onen svět vzal nejen sebe, ale i dalších 27 diváků. O mnoho světlejší okamžiky nebyly k vidění ani roku 1933, kdy při Velké ceně tragicky zahynuli dokonce tři piloti. V příštím roce byly kvůli těmto nehodám přidány na trať dvě zpomalovací šikany.

Monze jsou přičítány životy celá enklávy kvalitních závodníků, přičemž mezi posledními byl například Ronnie Peterson (1978), dále belgický motocyklový jezdec Michael Paquay (1998) na Hondě CBR 600 a jako poslední například i traťový maršál, kterého usmrtilo kolo ulétlé z monopostu. Zákeřný italský okruh si můžete prohlédnout očima Michaela Schumachera ještě za volantem vozu stáje Ferrari.

Monza si připsala zatím připsala na konto život 42 závodníků, v průběhu svého života byla pro zvýšení bezpečnosti několikrát přepracována

4. Spa-Francorchamps

Neméně známé belgické bojiště, kde se koná od roku 1924 dodnes Velká cena Formule 1, je znám všem pod zkratkou Spa. Kromě monopostů královny motorsportu se zde konají také vytrvalostní čtyřiadvacetihodinové závody. Ano, i tahle trať musela postupem času měnit svojí tvář, aby se stala bezpečnější. Z tohoto důvodu zmizela i pověstná rychlá šikana Masta.

Do roku 2007 došlo k velkému množství úprav a také k jejímu zkrácení na současných 7 004 m. V současnosti všichni znají Spa coby rychlou a kopcovitou trať vedoucí Ardenami, kde se rychlosti často vyšplhávají až k hodnotě 330 km/h. Již od počátků zdejších závodů vešlo Spa-Francorchamps ve známost také díky svému nevyzpytatelnému a proměnlivému počasí a rovněž kvůli četným obětem na životech závodníků.

Ke smrtelným nehodám zde docházelo v daleko větším množství než u dříve zmíněných tratí. K nejtragičtějším rokům historie patří léta 1967, 1973 a 1985, při nichž došlo dokonce k trojitým ztrátám na životech. Celkový počet 48 obětí řidičů završil okruh v loňském roce, kdy zde zahynul Sébastien Clouzeau při závodu Classic F3. Dodnes je na trati jedna z nejslavnějších pasáží ze všech tratí motoristického světa nazvaná Eau Rouge, v níž si způsobil smrtelná zranění například Stefan Bellof, který se tu chystal předjet rivala Jackyho Ickx. Nehodu uvidíte na videu níže.

Spa je dějištěm Formule 1 od pradávna, přičemž zde zahynulo ještě více řidičů závodníků než v Monze. Oficiální údaje hovoří o 48 obětech

3. Indianapolis Motor Speedway

Druhý nejstarší dosud využívaný závodní okruh se nachází v USA (v Indianě) a jeho vznik se datuje do roku 1908. Povrch dráhy byl zpočátku tvořen drceným kamenem, který zalili původní tvůrci dehtem, později byl ovšem jeho majitel nucen materiál po sérii smrtelných nehod vyměnit za cihly, kterých na přestavbu padlo dokonce 3,2 milionu. První automobilový závod se tu konal v srpnu 1909, avšak tradičních 500 mil se na Indianapolisu jelo až o dva roky později.

Později se zde také začaly konat závody šampionátu Formule 1, které se od počátku nového tisíciletí jezdily na speciálně upravené trati, nikoliv po typickém oválu. Naposledy se tu ale nejsledovanější monoposty projely v roce 2007, jelikož pro Velkou cenu USA sloužila od následující sezony dráha v Texasu. Rozhodně je ovšem stále na co koukat, protože podniků šampionátů NASCAR, Indianapolis 500 a Brickyard 400 se legendární ovál jen tak nezbaví.

Spolu s vysokou rychlostí a širokým startovním polem každého podniku zde od počátku dochází k vážním nehodám, při nichž nejsou ztráty na životech vůbec žádnou výjimkou. Jen od počátku tamního závodění zde dodnes zahynulo 56 závodníků a to nejen při závodech, ale také při příležitosti testování a kvalifikací. V prvních letech zde totiž závodily dvoučlenné posádky - pilot a „jezdecký“ mechanik“, a tak nebylo překvapením, že zhasínaly hned dva životy naráz. Nárazy do bočních bariér bývají tvrdé, nehody obvykle zahrnují více vozů a odehrávají se v nechutných rychlostech. Na videu uvidíte jednu z nich.

Indianapolis už Formuli 1 nehostí, přesto je ale dějištěm řady amerických vytrvalostních závodů, kterým dominuje série NASCAR a Indy 500

2. Nürburgring

Na Autoforum.cz o něm píšeme pomalu každý den, jelikož zde testuje obrovské množství automobilek ještě předtím než se nám dostanou do rukou. Kromě toho se tu koná několik závodů včetně čtyřiadvacetihodinovky a v hojném počtu navštěvují německý „Ring“ i fandové rychlého svezení, kterým je celá trať zpřístupněna ve dnech pro veřejnost.

Ne nadarmo se Severní smyčce Nürburgringu přezdívá „Zelené peklo“ (podle Jackie Stewarta) a dokonce i neformální student motoristického sportu by si pomyslel, že bude jedním z nejvýše umístěných okruhů našeho žebříčku. Okruh v pohoří Eifel má 20,8 km, místy až 17procentní sklon, minimální únikové zóny a velice proměnlivé počasí na jednotlivých úsecích z něho dělají náročnou trať pro řidiče amatéry i profesionály.

Od jeho postavení v roce 1927 se zde konala řada významných závodů, včetně německé Velké ceny Formule 1. Kvůli jeho nebezpečnosti a délce se ale v dnešní době pro významné závody již příliš nepoužívá. K tomu slouží okruh Grand Prix Strecke v jeho těsné blízkosti. Tak či onak, tenhle světoznámý gigant si s sebou historicky nese pověst nelítostného zabijáka. Jako první na něm zahynul závodník Čeněk Junek (manžel Elišky Junkové), kterého doprovodily duše dalších 67 závodníků do roku 2010, přičemž posledním byl Leo Löwenstein.

Nejkrvavějším se přesto stal rok 1970, kdy zde mezi dubnem a zářím následkem nehod zemřeli čtyři automobiloví a dva motocykloví závodníci. Pokud si vzpomínáte, právě tady přišel ke svým nepřehlédnutelným popáleninám věhlasný Niki Lauda, trojnásobný šampion F1, jehož nehoda je zdokumentována na videu. Nepočítáme však ani další oběti, mezi nimiž je nespočetná řada nadšených fandů (hlavně motocyklistů), kteří se tam jezdí pořádně projet ve svém volném čase.

Severní smyčka slavného Nürburgringu svojí stinnou stránku ani neskrývá, v historii na něm o život celkem 68 závodníků

1. Isle of Man

Severní smyčka však ani v nejmenším nedosahuje takové negativní reputace, jakou si nese malý ostrov v moři mezi Anglií, Skotskem, Irskem a Walesem. Není však integrální součástí Spojeného království Velké Británie a Severního Irska, nýbrž samosprávnou britskou korunní dependencí. Ostrov Man (nebo také Mann) má rozměry zhruba 48 krát 16 kilometrů a nabízí podobný mix silnic jako zmíněný Nürburgring. Prvoplánově to okruh pochopitelně nebyl, a tak se závodí na uzavřených veřejných silnicích s minimem únikových zón, místy v obydlených oblastech, chvílemi bez spolehlivých bočních bariér a za velmi proměnlivého počasí.

Po trati známé coby Snaefell Mountain Course ale nejezdily pouze automobily. Ve velkém se tu v rámci závodu TT (Tourist Trophy) prohánějí pravidelně na motorkách nikoli závodníci, ale doslova kaskadéři, kterým absolutně chybí pud sebezáchovy. Pokud bychom sečetli počet úmrtí, ke kterým tu došlo jen od roku 1946, dostaneme s lehkým rozdílem podobné číslo, jaké bychom dostali při sečtení zbývajících tratí žebříčku.

Pouze dva ročníky se totiž od té doby obešly bez ztráty na lidských životech, a sice v roce 1982 a v roce 2001, kdy byl závod pro obavy z rozšíření slintavky a kulhavky z Anglie na ostrov zrušen. Podle dostupných údajů se zde vydalo na cestu za světlem na konci tunelu celkem 242 účastníků závodu, dost možná nejdrsnějšího, jaký motoristický svět dosud poznal. Sestřih závodu spolu s úseky tratí uvidíte na videu.

Ženy i muži za řidítky riskují život na závodě Isle of Man v každém okamžiku. Nejedná se totiž o závodní trať v pravém slova smyslu

Zdroj: Autoblog

Adam Šrámek