Autoforum

/

Foto: Archiv Autoforum.cz

Gullwing proslavil jeho vzhled, je to ale hlavně schopný sporťák. Svého času byl nejrychlejší na světě.

Auta s technikou blízkou závodním strojům určená pro veřejné silnice jsou dnes relativně běžnou věcí - jejich výrobci chtějí zážitky soutěžních pilotů přiblížit každému. Je to pochopitelná snaha, jenže většinou taková auta nejsou něco, s čím byste chtěli jet na Nordschleife po vlastní ose, ale uděláte to kvůli cíli. Tento trend, můžeme-li to tak nazvat, ale není ničím novým. Jedním z prvních takových aut, dost možná úplně prvním, byl slavný Mercedes-Benz 300 SL Gullwing.

V roce 1952 vstoupil Mercedes do automobilových závodů se strojem, nazvaným W194. Pod kapotou byl řadový třílitrový šestiválec ze sedanu 300S, naladěný na 175 koní a plněný karburátory. To bylo na závodní auto dost málo, ale jako kompenzace bylo W194 lehké díky hliníkovému prostorovému rámu, což i s daným výkonem znamenalo vynikající dynamiku. A kvůli tomuto rámu, který kabinu doslova obklopoval, byl skoro jediný způsob, jak se dostat do a z auta, dveře uchycené ve střeše.

Tento stroj byl i přes nevelký výkon velmi úspěšný - jen v roce 1952 vyhrál závody 24h Le Mans, v Bern-Bremgartenu, na Nürburgringu a v závodě Eifelrennen. A v Mille Miglia dojely tyto stroje na 2. a 4. místě, všechno ve stejném roce. Jeden z amerických prodejců Mercedesu tak Stuttgartu navrhl, aby postavil silniční verzi W194, že takový stroj bude ve Spojených státech, které v 50. letech vzkvétaly, ohromně úspěšný.

Automobilka Mercedes souhlasila a v roce 1954 představila na International Motor Sports Show v New Yorku model s kódovým označením W198, který dnes známe jako 300 SL „Gullwing” - 300 podle třílitrového objemu motoru, SL jako Sport Leicht a Gullwing jako racčí křídla, která připomínaly otevřené dveře. Vůz ihned sklidil velký úspěch. Oproti závodnímu stroji byl jeho design členitější, základní koncept hliníkového prostorového rámu, kvůli kterému tu byla ona křídla, ale zůstal. Vůz byl větší a také luxusnější, ale stále byl lehoučký, zejména na dnešní poměry - vážil 1 093 kg. Třebaže to tedy byl závoďák pro veřejné silnice, jeho pojetí bylo od dnešních takových aut trochu jinde.

Pod kapotou byl stále stejný řadový třílitr, ale neměl karburátory - jako první vůz na světě dostal vstřikování paliva Bosch. Kromě toho byl motor nakloněn o 45° doprava, aby se pod nízkou kapotu 300 SL vešel, a měl mazání se suchou olejovou vanou. Výkon činil 215 koní, později ve verzi Roadster až 225, téměř dvojnásobek toho, co měl tento šestiválec pod kapotou čtyřdveřové „třístovky”. Výsledkem byla maximálka až 260 km/h v závislosti na převodových poměrech a s tím i titul nejrychlejšího sériového silničního auta světa.

Vysoké rychlosti pomáhala i aerodynamika; ať karoserie vypadá členitě, jak chce, aerodynamický odpor byl velmi důležitý při vývoji. Právě proto tu například jsou lišty nad všemi čtyřmi koly; nejsou to ani tak designové prvky, jako aerodynamická křidélka. Třebaže je tedy Gullwing proslaven zejména svým vzhledem, hlavní slovo měla funkčnost.

Za jeho volantem nicméně musel člověk být skutečně ostražitý. Všechna kola byla zavěšena nezávisle, listová pera tu nenajdete a vpředu jsou dvojité lichoběžníky, ale zadní náprava byla kyvná. Pohyblivé spojení mají poloosy jen u diferenciálu, u kol je spojení pevné, což znamená, že se při přejezdu nerovností nejen pohybují nahoru a dolů, jak je běžné, ale také se dost výrazně mění i jejich odklon a s tím i styčná plocha a přilnavost. Při ostré jízdě po nekvalitním asfaltu tedy může záď snadno ustřelit. Podobné zavěšení používal i Chevrolet Corvair, který ho kombinoval ještě s motorem za zadní nápravou. Pro druhou generaci jak Corvairu, tak i Gullwingu přišla jiná, méně zrádná zadní náprava.

Chování zadní nápravy Gullwingu také nepřidalo, že ohromná 130litrová palivová nádrž byla umístěná právě u ní, takže se jízdní vlastnosti měnily také s tím, kolik v ní bylo benzínu. A slabých stránek měl Mercedes 300 SL více. Onen prostorový rám, klíčová konstrukční součást, znamenal skutečně masivní prahy, takže nastupování bylo docela akrobatickým kouskem a nepříliš velké dveře zrovna nepomáhaly. I proto se objevil sklápěcí volant, který měl nastupování usnadnit a který je vidět na jedné z fotografií níže.

Také ono přímé vstřikování bylo mechanické, ne elektronické, takže sice dodávalo spoustu výkonu navíc oproti karburátorům, ale působilo ještě větší problémy než dnešní elektronické - ve chvíli, kdy člověk vypnul zapalování, byl stále do válců vstřikován benzín do chvíle, než se motor úplně zastavil. To znamenalo narušování olejového filmu ve válcích, které tak nebyly olejem dost dobře mazány při příštím startování. A také se benzín ve velké míře dostával do oleje a ředil ho, takže ten pak ztrácel své mazací vlastnosti.

Proti tomu se dalo bojovat tím, že budete jezdit rychle a motor pořádně zahřejete, jenže 10 litrů oleje v systému a chladič oleje dimenzovaný na závody v podstatě dostatečné zahřátí oleje znemožnil. Spousta majitelů tedy chladič odpojovalo a měnilo olej poctivě každých 1 600 km, jak říkala servisní knížka. Ne 16 tisíc, opravdu 16 stovek.

Nicméně i přes nevýhody měl Gullwing pořád základ v závodním autě, takže jezdil velmi dobře, pokud člověk za jeho volantem nebyl dřevo. Nejlépe to ukazuje video, které jsme publikovali zkraje roku a které najdete i zde pod článkem. Daniel Müller jede v červeném stroji závod do vrchu ve Švýcarsku a skutečně ho nešetří; i dost ostrými zatáčkami jede víc než svižně.

Za velkou oblibou Gullwingu tak stojí nejen jeho vzhled, ale také - a možná zejména - jeho jízdní schopnosti, nebo alespoň při uvedení na trh před 61 lety tomu tak bylo. S dost velkou části z nich se také závodilo a snad i proto nabízel Mercedes na hliníkový prostorový rám také hliníkové panely karoserie; standardem byly ocelové. Byly ale tak drahé, že si je i přes to, že Gullwing cílil na majetné zákazníky, objednalo jen asi 30 zájemců a ti moc nezávodili.

Celkem vzniklo Mercedesů 300 SL přes 3 200 kusů a větší část prodejů, přes 1 800 kusů, tvořily Roadstery, představené v roce 1957 jako nástupce Gullwingu. Od roku 1955 se také vyráběla menší, levnější a mnohem méně luxusní verze 190 SL Roadster. Měla také čtyřválcový a mnohem slabší motor pod kapotou.

Dnes se Mercedesy 300 SL Gullwing prodávají za ohromující peníze, zejména pokud jsou v dobrém původním stavu. Nejsou výjimkou částky přesahující půldruhého milionu eur a samozřejmě s poklesem ceny nepočítejte, pokud svůj Gullwing neomotáte okolo stromu - což není zas takový problém.

Jeho levnější verze, 190 SL Roadster, už tolik vyhledávaná není

Marek Bednář