Home > Rubriky a sekce > Fascinace a historie > Článek
Lancia Delta HF Integrale: ze z nouze ctnosti vládcem silnic
11.1.2015 | Marek Bednář | Přidat příspěvek
(+ videa) Delta vznikla původně jako rodinný vůz. Do rallye vstoupila až o 5 let později proto, že bylo třeba zlepšit prodeje. Vyšlo to na jedničku.
Když v roce 1980 po rychlostních zkouškách světových rallye létaly Stratosy a pro vznikající skupinu B připravovala Lancia s Abarthem model 037, málokdo tušil, že z relativně čerstvě představeného rodinného hatchbacku Delta, zvoleného Autem roku 1980, bude legenda dosahující slávy zmíněného Stratosu. A ještě méně lidí by napadlo, že to bude skoro z nouze ctnost.
Delta získala titul Auto roku díky prostornému a variabilnímu interiéru, ale také díky vynikajícím jízdním vlastnostem daným mimo jiné novou kinematickou zadní nápravou. Jenže všechno nebylo tak růžové - vůz měl docela vysokou spotřebu paliva, protože nepatřil k nejlehčím a krabicoidní karoserie měla velký odpor vzduchu. A také měla dost poruchovou elektroniku a plechy rezly, protože nebyly kvalitní. Fiat, pod nějž tehdy Lancia patřila, spolupracoval se sovětským AvtoVazem na stavbě továrny a plechy, z nichž se vyráběla Delta, byly součástí platby.
Lancia Deltu postupně inovovala, k motorům 1,3 a 1,5 litru přibyla šestnáctistovka, později 1,6 s elektronickým vstřikováním a pak i s turbodmychadlem. Zlepšovala se i protikorozní ochrana, přesto však prodejní čísla do roku 1985 klesla nebezpečně nízko. Objevil se tak nápad podpořit prodeje závodním strojem, podobně jako s kupé Beta, kde to fungovalo.
Vznikla tak Lancia Delta S4, závodní speciál pro skupinu B, který však kromě názvu a jakž takž i tvaru karoserie neměl s tou produkční nic společného. Karoserie byla vyrobena z kevlarových plátů připevněných na hliníkovém prostorovém rámu a motor byl umístěn podélně před zadní nápravou. Měl dvojité přeplňování - do 4 tisíc otáček pracoval kompresor Rootsova typu, výše foukalo turbo KKK tlak až 2,2 baru. To znamenalo 400 - 500 koní v závislosti na nastavení a Delta S4, vážící ani ne 900 kg, zrychlila na stovku za ohromující čas 2,5 vteřiny. V rallye se samozřejmě ihned dostavily úspěchy, nikdo jiný nebyl schopen divoké Deltě S4 konkurovat. A na prodejních číslech to bylo vidět, letěly nahoru.
Když byla skupina B po sérii tragických nehod, ve kterých figurovaly i vozy Lancia, v roce 1986 zrušena, italský výrobce přišel s novým vozem skupiny A, který už na produkční Deltě založen byl - s modelem HF 4WD. Pod kapotu putoval dvoulitrový přeplňovaný motor, který na všechna kola posílal 165 koní. HF 4WD také nahradila model Delta HF Turbo i. e. jako vrchol běžné nabídky a měla před sebou dost velký úkol, chtěla-li HF Turbo i. e. překonat, protože tento model, třebaže s pohonem předních kol, byl vynikajícím hot hatchem.
Čtyřkolka v Deltě HF 4WD měla v podstatě tři diferenciály. Mezi předními koly byl obyčejný otevřený diferenciál, středový epicyklický rozděloval výkon v poměru 56:44 ve prospěch přední nápravy a fungoval na principu viskózní spojky Ferguson. Mezi zadními koly však byla ta největší inovace - šnekový samosvor Torsen. Systém pohonu všech kol tak byl schopen sám mechanicky regulovat, kam šla síla točivého momentu tak, aby se na silnici dostalo vždy co nejvíc síly.
Lancia Delta HF 4WD vstoupila do světových rallye v roce 1987 a hned ve svém prvním roce získala světový šampionát, konkrétně s Juhou Kankkunenem za volantem, a to přestože byla šitá hodně horkou jehlou. A právě proto, že HF vznikala narychlo, se ještě koncem roku 1987 objevila Delta HF Integrale, na kterou už vývojáři měli více času.
První HF Integrale měla oproti HF 4WD modifikovanou podvozkovou platformu, konkrétně byl větší rozvor i rozchod kol obou náprav - a právě z tohoto důvodu byly výrazně rozšířeny blatníky, které se staly poznávacím znamením všech budoucích Integrale. Také tu byly větší brzdy a kvůli nim i větší kola.
I dvoulitr pod kapotou doznal změn, měl novou osmiventilovou hlavu válců, nové ventily i ventilová sedla, novou vodní pumpu a větší vzduchový filtr a chladiče oleje i vody. Je tu také nové turbo Garrett TB0338 s větším mezichladičem a s přepracovaným systémem regulace tlaku. Také disponovalo overboostem. Řídící elektronika také doznala změn, pocházela od firem Weber a Magnetti Marelli. Výsledkem bylo 185 koní a 305 Nm, což znamenalo zrychlení na stovku za 6,6 sekundy.
Tento stroj byl v rallye ještě schopnější než HF 4WD, Lancia ale neusnula na vavřínech a pro rok 1989 představila další, ještě lepší verzi - HF Integrale 16v. Největší změna byla pod kapotou, kam se nastěhoval nový dvoulitr Lampredi s turbodmychadlem Garrett TB0385, který se vešel jen díky tomu, že se pro předchozí Integrale zvětšoval rozchod kol. I tak musel být podvozek ve své přední části upraven, aby se tu nový motor vešel, a ze stejného důvodu dostala kapota nezaměnitelné vyboulení.
Výhody však byly jasné - motor dával okolo 200 koní a 300 Nm a vůz s ním i díky nové převodovce zrychlil na stovku za 5,7 vteřiny, čas srovnatelný s tehdejšími Ferrari. Změnil se i pohon všech kol, resp. standardní rozdělení výkonu - nyní putovalo 53 % na zadní nápravu, stále osazenou šnekovým samosvorem Torsen. Jak dobré bylo toto auto v rallye, nejlépe ukáže příklad - právě s HF Integrale 16v byli piloti Auriol a Biaison rychlejší než s vozy skupiny B, a to hned v prvním nasazení této verze, tedy v Rally San Remo 1989.
V roce 1990 a 1991, kdy Lancia závodila s Deltou HF Integrale 16v, jí začínala šlapat na paty Toyota Celica, zejména pilotovaná Carlosem Sainzem. Lancii se přesto podařilo v obou sezónách vyhrát, ale v roce 1991 měla namále, když se Toyota dostala v půli šampionátu do vedení. Narychlo homologované úpravy pro Deltu ji však udělaly schopnější, Sainz se dostal pod tlak a začal chybovat. Juha Kankkunen tak v roce 1991 získal titul jak pro sebe za jezdce, tak pro Lancii za výrobce.
Posledními ostrými Deltami byly modely HF Integrale Evoluzione I a II. První „Evo” se ukázalo v roce 1991 a oproti 16v mělo jiná přední světla, dodatečné otvory v kapotě a také upravený přední nárazník, podle kterého je možné ji docela dobře poznat. Také má spoiler na horním konci pátých dveří, který byl stejný na závodních i na produkčních autech a byl opravdu funkční a silniční vozy také dostaly nová odolnější kola, odvozená z těch závodních. Po mechanické stránce tu byl upravený podvozek, který dostal i nové zavěšení kol včetně pružin a tlumičů. A motor je o pět koní silnější.
Delta HF Integrale Evoluzione vstoupila do rallye až pro sezónu 1992, třebaže v běžném prodeji už byla dříve. Lancia měla více posádek než aut, takže bylo spočítáno, že Didieru Auriolovi stačí sedm vítězství v jednotlivých rallye, aby se stal mistrem světa. Vyhrál však jen šestkrát, mimo jiné tak stanovil rekord, překonaný až v roce 2004 Sébastienem Loebem na Citroënu; posedmé nezvítězil údajně kvůli prasklé zapalovací svíčce jednoho válce. Titul mezi jezdci tak připadl Carlosu Sainzovi, mezi výrobci však Lancia zvítězila.
Toto byl poslední titul pro Lancii v rallye ze šesti po sobě jdoucích, které získala jen Delta, a celkem deseti získaných dalšími vozy. Delta ve své době prostě neznala sobě rovného a i jako vůz ovládla v rukou několika pilotů mezi léty 1987 a 1991 čtyři sezóny z pěti. Už v průběhu sezóny 1992 ale bylo jasné, že to je poslední rok, kdy Lancia s Deltou soutěží ve světovém šampionátu v rallye, protože Fiat - z dnešního pohledu trochu nepochopitelně - změnil strategii pro automobilku Lancia. Ta se nově měla orientovat spíše na luxusní vozy.
Delta HF Integrale Evoluzione II se v turínské továrně vyráběla až do roku 1994. Motor Lampredi této verze dával 215 koní a od začátku byl vyvíjen s katalyzátorem; Evoluzione II nikdy neměla závodit. S koncem výroby tohoto stroje skončila éra legendy v rallye, následující generace Delty už svou závodní verzi nedostala. A svým způsobem tak konec tohoto veleúspěšného vozu započal i konec Lancie jako takové
Lancia Delta HF Integrale se tak dnes může směle řadit po bok Stratosu, Audi Quattro, Peugeotu 205 T16 i Subaru Impreza v síni slávy rallye. A bude rovnou stát na vrcholu, protože šestkrát za sebou se v poháru konstruktérů nepodařilo zvítězit žádnému jinému autu. Silniční verze se dnes těší statutu ikony zachovalé kousky se prodávají za miliony korun...
Lancia Delta získala v roce 1980 titul Auto roku ještě jako obyčejný, i když jízdně schopný rodinný hatchback
Verze S4 byl první pokus Delty v rallye. Jezdila ve skupině B a neměla s produkční Deltou kromě názvu společného nic
Nástupcem byla Delta HF 4WD, šitá horkou jehlou, ale přesto v rallye velmi úspěšná
Osmiventilová Delta HF Integrale byla v rallye ještě schopnější...
... šestnáctiventilová verze ale byla dokonce rychlejší než některé vozy skupiny B
Delta HF Integrale Evoluzione byla poslední Lancia, která získala titul v rallye, a to v roce 1992. Sériová verze byla ve výrobě do roku 1994 a dnes je nejžádanější
Diskuze Přidat příspěvek
Bleskovky
- Nástupce nejoblíbenějšího auta Jeremyho Clarksona už piluje formu na Ringu, svému předchůdci se ale nemá šanci vyrovnat
včera - Nové Audi A5 dostalo klíč vypadající tak lacině, že ho „nedává” ani tvrdé jádro fanoušků, štve je i argumentace značky
31.10.2024 - Charles Leclerc má v garáži další nové Ferrari. Při jeho barevné kombinaci se mu mezi ostatními auty ztratí
30.10.2024
Nejnovější články
- Elektrický Mercedes za deště shořel majiteli pod rukama a zapálil mu dům, i když hodiny stál a ani se nenabíjel
před hodinou - Volkswagenem vzkříšená značka chtěla prodávat jen elektromobily, 80 % zájemců chce ale spalovací motor
před 3 hodinami - Rozpadající se Mercedes z vrakoviště se prodal skoro za čtvrt miliardy, zájem o něj překonal všechna očekávání
včera - Čína instruovala domácí automobilky, aby neinvestovaly v zemích EU, které podpořily vyšší cla. Tak kdepak máme Česko?
včera - Tesla se zapnutým FSD smetla na dálnici jelena a neubrala ani pak. „Po tolika zbytečných brzděních den co den?” ptá se udivený majitel
včera
Tiskové zprávy
- MIO uvedlo speciální SD karty pro enormní zátěž v autokamerách
tisková zpráva - Mio MiVue R850T: zrcátková autokamera s 2.5K, antireflexním dotykovým displejem a zadní kamerou
tisková zpráva - Mio MiVue C545: moderní verze 60snímkové autokamery s HDR nočním režimem
tisková zpráva - OMV a Pražská energetika otevřely společně 40. nabíjecí stanici pro elektromobily na odpočívce Mikulášov
tisková zpráva - Mio MiVue C588T: duální autokamera s pozoruhodným natáčením i ve tmě
tisková zpráva - Mio MiVue 886 WiFi GPS autokamera s 4K rozlišením a upozorněním na měřené úseky
tisková zpráva