Autoforum

/

Foto: Archiv Autoforum.cz

Rychlost 349 km/h je dodnes blízko vrcholu všech Lamborghini, a to je Diablo GTR auto šestnáct let staré. Je tu plno karbonu a motor V12.

Italská automobilka Lamborghini provozovala od roku 1996 závodní sérii s názvem Lamborghini Supertrofeo, pro kterou také postavila auto - model Diablo SV-R. Důvod pro vlastní sérii byl jednoduchý, Lamborghini se nechtělo omezovat pravidly existujících závodních sérií, tak si prostě vymyslelo novou. Model SV-R byl založený na silniční verzi SV.

Když se nicméně v roce 1999 představila varianta GT, speciální edice pro evropský trh, Diablo SV již bylo několik let staré. Vznikl tedy nový závodní stroj, označený GTR. Představil se na autosalonu v Bologni a měl být připraven pro sezónu roku 2000. A byl to stroj skutečně impozantní, ještě drsnější než GT. Také mířil jen na závodní okruhy, na silnice se podívat neměl.

Na rozdíl od něj bylo GT silničním autem a už ono bylo pozoruhodné. Dvanáctiválec měl zvětšený zdvih, takže nabídl rovných šest litrů objemu a výkon 583 koní (maximum točivého momentu činili 630 Nm). Za hmotností 1 460 kilogramů stálo široké použití karbonu, karbonem vyztužených plastů a laminátu v konstrukci karoserie. Stále to ale bylo auto na silnici, takže v interiéru byla jakási výbava a kromě lánů karbonu i kožené čalounění.

Varianta GTR ovšem nic takového nepotřebovala. Karbonu tu bylo ještě více a trubkový rám, který byl základem konstrukce vozu, byl vyroben z hliníkové slitiny, nikoliv z oceli jako u Diabla GT. Pryč byly veškeré komfortní prvky a také sedadlo spolujezdce. Standardem byl integrovaný hasicí systém Momo, volant stejné značky, šestibodový bezpečnostní pás nebo ochranná klec. Boční okna byla plastová a otvíraly se jen malinké klapky. Vše bylo podřízeno co nejnižší hmotnosti. A zmizelo dalších 65 kilogramů, Diablo GTR váží 1 395 kg.

Pochopitelně, motor také doznal úprav. Je tu rovných 598 PS a 640 Nm, stále bez jakéhokoliv přeplňování, s objemem 6 litrů a nezměněným kompresním poměrem 10,7:1. Za vyšším výkonem stojí lepší sání a výfukový systém, který nemusí odpovídat předpisům pro silniční auta. Také tu jsou titanové ojnice, odlehčená kliková hřídel a škrticí klapka zvlášť pro každý válec. A samozřejmě byla pozměněna rovněž elektronika.

Převodovka nicméně zůstala silniční, je to stejný manuální pětikvalt, jaký je ve verzi GT, a posílá výkon motoru na zadní kola. Finální převod je nicméně trochu jiný a přibyly chladiče převodového oleje. Se spolehlivostí nemělo pohonné ústrojí závodních Lamborghini ostatně nikdy problém, starší SV-R mělo údajně motor kompletně silniční, bez jakýchkoliv úprav, a byl prý schopen vydržet čtyři roky závodění.

Pozornost věnujme také podvozku, který je samozřejmě tužší a snížený, ale základní konstrukční prvky ze silničního GT zůstávají. Co přibylo, jsou závodní brzdy - vpředu i vzadu jsou vnitřně chlazené, vrtané ocelové kotouče. Jejich průměr je vpředu 355 mm, vzadu 335 mm a na obou nápravách jsou čtyřpístkové brzdové třmeny. Kola se standardním způsobem montáže nahradily duté hořčíkové kousky s centrálními matkami, které obouvaly pneumatiky 245/35ZR 18 vpředu a 335/30ZR 18 vzadu, samozřejmě závodní slicky. A také tu byly pneumatické zvedáky, stejně jako u SV-R, protože auto sedělo příliš nízko na to, aby se dalo při zastávce v boxech zvednout běžným zvedákem.

Lamborghini nikdy nezveřejnilo oficiální údaje zrychlení či maximální rychlosti, nicméně už podle podle parametrů auta je jasné, že Diablo GTR jelo jako blesk. Maximální rychlost je podle naměřených údajů 349 km/h, na roveň současnému Aventadoru a velmi blízko špičky maximálky nejrchlejšího kdy vyrobeného Lamborghini - specialitce jménem Veneno. Zrychlení na 60 mph (96,6 km/h) údajně trvalo 3,3 vteřiny a čtvrtmíle byla za vámi za 11,1 vteřiny. Odhadovalo se, že Severní smyčku Nürburgringu by Diablo GTR objelo lehce pod osm minut, jenže oficiální čas neexistuje.

Na tomto místě by mohl následovat odstavec o tom, jak drtivé tohle auto bylo v závodech, takže bylo promptně zakázáno, jak se to nezřídka stávalo jiným automobilkám. Diablo GTR nicméně závodilo jen samo proti sobě, v sérii Supertrophy. Právě z toho důvodu se jich také vyrobila jen hrstka, konkrétně 40 kusů. Cena nového Diabla GTR byla 309 tisíc dolarů, což tehdy bylo 11,22 milionu korun.

Jenže když si budete tento stroj chtít koupit dnes, zaplatíte mnohem, mnohem více. A ani sousloví „chtít si koupit” není přesné - těch několik kousků, které přežily závodění či které dokonce nikdy v závodech nasazeny nebyly, je hýčkáno v soukromých sbírkách a jen velmi ojediněle se nějaký objeví na prodej. V roce 2011 jeden k mání byl a jak vidno níže, byl žlutý, krásný a prý nikdy nezávodil. A jeho cena byla krásně baťovská, 699 999 dolarů, tedy víc než dvojnásobek té původní. Dnes by asi nešla pod milion...

Tenhle kousek prý nikdy nezávodil a byl před čtyřmi lety na prodej za 700 tisíc dolarů

Marek Bednář