Autoforum

/

Foto: RM Sothebys, tiskové materiály

Tohle auto přepsalo dějiny, neboť jako jediné v historii dokázalo ovládnout nejslavnější čtyřiadvacetihodinovku dějin v rukou soukromého týmu. A bylo tak dobré, že se jej v jednom a tom samém provedení úspěšně účastnilo hned ve třech různých ročnících. Proto je mimořádně ceněné.

Na počátku února se bude v Paříži konat aukce společnosti RM Sotheby's, v jejímž rámci pod dražební kladívko zamíří moderní i klasické vozy. Mezi druhé zmíněné patří také Ferrari 250 LM z roku 1964, které je výjimečné až na půdu. Jde totiž o jediný vůz italské automobilky, který zvítězil v Le Mans v rukou soukromého týmu. Veškeré další zlaté vavříny totiž získala Scuderia jako oficiální tovární stáj.

Italové v 60. letech minulého století toužili po ještě větší dominanci na okruhu Le Sarthe, než jakou jim zajistil model 250 P v roce 1963. Na jeho základech proto začali stavět provedení LM, které se taktéž dočkalo motoru uprostřed. Objem dvanáctiválce byl nicméně zvýšen ze tří na 3,3 litru, s čímž již měla problém FIA. A Enzo Ferrari zástupce federace nepřesvědčil, že skutečně postaví 100 silnicích exemplářů.

Verze 250 LM tedy přímo automobilkou do závodu nasazena být nemohla, privátní týmy se ovšem řídily jinými pravidly. A právě v tomto bodě do hry vstoupil Luigi Chinetti, italský závodník, který pro Ferrari vyhrál vůbec poprvé 24 hodin Le Mans již v roce 1949. Za volantem strávil neskutečných 23 hodin, neboť jeho spolujezdec, baron Peter Mitchell-Thompson, odjel zhruba jen 20 minut.

Za Ferrari odjel Chinetti i řadu dalších závodů, přičemž v mnoha skončil na prvním místě nebo aspoň „na bedně“. V roce 1954 ovšem aktivní kariéru ukončil a začal se věnovat spíše prodeji italských plnokrevníků, přičemž Enzo z něj udělal výhradního zástupce pro Francii a Spojené státy. V zámoří pak Chinetti v roce 1957 založil severoamerický závodní tým NART (North American Racing Team).

Tato stáj byla vnímána jako „prodloužená ruka“ Scuderie, což se ostatně potvrdilo právě v roce 1964 v Le Sarthe. Ferrari 250 LM totiž nasadily hned čtyři různé soukromé týmy, ovšem pouze NART měl podporu automobilky. Jochen Rindt, Masten Gregory a Ed Hugus pak závod vyhráli, přičemž hned za nimi skončili Pierre Dumay a Gustave Gosselin v druhém 250 LM. Další exemplář dojel na šesté příčce.

Pro Ferrari se jednalo o šesté vítězství v řadě, ovšem zároveň také poslední až do loňského roku, kdy Le Mans opanoval model 499P. Zajímavé je, že šasí č. 5893, které se o zlaté vavříny zasadilo, již znovu podobného úspěchu nedosáhlo. Nicméně třeba v roce 1969, kdy se do Le Mans vrátilo a bylo již technicky překonané, dojelo na osmé příčce. A rok na to v Daytoně skončilo dokonce sedmé.

Poměrně dlouhá kariéra z něj udělala jedno z pouhých 25 Ferrari všech dob, které se Le Mans zúčastnily hned třikrát. Poté se ale stalo součástí sbírky Indianapolis Motor Speedway Museum. Jak jsme ale naznačili na úvod, to ho v únoru hodlá v aukci prodat. A dost možná trhne nejeden aukční rekord, už proto, že motor, převodovka či karoserie jsou originální a vůz nebyl nikdy vážně bourán.

Jde přitom o šesté 250 LM z celkových dvaatřiceti a navíc jediné, které se zúčastnilo hned šesti čtyřiadvacetihodinových závodů. Aukční síň tak předpokládá, že šasí č. 5893 doplněné 330 koňmi se prodá za více než 25 milionů Eur, tedy za částku vyšší než 631 milionů korun. Ve srovnání s ostatními exempláři LM tak jde o skoro trojnásobek, byť skutečná cena nás možná ještě překvapí.

Zdroj: RM Sotheby's

Petr Prokopec