Autoforum

/

Foto: Archiv Autoforum.cz

(140 foto, 3 videa) Nejen Maluchy je živa polská tuningová scéna. Tahle stavba z Poznaně má 250 koní z 3,2 V6 a mechaniku BMW či Porsche.

Polski Fiat není jen model 126p alias Maluch. Poláci pod stejnou značkou vyráběli také typ 125p, evoluci původního Fiatu 124, která ale většině Čechů ale připomene v prvé řadě ještě jiné auto. Je totiž na první pohled k nerozeznání od Lady 2103, evoluce původního Žigulíku známého pod označením 2101.

Podobná si tato auta nebyla jen vizuálně, takže je celkem jasné, jakou od něj můžeme očekávat techniku. Běžně byly pod kapotou třináctistovky o 60 koních a patnáctistovky o 70 koních, jen výjimečně se dovybraných typů dostaly také silnější motory 1,8 a 2,0 přímo od Fiatu. Výkonu na rozdávání tu tedy nebylo, což znamená, že fanoušci 125p se dnes budou muset smířit buď s omezenou dynamikou, nebo si postaví něco, co jim bude více vyhovovat. A právě druhou možnost zvolil příznivec první evoluce Fiatu 125p z let 1967 - 1975, žijící v Poznani.

První evoluce 125 se mu líbila přídí a také kabinou, takže jednu pořídil a jal se plánovat úpravy. Byla ale v krásném stavu a kompletně originální, proto ji později prodal někomu, kdo ji v tomto stavu zachová i pro další generace. Koupil tedy místo ní kus poslední verze z roku 1986 s tím, že detaily upraví na „klasika”, tj. právě verzi z prvních let výroby, která se pyšní mj. zřejmě nejelegantnější chromovanou čelní maskou. To bylo ale všechno, co chtěl zachovat klasické.

Od začátku měl totiž ďábelský plán - zabudovat pod kapotu šestiválec z Volkswagenu Golf R32, který nabídne 250 koní a 320 Nm. Tenhle motor vznikl, aby do prostoru pro čtyřválec vešlo válců šest, takže se pro takovouto zástavbu dobře hodil - a také byl k mání za rozumné peníze. Padl návrh i na osmiválec, ale Fiat 125p není zrovna velké auto, takže by mohl být problém s prostorem. Navíc údajně žádný nebyl dost dobře k dispozici.

Převodovku původně měla dodat Toyota Supra a zadní diferenciál s 65% svorností zase Nissan Skyline R33 GT-R. Diferenciál ze Skylinu se dozadu skutečně dostal, ovšem převodovka sem putovala z dieselového Audi s pohonem všech kol. Mezi nimi byla zakázková kardanová hřídel, která vznikla z té ve Fordu Sierra Cosworth, a před převodovkou byla příruba s odolnější spojkou, aby bylo možné vše spojit. Nově vzniklo také uchycení motoru, jinak problémy s otočením motoru o 90° nebyly nijak výrazné. Je tu ovšem zakázkový chladič, který byl dělaný tak, aby se vešel do relativně úzkého prostoru mezi světly.

Násobně vyšší výkon si samozřejmě vyžádal úpravu podvozku. Zadní náprava pochází kompletně až na diferenciál a tlumiče z Volkswagenu Golf Syncro, tlumiče tu jsou KW V1, vpředu pracují Bilsteiny s pružinami H&R. Přední brzdy mají vrtané a drážkované kotouče o průměru 283 mm a čtyřpístkové třmeny ze zadní nápravy blíže neurčeného Porsche. Může to vypadat jako plýtvání, ovšem byly údajně snadno a za dobrou cenu dostupné, takže proč nezvolit rovnou něco pořádného.

Po stránce kol existovalo několik verzí, dvě obsahovaly 15" disky a jedna sedmnáctky BBS RS. Právě ta byla nakonec zvolena, ovšem ony 15" disky s chromovanými poklicemi by autu slušely možná trochu víc. Ty pocházely ze starého Volva a autor přestavby si je nechal vyspravit a nalakovat, poklice vyleštit, ale přesto se pro ně nerozhodl.

A ovšem, také tu je úprava karoserie. Fiat 125p se nikdy jako kupé nevyráběl, byly to jen sedany nebo kombíky a vždycky měly dva páry dveří. Tak začínal i tento stroj. Na rozdíl od ruské Lady 2106 V8 Coupe tady zůstala původní karoserie, přední dveře byly prodlouženy, vznikly z předních a kousku zadních dveří; zbytek zadních dveří vytvořil boční panel, jak vidno i mezi fotografiemi. Při této úpravě také karoserie dostala výztuhy do podlahy, prahů a střechy, protože v sériovém stavu se kroutí jako houba i se sériovými motory.

Karoserie dostala červený lak z originálního vzorníku Fiatu a nutno říci, vážně jí sluší. Také byla spousta prvků upravena tak, aby odpovídala „klasikovi” - z něj pochází blatníky, nárazníky, lišty, mřížka chladiče, zadní čelo se světly, víko zavazadelníku a sání ventilace na C-sloupku. Není to stoprocentně původní 125p, ale je mu vážně blízko a pokud nejste znalci, nepoznáte to.

Z této starší verze také pochází interiér. Sedačky dostaly nové čalounění a zadní opěradlo udělalo místo masivnímu subwooferu značky DLS, ale palubní deska pochází z „klasika”. Všimněme si ale detailů, např. zakázkově vyráběného ornamentu uprostřed palubní desky nebo přístojového štítu s novou stupnicí, která nyní sahá až k 320 km/h. S tímhle autem si majitel vážně vyhrál.

Práce trvaly zhruba dva roky a spolkly ohromné množství peněz. Autor nezacházel do detailů o cenách, ale nastínil postup plánování - sestavte rozpočet, přidejte k němu 150 % a máte zhruba představu, kolik bude stavba stát. Na tomhle autě je obrovská spousta práce a je vidět pozornost k detailu, je to vážně úctyhodný stroj.

Ovšem jak už to s podobnými projekty bývá, jejich první verze nemusí být dostačující. Po pár stovkách kilometrů jízd bylo zjištěno, že mechanika nestačí, a to docela drsným způsobem - jedna z poloos praskla a diferenciál byl také málem zničen přehřátím. Vůz tedy opět putoval do dílny a dostal novou kardanovou hřídel, převodovku, poloosy, výfukový systém, lambda sondy a řídící elektroniku motoru.

Převodovka tu je z BMW 318is E30, zadní diferenciál je samosvor z 325i E36 a poloosy také. Úpravy jednak znamenaly lepší mechanickou odolnost a jednak cca 70 ušetřených kilogramů, což není zrovna málo. Výsledek tak váží 1 350 kilogramů s řidičem a plnou nádrží; rozložení hmotnosti je 750 kg na přední nápravě a 600 kg na zadní, což je údajně lepší než očekávaný výsledek.

Samozřejmě, majitel sklízel ohromné uznání už v průběhu staveb a pak také na srazech majitelů a fanoušků těchto Fiatů. Svůj stroj si ale nakonec neponechá, z ne zcela jasných příčin. Dal jej do prodeje za 99 999 zlotých, tedy asi 621 tisíc korun. Není to málo, ale také máme před sebou zcela unikátní a krásně postavený stroj, který musel spolykat mnohem více peněz. Doporučili bychom vám jeho koupi, i s tím jsme tento článek psali. Ale než jsme jej dokončili, vůz byl prodán. Není divu, byla to opravdu zajímavá nabídka. Přesto stojí za to se do detailu podívat, o co jste přišli - tohle je opravdu velmi pečlivě postavený stroj...

Práce na stavbě tohoto 125p Coupé byla náročná, velmi náročná...

...ale výsledek za to vážně stojí. Přesto jej majitel prodal, relativně levně

Zdroj: Gielda Klasykow

Marek Bednář