Autoforum

/

Foto: Archiv Autoforum.cz

(283 foto) Disponujete-li rozpočtem malé republiky, můžete si koupit všech sedm legend. Nicméně i jedna přijde na majlant a všechny jsou dokonalé.

Rallyová skupina B existovala velmi krátce, k jejímu odstartování totiž došlo v roce 1982, ovšem již o čtyři roky později byla zrušena. Důvody nejspíše nemusíme nikterak zvlášť vysvětlovat - závodní speciály byly jednoduše příliš rychlé, což se navíc neslučovalo s neukázněností diváků. Umíraly tak lidé za volantem i podél trati, což vedlo zákazu těchto monster.

Právě ona rychlost, vzhled a nakonec i krátká doba působnosti ovšem vedly k tomu, že skupina B má dnes legendární status. A vlastně nejen proto, pravidla FIA nám vehnala do náruče i extrémní silniční vozy, jenž vznikly v omezených sériích kvůli homologaci závodních derivátů. O jaké jde, to snad taktéž nemusíme nijak zvlášť vypichovat, ostatně mnohé takové Fordy, Peugeoty či Lancie zdobily zdi mnoha dětských pokojů.

Nyní ovšem máte možnost proměnit své někdejší sny v realitu. Je ovšem třeba dodat, že zapotřebí je daleko více peněz než v 80. letech minulého století. Zvláště pokud zatoužíte po celé skvadře, která jde 18. srpna do aukce Quail Lodge. V americkém Pebble Beach se totiž budou dražit tři Lancie, dva Fordy RS200, jeden Peugeot 205 Turbo 16 a jedno Audi Sport Quattro. Pořídit si přitom můžete celou kolekci i jednotlivé vozy. O jaké jde? Podívejte se, při procházení následujících řádků a fotek ale doporučujeme mít po ruce ubrousek na otírání nezastavitelných přívalů slin hrnoucích se z vašich úst...

Lancia Delta S4 Stradale 1985

Naši virtuální tůru započneme u Lancie Delta S4, vozu, který na první pohled může vypadat vůči konkurenci jako chudý příbuzný, zvláště po stránce motorické. Zatímco pravidla povolovala až čtyřlitrové atmosféry, Lancia vyrukovala s 1,8litrovým čtyřválcem. Ten se ovšem na svou dobu pyšnil neobvyklou koncepcí dvojího přeplňování, neboť do vínku dostal kompresor i turbodmychadlo. Vůči tomu závodní verze stavěla pouhých 890 kilo.

Silniční varianta samozřejmě pár kil nabrala, na druhou stranu jí však výkon klesl na 250 koní. I přesto ovšem bylo možné počítat s působivou dynamikou, jíž dále umocňoval agresivní bodykit i fakt, že vyrobeno bylo pouze 200 exemplářů. Kolik jich přežilo do dnešních dní, to není jasné, tento kousek ovšem dozajista patří mezi ty velmi zachovalé - najeto má méně než 8 900 kilometrů.

Ford RS200 1986

Ford RS200 je bezpochyby jedním z nejextrémnějších vozů modrého oválu, ačkoliv zpočátku může klamat ne až tak výrazným tělem. Na rozdíl od ostatních účastníků skupiny B totiž Ford své ikoně nedodal rozšířený bodykit, ale vcelku úzkou karoserii, kterou zdobilo jen střešní křídlo a zadní spoiler. Vůz navíc stejně jako Lancia vsadil na přeplňovanou jedna-osmu, byť zde bylo použito pouze turbodmychadlo.

Výsledkem byl nejen nižší výkon, ale i značný turbo-efekt a tedy ztížená ovladatelnost, která mohla vést i k tragickému incidentu během portugalské rallye, během nějž zemřeli tři diváci a řada dalších byla zraněna. Tato nehoda ale nejde na úkor silničního speciálu, u kterého byl výkon taktéž snížen na přibližně 250 koní. Nabízený exemplář má navíc od roku 1989, tedy takřka od svého vzniku, jediného majitele a je prodáván s originální sadou nářadí.

Peugeot 205 Turbo 16 1985

Speciál Peugeotu sice dostal označení 205, s regulérním modelem toho však varianta T16 neměla příliš společného. V prvé řadě totiž dostala pohon všech kol, ve druhé pak její motor byl usazen uprostřed. Kvůli již zmiňovaným homologačním pravidlům francouzská značka musela vyrobit minimálně 200 kusů, přičemž všechny dostaly do vínku levostranné řízení a šedý lak.

Existovala ovšem výjimka, a tou byl vůbec první exemplář série, který byl nalakován bíle a nesl grafické odkazy na závodní speciál. Toto provedení pak sice do aukce aktuálně nemíří, nicméně ani tak nemusíte truchlit. Jde totiž o kus, který má najeto méně než 1 200 kilometrů. Vůči Fordu či Lancii je však třeba počítat s nižším výkonem, přeplňovaný 1,8litrový čtyřválec by měl produkovat „jen“ 200 koní.

Audi Sport Quattro S1 1985

Máme tu Svatý grál všech fanoušků čtyř kruhů. A nemyslíme tím jen samotnou homologační sérii Sport Quattro S1, ale přímo tento exemplář. Po celou dobu jej totiž vlastnil pouze jeden člověk, kromě toho se na volantu pyšní podpisem Waltera Röhrla. Ten se v letech 1983 a 1984 zasadil o několik vítězství, přičemž známé jsou jeho tance oběma nohama na všech třech pedálech, které ovládaly 2,1litrový pětiválec se 450 koňmi.

Výkon silniční verze byl snížen na 306 koní, to je ale s ohledem na hmotnost pouhých 1 200 kilogramů více než dostačující porce. Audi navíc sice mělo vyrobit 224 exemplářů, nicméně prodáno jich nakonec mělo být jen asi 164. Co se stalo se zbytkem, to je sporné, samotnému modelu Sport Quattro S1 to ale dodává na ještě vyšší exkluzivitě. Pětistupňový manuál pak pro změnu umocňuje řidičské nadšení.

Lancia Stratos HF Stradale 1975

Již pomalu slyšíme vaše nářky, kterak Stratos HF do skupiny B nepatří. A samozřejmě máte pravdu. Nicméně součástí nabízené kolekce je, a to z mnoha důvodů. Nicméně s tímto vozem Lancia vyhrála světové šampionáty v letech 1974, 1975 a 1976. Na získaných zkušenostech pak byl založen vývoj modelu 037, který byl od počátku 80. let uzpůsoben přímo nově vznikající závodní kategorii, tedy právě skupině B. Ač tedy Stratos jejím účastníkem nebyl, snadno jí mohl i kralovat - vozy skupiny 5 totiž nabízely 560 koní na necelých tisíc kilo.

Silniční provedení taktéž počítalo s 2,4litrovým šestiválcem Dino od Ferrari, jeho výkon však činil „pouhých“ 192 koní. I zde byl ale spárován s nízkou hmotností, se sprintem na stovku je tak možné počítat již za 6,8 sekundy, nejvyšší rychlost pak činí 232 km/h. Lancia navíc vyrobila pouze 500 kusů, přičemž tento má stejného vlastníka již od roku 1989 a na tachometru necelých 12 700 km.

Ford RS200 Evolution 1986

Jsme zpátky u modrého oválu, tentokráte ovšem u evoluční verze RS200. Ta měla napravit veškeré nedostatky svého předchůdce, z nichž některé jsme již zmínili. Objem motoru byl proto zvětšen na 2,1litru, což umožnilo neskutečný nárůst výkonu - v závislosti na dané soutěži mohl modrý ovál dostat na všechna čtyři kola 550 až 815 koní. Zrychlení z klidu na stovku tedy bylo možné dosáhnout za nějaké dvě sekundy, což je dechberoucí čas i dnes.

Naneštěstí Ford vyvíjel tuto variantu pro sezónu 1987, pár měsíců před jejím zahájením však FIA skupinu B zakázala. Projekt ale naštěstí úplně k ledu nezamířil, užíván byl během rallyecrossu. V roce 1991 přitom Martinu Schanchemu připadl evropský titul, o což se zasloužila verze s 615 koňmi. Jakým výkonem ale disponuje nabízený kus, to nám bohužel není známo. Víme jen tolik, že od roku 1989 jej má ve vlastnictví jediná osoba. Navíc jde o jeden z pouhých 24 vyrobených exemplářů.

Lancia-Abarth 037 Stradale 1983

Jsme u sedmého statečného, který je jedním z nejkrásnějších italských aut, jaké kdy vznikly. Lancia 037 byla zároveň i vůbec posledním vozem s pohonem zadních kol, který dokázal vyhrát šampionát WRC. Stalo se tak v roce 1983, kdy za volantem seděl Hannu Mikkola. Ten přitom porazil i tehdy úřadujícího šampióna Waltera Röhrla a jeho Audi Sport Quattro, které samozřejmě mělo pohon všech kol, tedy quattro.

O pohon vozu, jehož karoserie byla z kevlaru zesíleného skelným vláknem, se stala dvoulitrový přeplňovaný motor usazený uprostřed. Zatímco přitom závodní verze nabídla maximálně 350 koní na 980 kilo, silniční varianta počítala s 205 koňmi, jenž dostal na povel pětistupňový manuál, a hmotností 1 170 kg. Vyrobeno bylo v tomto případě 207 exemplářů, přičemž tento od svého vzniku najel necelých 9 400 kilometrů.

Kompletní fotogalerie

Lancia Delta S4 Stradale 1985

Ford RS200 1986

Peugeot 205 Turbo 16 1985

Audi Sport Quattro S1 1985

Lancia Stratos HF Stradale 1975

Ford RS200 Evolution 1986

Lancia-Abarth 037 Stradale 1983

Zdroj: Bonhams

Petr Prokopec