Autoforum

/

Foto: Archiv Autoforum.cz

Alfa 155 si mnoho přízně nezískala. Verze Q4 s dvoulitrem a čtyřkolkou z ostré Delty je však velmi ceněná.

Automobilka Alfa Romeo byla v roce 1986 ve vážných potížích, mimo jiné i proto, že ji do té doby vlastnil stát. Právě v tomto roce převzal otěže Fiat a začal stavět slavnou značku zpět na nohy. Model 155 byl nástupcem 75, ale oproti němu měl poháněna přední kola - byl technicky spřízněn s Fiatem Tipo. Výroba byla levnější, ale 155 si nezískala ani zdaleka takovou oblibu jako 75.

Právě na základě 155 však roku 1992 vznikl jeden z prvních ostřejších modelů Alfy té doby, označený jako 155 Q4. S trochou nadsázky řečeno to byla Lancia Delta HF Integrale Evoluzione s lepší výbavou a karoserií sedan. Alfa tehdy potřebovala homologační stroj pro okruhový šampionát C.I.V.T. a právě 155 Q4 měla být tímto strojem. Cílem Fiatu byla dominance Lancie v rallye, Ferrari v F1 a Alfy Romeo na okruhových závodech silničních vozů.

Homologačním strojem se k němu dostala o něco blíž. Alfa 155 Q4 přebrala z Integrale v podstatě všechno. Podvozková platforma 155 spolu s karoserií byly řádně vyztuženy, aby zvládly vyšší výkony. Dvoulitru Lampredi Twin Cam zůstalo sodíkové chlazení výfukových ventilů a dvě protiběžné vyvažovací hřídele, ale spousta jiných věcí se oproti Integrale změnila - motor dostal elektronické vstřikování a zapalování místo rozdělovače, vačky s větším zdvihem, odlehčené písty, mezichladič stlačeného vzduchu s ostřikem vodní tříští a také dva třícestné katalyzátory.

Alfa pod kapotu namontovala také jiné turbodmychadlo, Garrett TB0367, který oproti v Integrale použitému turbu má větší turbínovou a menší kompresorovou část pro zlepšení průběhu výkonu ve středních otáčkách. Výsledkem bylo 190 koní a 291 Nm, které na tehdejší dobu dost těžkému vozu - Alfa 155 Q4 vážila 1 465 kilogramů - stačilo ke zrychlení na stovku za rovných sedm vteřin a na maximálku až 225 km/h.

Výkon motor putoval na všechna čtyři kola, jak je z označení Q4 zřejmé. Převodovka dostala oproti Integrale trochu jiné odstupňování a kratší stálý převod, systém čtyřkolky byl však převzat beze změn. Mezinápravový planetový diferenciál Fergusson rozděloval sílu v poměru 47:53 na přední a zadní nápravu. Byl i s integrovaným předním diferenciálem a uzávěrkou v podobě viskózní spojky úplně stejný jako v Integrale, stejně jako zadní šnekový samosvor Torsen. Tomu udělala místo nádrž - zpod zadních sedaček se přestěhovala pod podlahu zavazadelníku, kde dříve bylo rezervní kolo.

Přes velmi sportovní založení vozu byla uvnitř spousta výbavy, zejména na počátek 90. let. Všechno včetně zrcátek a zadních oken bylo ovládáno elektricky, volant, řadicí páka a částečně i sedačky byly standardně kožené a tuhost tlumičů bylo možno elektronicky nastavovat ve dvou úrovních. Podle Jeremyho Clarksona to byly úrovně "relativně komfortní" a "velmi, velmi pohodlné", jak se dozvíte i na videu z Top Gearu starého formátu níže.

V roce 1993 se změnilo několik věcí, motor například dostal několik úprav jako pozměněný systém recirkulace spalin či upravený vstřikovací systém, čímž konstruktéři dosáhli vyšší čistoty výfukových plynů, stupně později označovaného jako Euro 2. Tyto zásahy se projevily mírným zhoršením dynamiky, vůz pak dával jen 186 koní. Druhá generace Alfy 155 jako modelu v roce 1994 už využívala vyztuženou karoserii verze Q4 u všech ostatních variant, samotná Q4 se však příliš nezměnila - až na zadní nápravu, která dostala jiná přední ukotvení ramen. Tím se změnila geometrie podvozku.

Alfa 155 jako model nebyla u veřejnosti tak úspěšná jako starší 75, ale na závodních okruzích se jí dařilo velmi dobře. V kategorii Superturismo získala řadu vítězství a dokonce vznikla i verze pro DTM, která však se sériovou 155 měla společnou jen siluetu - poháněl ji vpředu, ale za přední nápravou podélně uložený 2,5litrový, později třílitrový šestiválec.

Z modelu 155 Q4 také vznikla velmi omezená série 155 GTA, kterých se vyrobilo jen 711 kusů oproti zhruba 2 500 kusům Q4. Tento vůz měl větší kola kvůli větším brzdám, částečně hliníkovou karoserii a hlavně 286 koní a stokilovou dietu a také mířil do šampionátu C.I.V.T. Tam se dostal, ale už v roce 1993 jeho extrémní výkony - například o 10 km/h vyšší průměrná rychlost v jednom kole italského okruhu Imola oproti konkurenčnímu BMW M3 - znamenaly zákaz těchto vozů a změnu pravidel. To nejlépe svědčí o úspěchu vrcholných Alf Romeo 155 na závodních okruzích.

Dnes je Alfa 155 Q4 téměř zapomenutá, přitom jí je sotva dvaadvacet. Na rozdíl od jiných zapomenutých aut ale tento stroj za pár drobných nekoupíte - za pěkný kousek dáte klidně 10 i více tisíc eur. Kousek historie Alfy Romeo ale za takové peníze může stát a ceny pravděpodobně dolů nepůjdou.

Jedním z cílů 155 Q4 byly i vavříny z okruhových závodů, kterých dosáhla v několika svých variantách

Marek Bednář